Datum: 3.6.2013 Jiří Vavroň (Právo)
PROFESOR KOLUMBIJSKÉ UNIVERZITY A ČLEN NERV JAN ŠVEJNAR ŘEKL PRÁVU :
* Kdy podle vás skončí v Česku současná recese?
Až s tím začneme něco dělat. Zatímco všechny okolní státy, ať je to Polsko, Slovensko, Německo, byťmírně, rostou, my jsme už druhý rok v recesi. Není to tedy nějaký vnější vliv, který zasáhl region, a proto skomíráme. Je třeba se podívat i na vládní hospodářskou politiku. Situace připomíná druhou polovinu devadesátých let, kdy jsme se vlastní hospodářskou politikou rovněž dopracovali k recesi.
* Co táhne ekonomiku dolů?
Nedostatek poptávky mezi lidmi, nedostatek investic firem a výrazné snižování vládních výdajů. Nahoru nás táhl export, ale ten zdroj už se vyčerpal. Takže jde o to, přerušit spirálu, která směřuje do nejistoty a způsobuje, že rodiny neutrácejí, firmy neinvestují a vláda omezuje své výdaje.
* Je ale možné udržet jen tříprocentní schodekrozpočtu a přitom investovat?
Kdyby ekonomika rostla, tak samozřejmě ano. My jsme však v recesi a Evropa ve stagnaci. To není ideální doba na utahování opasků, pokud to není nevyhnutelně nutné, jako je tomu například v Řecku. Myjsme jedna z méně zadlužených zemí.
* Proto máme velmi dobré hodnocení ze strany finančních trhů, a to i za snižování schodků veřejných financí…
Bezesporu, ale finanční trhy se dívají nejen na to, zda udržujeme nízký rozpočtový schodek, ale i na to, zda je ekonomika schopná růst. To je rozhodující, zda investoři ze země odejdou, nebo do ní přijdou. Bylo by proto pro nás lepší investovat do oblastí, které mají vysokou návratnost investic, jako jeinfrastruktura, po reformě i školství, věda a výzkum. Do těchto oblastí by měla vláda zvýšit výdaje i za cenu krátkodobého schodku, splatitelného v době růstu. A pak je důležité mít střednědobý plán, jak snižovat schodek a dluh, ale v rámci ekonomiky, která roste.
* Zvyšovat zadlužení je ale riziko, zejména když víme, že jsme zatím od roku 1993 z dluhů platili jen úrok a ani korunu z dluhu.
Samozřejmě toho nesmíme zneužívat, ale máme manévrovací prostor, který nevyužíváme. Spíše na tuto generaci občanů uvalujeme obrovské břímě recese, nezaměstnanosti, nejistot. Místo toho, abychom to časově rozložili na několik generací.
* Proč ale nefungují takové zaručené recepty na automatický růst, jako jsou úroky na nule, nízké daně?
Protože to jsou podmínky, které pomáhají, ale nejsou jediné, a tedy samy o sobě nejsou dostačující.
* MMF doporučil Česku pustit více peníze do ekonomiky. Nehrozí česká tradice, že po šetření začneme utrácet bez rozmyslu?
Nelze jít ode zdi ke zdi. Investoři chtějí stabilitu. Už dlouho zdůrazňuji, co teď řekl MMF, investovat do určitých oborů, podle promyšlené hospodářské politiky, aby peníze nezmizely v nějaké černé díře. Mluvíme o potřebě investovat do školství, ale nevíme, kolik potřebujeme vysokoškoláků. O reforměvzdělávání mluvíme léta. Investovat bez reformy je riziko.Máme špičková jednotlivá vědecká pracoviště, ale nemáme univerzity, které by se umístily na předních místech žebříčků světových univerzit. Máme penzijní reformu, na které se nedokázaly shodnout rozhodující politické síly a kterou se chystá opozice zrušit.
* Blíží se volby, nehrozí, že ekonomika v recesi dostane poslední ránu v podobě populistických řešení nahánějících pouze voličské hlasy?
V principu je ale ve hře i šance k obratu k rozumnému, promyšlenému jednání. Protože každý politik má pud sebezáchovy k přežití. Růst je prostředek, na který volič slyší, stejně jako na tvorbu nových pracovních míst. Spíše se divím, že k tomu již nedošlo.
* Nejsou naše problémy daní za globalizaci, kdy mizí tradiční české výroby, pracovní místa a boty například dovážíme z Číny?
V dobře fungující ekonomice pracovní místa vznikají i zanikají. Skončila doba stoletých podniků, kdy lidé pracují celý život v jedné firmě. Jestliže si ekonomika vede dobře a vláda má dobrou hospodářskou politiku, tak na tom lidé jsou lépe. Musí ale počítat s tím, že jejich místo může zmizet, ale současně se vytvoří jiné, systém vzdělávání je na to připravuje. My se musíme snažit o to, abychom neměli jen odliv pracovních míst. Na to občas zapomínáme.