Rozhovor Jana Švejnara pro E15.

Americké, ale i evropské,  japonské nebo jihokorejské firmy si stěžují, že jim Čína neotvírá svůj trh dostatečně rychle. Prezident Donald Trump je obchodník a v uvalení cel na čínské zboží vidí možnost, jak to změnit. „Existuje ale riziko, že si americká vláda vyloží čínská protiopatření tak, že nejsou přiměřená. Trump by pak mohl reagovat dalším zvýšením protekcionismu a to může mít nedozírné následky,“ říká Jan Švejnar, ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a předseda Výkonného a dozorčího výboru CERGE-EI a ředitel think-tanku IDEA.

Americký prezident Donald Trump mluvil o větší ochraně amerického trhu před volbami, bylo o ní slyšet i loni, ale vlna protekcionismu naplno propukla až letos. Jak to hodnotíte?

Jsou tam vidět dvě roviny. Jedna je ta populistická, kdy se Trump snažil oslovovat skupinu obyvatel, která se cítí poškozená především dovozem levných věcí z Číny. Druhá rovina je zásadnější. Americké firmy, ale platí to i o těch evropských, japonských nebo jihokorejských, ztrácejí s Čínou trpělivost. Čína chrání svůj trh a své výrobce způsobem, který je neobvyklý pro země na středním a vyšším stupni ekonomického rozvoje. Podnikatelům se zdá, že se Čína otvírá příliš pomalu a že jim příliš komplikuje podnikání. V Trumpově politice vidíme vyvrcholení těchto dvou tendencí.

Naposledy Trump oznámil, že uvalí cla na čínské zboží v hodnotě 60 miliard dolarů. Jak na ně Čína odpoví?

Číňané se snaží, aby se tento spor nevyhrotil. Nicméně existuje riziko, že si americká vláda vyloží čínská protiopatření tak, že nejsou přiměřená. Trump je velmi dynamický člověk, který střílí od pasu. Mohl by proto reagovat dalším zvýšením protekcionismu. Při velké eskalaci formou oko za oko, to může mít nedozírné následky.

Na čínské straně je vidět snaha otvírat trh. Loni třeba vláda rozhodla, že pustí zahraniční investory do dalších odvětví včetně finančních služeb. Mohla by Čína postupovat rychleji?

Každý rok Čína takto vyjmenuje odvětví, kde podmínky opravdu v mnohém uvolňuje. Problém je, že tento proces je pomalý a že v řadě z těchto odvětví přetrvávají různá netarifní opatření. Čína by mohla svůj trh otvírat rychleji, ale existuje určité riziko, že některé z čínských podniků, které si dnes vedou dobře, by si už tak dobře vést nemusely.  Čína má také pořád zhruba třicet procent ekonomiky, které představují státní podniky. Mnohé z nich by pod tlakem konkurence buď krachovaly, nebo by potřebovaly záchranná opatření či dotace od vlády. To je ale těžko slučitelné s dohodami, které má Čína v rámci Světové obchodní organizace.

Doplatily by na ostřejší konkurenci uvnitř Číny i soukromé firmy?

Některé ano, jiné by v konkurenci zvýšily produktivitu. Není třeba jasné, jak by si vedly čínské vlajkové lodi v digitálních odvětvích. Těžko říct, jestli by si třeba Alibaba vedla stejně dobře i v případě, že by v Číně mohl volně působit Facebook a další.

Pokud by čínská vláda otevřela trh a musela kvůli tomu restrukturalizovat velké státní firmy, mohly by o práci přijít miliony lidí. Může vláda, která svůj mandát odvozuje mimo jiné od toho, že dokáže udržet stabilitu země a společnosti, tak velký sociální otřes riskovat?

Proto postupuje velice obezřetně. V mnoha případech se jí to vyplatilo. Všechny země, včetně Česka, když prováděly transformaci z centrálně plánované na tržní ekonomiku, si prošly prudkou recesí. Čína ne. Číňané tenkrát nařídili státním podnikům, že musejí dodávat další rok stejné množství týchž výrobků jako o rok dříve. Ale cokoli vyrobí navíc, mohou prodávat na volném trhu. Zajistili tím, že nemůže vzniknout recese, protože výroba jela jako o rok dříve. Zároveň ale dali podnět k obrovskému rozvoji tržního hospodářství.

Americký prezident zavádění cel obhajuje ochranou amerických pracovních míst. Zároveň ale Američané říkají, že cla neuvalí, když s nimi dotyčné země budou jednat o úpravě podmínek vzájemného obchodu. Do jaké míry jsou tedy cla z Trumpovy strany jen vyjednávací taktikou?

Částečně je to populismus, protože Trump není erudovaný ekonom a vidí svět zjednodušeně. Vidí sektor, který má problémy jako třeba ocelářství, a tomu chce pomoci. Pak existuje i určitá strategická úroveň, na níž z řady analýz je patrné, že by bylo vhodné pravidla obchodu někde uvolnit. U Číny by to bylo výhodně nejen pro USA, ale i pro Evropu nebo Japonsko.

Americká vláda Evropě vzkázala, že má měsíc na to, aby se s USA dohodla na uvolnění obchodu a předešla tak uvalení ocelářských cel. Není to absurdní představa, že se během měsíce USA a EU na něčem zásadním dohodnou?

Je v tom vidět Trumpův rys jít a rychle vyjednávat. On je obchodník a otvírá se mu určitá možnost. Na druhou stranu mnozí v Americe říkají, že u vyjednávacího stolu už sedí roky. Všichni dobře znají všechny detaily. Je to stejné jako u jiných vyjednávání, kdy se nejvíce kompromisů urodí těsně před koncem. V tomto smyslu je ten měsíc určen na konečnou dohodu, protože neexistuje informační problém, že by někdo něco nevěděl. Jde čistě o to, kdo co povolí a kdo co za co vymění.

Trump neustále tvrdí, jak USA trpí tím, že mají s celým světem schodek ve vzájemném obchodu. Je dlouhodobý obchodní deficit pro americkou ekonomiku tak velký problém?

Není. Spousta lidí má utkvělou představu, že jejich země by měla mít obchodní přebytek. Neuvědomují si, že když má někdo přebytek, někdo jiný musí mít deficit.

Více zde a na tomto odkazu: NM_e15_20180403_12-2