* LN Mluvil jste o tom, že uvažujete o kandidatuře do Senátu. Jak jste se rozhodl?

Tak já jsem se rozhodl do těchto senátních voleb nejít z několika důvodů. Velmi pečlivě jsem to zvážil, uvažoval jsem o tom, že bych kandidoval jako nezávislý senátor s podporou různých uskupení. Nakonec jsem se rozhodl, že mohu pomoci zemi víc tím, kdybych zkusil něco nového, co by mohlo být velmi úspěšné, čemu se v anglosaském americkém světě říká think-tank neboli nezisková nadstranická instituce, která působí tak, že sbírá a analyzuje nejlepší informace, a představuje je jak politikům, tak veřejnosti a inspiruje debaty.

* LN Ten think-tank mě zajímá, ale ještě se vrátím k první části vaší odpovědi. Od koho jste dostal nabídku na kandidaturu?

S  nikým jsem přesně takhle nejednal, ale mluvil jsem s mnoha stranami. Víceméně s těmi samými lidmi, kteří mě podporovali během prezidentské kampaně. Bylo takové všeobecné pověření, že kdybych chtěl kandidovat, že by mě podpořili.

* LN To znamená, že za vámi přišli a řekli, „kdybyste chtěl kandidovat, rádi vás nominujeme a podpoříme“?

Ano, tak se to dá říct, nedošli jsme do fáze konkrétní podpory.

* LN Vylučujete senátorství i do budoucna?

Já bych to nevylučoval už z toho důvodu, protože jsem už teďka nevylučoval žádnou možnost, člověk by si měl nechat otevřený prostor pro angažovanost, která může být prospěšná.

* LN K tomu think-tanku. Jako laik, co si pod tím mám představit?

Je to něco podobného, co jsme dělali s Madelleine Allbrightovou v  americkém Kongresu. Když jsem byl ředitelem Davidsonova institutu na Michiganské univerzitě, tak jsme s Allbrightovou spolupracovali tím, že jsme organizovali v  Kongresu sympozia, semináře, které byly vždy sponzorovány oběma stranami, jak republikány, tak demokraty, takže to bylo nadstranické a bylo to na téma, které bylo zrovna důležité. Dodávali jsme nejlepší informace, které existovaly v podobě, která byla velmi zhuštěná a pregnantní. Senátoři, kteří tam přišli, z toho okamžitě získali informace. Dělali jsme jednostránkové, pětistránkové, patnáctistránkové studie, takže měli přístup k informacím. Nad tím pak debatovali odborníci, senátoři, kongresmani, lidi z vlády, ambasadoři, vědci, profesionálové i šéfové korporací. A mělo to opravdu velký dopad.

* LN Kdo by to u nás platil?

To je to riziko podnikání. Já jsem ochoten promluvit s co největší skupinou lidí, kteří jsou jednak majetní, jednak mají rozhled a zájem o  to, zlepšit úroveň diskuse a analytického myšlení zde v Česku, takoví čeští Rockefelleři. A zjistit, jestli by se nedala vytvořit právě nadace tohoto typu, tak jak to funguje třeba v Americe nebo v Anglii. Pak by se dalo dohromady určité jmění, které by bylo dlouhodobě investováno a z něho se pak používalo pět procent na každoroční výdaje.

* LN Nebojíte se, že svou rolí v prezidentských volbách jste pro část politiků nepřijatelný?

Já myslím, že toho se musíme vyvarovat. Dobré je to, že jsem byl podporován poměrně širokou částí spektra, že to nebylo jednoduše vpravo, vlevo. Samozřejmě byla to volba, kde se musely strany rozdělit, ale na druhou stranu si myslím, že i ti, kteří pro mě nehlasovali, chápou velice dobře důležitost takovéto instituce a že tomu budou otevřeni.

* LN Jak se to bude jmenovat?

To musíme ještě promyslet. Myslím, že by tam měla být slova jako demokracie, ekonomika, institut nebo centrum.

* LN Ještě k té prezidentské volbě, jak ji s odstupem hodnotíte? Prošel byste tím celým znovu?

Je to zkušenost, které vůbec nelituji. Čili kdybych se měl teď postavit jako zpět a říci… vím, to co vím, rozhodně si myslím, že to byla pozitivní zkušenost jak pro mě osobně, tak doufám, že i pro národ. Prošel bych tím znovu.

* LN Co s odstupem hodnotíte jako nejhorší zážitek?

Asi to bylo samotné jednání, tedy to, že to nebylo předjednané. Tudíž to působilo na občany jako zmatek, nepřipravenost, neschopnost a muselo se opravdu řešit několik věcí najednou, a to samozřejmě způsobilo obrovské problémy.

* LN Potkal jste se s Václavem Klausem od té doby? Během volby byla cítit mezi vámi silná nevraživost…

Po volbě, když jsme si podávali ruku, jsme si řekli, že se uvidíme v budoucnosti. S tou nevraživostí se to nesmí přehánět, já bych spíš řekl, že to byla normální konkurenční soutěž.