Česko je rozvojová země a má mít dluhy

Datum: 15.12.2010 Marek Hudema (Hospodářské noviny)
Pro některé země je výhodné se zadlužovat a jedním z těchto států je Česká republika, tvrdí českoamerický profesor ekonomie Jan Švejnar, který byl před několika dny jmenován novým členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Podle Švejnara by nebylo problémem, kdyby český státní dluh ještě nějakou dobu rostl a nakonec se ustálil na hodnotě okolo 50 procent HDP. Česko může investovat například do silnic nebo do vzdělání tak, že se mu půjčky bohatě vyplatí, tvrdí. Jan Švejnar je také zastáncem přijetí eura, které by pomohlo českým exportérům. Nemáme se bát vstoupit do eurozóny, Slovensko ukázalo, že je možné mít euro a neúčastnit se společné pomoci některým předluženým zemím, říká.

HN: Hlavním cílem současné vlády je snížit státní dluh, který je dnes kolem 40 procent HDP. Jak rychle je nutné snižovat český státní dluh?

Podle průzkumů veřejného mínění si před několika měsíci osmdesát procent obyvatel myslelo, že Česká republika skutečně zkrachuje. V našem nově založeném think-tanku, nazvaném Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA), který jsem spoluzakládal a podílí se na něm Národohospodářský ústav Akademie věd, jsme se pokusili skutečnou situaci České republiky střízlivě analyzovat. Zjistili jsme, že rozhodně nejsme v situaci řecké tragédie, i když naše zadlužení rychle roste.

Je třeba tenhle nárůst zpomalit a zastavit. Když však dluh budeme snižovat příliš rychle, můžeme vyvolat v hospodářství určitou neefektivnost. Podle našich výzkumů by bylo možné a také věrohodné zastavit ten nárůst dluhu na 50 procentech HDP.

Pokud jsme schopni to udělat na nižší úrovni, je to v pořádku. Je ale lepší slíbit zastavení nárůstu dluhu na 50 procentech a skutečně toho dosáhnout. V okamžiku, kdybychom nebyli schopni své sliby splnit, stali bychom se nedůvěryhodnými, zahraniční investoři by se od nás odvrátili. I s dluhy ve výši padesáti procent HDP budeme jednou z  nejméně zadlužených zemí v Evropě a jsme pod hranicí danou Evropskou unií pro přijetí eura.

HN: Proč máme vůbec mít státní dluh? Nebylo by výhodnější nezadlužovat se vůbec?

Pokud by nikdo nic nedlužil, nikdo by nikomu nic nepůjčoval a nepotřebovali bychom finanční sektor. To, že máme finanční sektor, banky a další instituce a že je považován za důležitou součást hospodářství, znamená, že situace, kdy někdo půjčuje a někdo jiný se zadlužuje, je optimální. Pro země, které mají projekty s vysokou návratností, což jsou rozvojové země a státy, které rychle rostou, je výhodné si půjčovat. Návratnost projektů v těchto zemích je totiž tak vysoká, že když si půjčí, snadno splatí půjčku a úroky a ještě jim hodně zbude. Česká republika může podle mne růst rychle a je stále ještě rozvojovou zemí. Vyplatí se jí proto si půjčovat.

HN: V novodobé historii Česka jsme ale měli jen jedno krátké období opravdu rychlého růstu. Navíc, které projekty jsou tak výnosné, aby se na ně vyplatilo půjčit?

V 90. letech se mě novináři ptali, jestli český HDP může růst o více než pět procent ročně. Řekl jsem, že klidně. Že to může být šest nebo sedm procent. Bylo to tehdy považováno za heretický názor. A pak HDP skutečně rostl rychleji a všichni se divili. Pokud jde o výnosné státní projekty, patří sem infrastruktura. Do té bych zařadil i  investice do takzvaného lidského kapitálu, tedy do vzdělání. Klíčové jsou dopravní stavby, zvláště pro Českou republiku. Česko není tak roztažené jako třeba Chorvatsko, je územně kompaktní. S poměrně nízkou mírou investic by se dala republika propojit dopravní sítí tak, že žádné místo nebude příliš vzdálené od města nebo okresu, kde je velká poptávka po pracovní síle. Můžeme tak vytvořit skutečně jednotný trh práce a to se vyplatí. Třeba Plzeň je dnes díky dálnici vzdálena od Prahy padesát minut a v globálním kontextu je tak vlastně jejím předměstím.

HN: Zmínil jste investice do vzdělávání. Co je potřeba udělat v této oblasti?

Musíme si začít vytyčovat cíle, které jsou globálně konkurenční, a podle toho reformovat české školství a vědu. Češi třeba nemluví o tom, jak je Karlova univerzita dobrá, ale o tom, jak je stará. To je špatně.

HN: Jak máme školství reformovat? Pomohlo by školné?

Je třeba říci, co je potřeba, abychom se dostali na špici, a co nám schází. Jestli máme moc různých oborů, moc institucí, nebo naopak málo. Podařilo se nám například u  vysokoškolského bakalářského vzdělání významně zvednout procento lidí z dané věkové skupiny, kteří takové studium absolvují. To je kvantita, teď je třeba se zaměřit na kvalitu. Hlavní je přitom mezinárodní srovnání. Jestliže se budeme chtít dostat na vysokou kvalitu vědy a výzkumu, budeme potřebovat mnohem víc prostředků na školství a vědu, než dáváme nyní. Zkušenost zemí, které si vedou dobře ve vysokoškolském školství a výzkumu, ukazuje, že tam peníze dává na vysokoškolské vzdělání peníze nejen stát, ale i jednotlivci. Má to svoji logiku. Jednotlivec, který dostane kvalitní vzdělání, vydělává po celý život mnohem víc než člověk bez vzdělání. Člověk s kvalitním vzděláním je schopen splatit školné a stále na tom být ještě lépe než ten, kdo vzdělání nemá. Je pro něj výhodné si vypůjčit na vzdělání a pak dluh splatit. Jde o tu samou věc, kterou vidíme u rychle rostoucích států a jejich zadlužení – vypůjčit si a investovat se vyplatí.

HN: Mluvil jste o  stabilitě důležité pro hospodářský růst a vývoz. Bylo by dobré v dohledné době přijmout euro, jak po tom volají vývozci?

Jsem zastáncem toho, abychom vstoupili do eurozóny. Ne nějakým vášnivým, ale zcela racionálním. Dominantním argumentem pro přijetí eura je právě to, že pokud máte valnou většinu obchodu se zeměmi, jež mají jednu měnu, která je odlišná od vaší měny, tak je dobré omezit fluktuace směnných kurzů tím, že přejdete na jejich měnu. Tedy v našem případě přejdete od koruny k euru tak, jako přijali euro úspěšně Slováci a Slovinci. Takový přechod je výhodný, pokud přecházíte na měnu, která je sama o sobě v pořádku. A to euro je. Euro je silná perspektivní měna, stala se rychle druhou rezervní měnou na světě po americkém dolaru. Současné problémy nejsou problémem eura a Evropské centrální banky, ale rozpočtovými problémy některých zemí. Mimochodem ve Spojených státech je Kalifornie na pokraji kolapsu a New York krachoval, a nikdo nemluvil o ohrožení dolaru a netvrdil, že stát New York opustí dolarovou zónu.

HN: Nebylo by ale pro Českou republiku trochu drahé vstoupit do eurozóny? Země eurozóny pomáhají Řecku a Irsku a to něco stojí.

Podle mě to není otázka eurozóny, ale čistě toho, kdo se bude pomoci účastnit. Irsku pomůže i Velká Británie, která není součástí eurozóny. První záchranný pás byl dán Maďarsku, zemi mimo eurozónu. Řecku pomohly hlavně země eurozóny, ale Slovensko se nezúčastnilo. Slovensko správně ukázalo, že je možné být v eurozóně, požívat všechny výhody, a neúčastnit se některých záchranných plánů. Je zbytečné zhoršovat si naši pozici tím, že nevstupujeme do eurozóny, protože se obáváme, že bychom se pak museli účastnit některých akcí, kterých se zúčastnit nechceme.

HN: Jak podle vás dopadne euro? Má šanci přežít bez společné rozpočtové politiky unie?

Problém, který cloumá Evropou, spočívá v tom, že členské státy unie si neodpověděly na otázku, jak se budou chovat za krize. V USA to není problém, protože to Amerika ví. Ví, co se stane v New Yorku nebo v Kalifornii, když tyto státy překročí určitou mez. Evropa si to nevyjasnila.

Jsou teď dvě základní možnosti. Buď bude Evropa úplně koordinovaná: když nějaký region nebo stát bude mít fiskální problémy, ostatní mu přijdou na pomoc. S tím, že potom mohou intervenovat do jeho veřejných financí. Nebo je každý stát sám za sebe a pomáhat se nebude. Není přitom problém mít společnou měnu. Investoři budou předem vědět, že když budou třeba Řecko nebo Česká republika nebo jiný stát předlužené, bude to jen mezi investory a touto zemí. Žádná pomoc zvnějšku. Potom bude každý stát bude ze svého dluhu platit jiné úroky, budou jiné úrokové míry. Bude existovat riziková prémie závislá na spolehlivosti jednotlivých zemí. S tím se dá žít a není to problém. Navíc ty státy, které budou platit vysoké úroky ze svých dluhů, budou mít podnět, aby daly své rozpočty do pořádku.

Problém je v tom, že Evropa je teď v situaci někde napůl. Uvidíme, jak se Evropa nakonec rozhodne.

HN: Osobně hodně spolupracujete s politickými stranami. Pomáhal jste s programem Věcem veřejným, radil jste KDU-ČSL. Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka dokonce řekl, že vás bude podporovat v případné další prezidentské volbě. Kandidoval jste v  prezidentských volbách v roce 2008, budete kandidovat i v těch příštích?

S panem Sobotkou jsme teď o  mé kandidatuře nejednali, ale vážím si jeho vyjádření. Vyjadřuje to to, že si mě váží a oceňují mé schopnosti. Politické strany ale zatím ani nevědí, jaký politický systém pro volbu prezidenta stanoví. A občané tudíž také nemají představu, jestli to bude přímá, nebo nepřímá volba. Neuvažoval jsem nyní o  kandidatuře, ale samozřejmě nevylučuji nic do budoucna. Zatím se o to ale opravdu nezajímám. Mám spoustu jiné práce. Volby jsou velmi daleko.

HN: V Česku jste neustálý kandidát na něco – neúspěšně jste se ucházel předloni o funkci prezidenta, vaše jméno se objevovalo v úvahách na post ministra i šéfa úřednické vlády. Jaký z toho máte pocit? Nepřipadáte si tak trochu jako Don Quijote?

Já si tak nepřipadám. Momentálně sedíme v CERGE-EI, které jsem spoluzakládal, a tady se za dvacet let vykonalo práce… Dokonce jako málokde v této republice. Mám ještě nějaké úvazky ve světě, působím jak akademicky, tak v rámci mezinárodních institucí a podniků. Pokud si myslíte, že jsem nějaký tápající Don Quijote, který nemá nic jiného na práci než někam kandidovat, tak se mýlíte. Většina mého těžiště je úplně jinde než v politice.

HN: Mě zajímalo, jak to vidíte, když jste tolikrát byl kandidátem nebo potenciálním kandidátem na vysoký politický post?

V této oblasti je vždy tolik spekulací oproti realistickým úvahám, že to musí člověk vzít tak, že je vlastně fajn, že je o vás zájem.

 

50 procent HDP
by podle Jana Švejnara bylo optimální zadlužení České republiky. V současnosti je to asi 38 procent HDP.

2,0 procenta
Až o tolik by mohla v příštím roce růst česká ekonomika podle think tanku IDEA, který Jan Švejnar založil a vede.