* Proč jste se tak rozhodl? Vždyť občanství USA jste získal poměrně složitě po útěku z komunistického Československa.

Bylo to těžké rozhodnutí a dospěl jsem k němu po zralé úvaze a po dlouhých diskusích s řadou svých blízkých, především manželkou a dětmi.

* Na vás v tomto případě tlačili zejména levicoví politici a kritizovala vás za to ODS. Nakonec jste jim ustoupil, abyste měl větší šanci na zvolení?

Udělal jsem to především po setkáních se stovkami občanů v různých částech republiky. Zjistil jsem, že pro ně je funkce prezidenta opravdu velmi hlubokým symbolem a že očekávají, že loajalita hlavy státu k zemi bude stvrzena tím, že bude mít výlučně české občanství.

* Skutečně to nebyl spíše tlak politický, který vás přinutil v tomto ustoupit?

Opravdu ne. A neustoupil jsem. Neudělal jsem to pod nátlakem. To rozhodnutí je příliš zásadní a dlouhodobé pro můj život, proto by nemělo být motivováno nějakým taktickým uvažováním. Přiznám se, že na začátku kandidatury jsem o tom ale neuvažoval, protože podle ústavních právníků a diplomatů to nebylo ani potřeba. Navíc jsme měli ministra zahraničí s cizím pasem, Pavel Tigrid měl americký pas. Irský prezident měl také pas Spojených států amerických.

* Mnoho lidí se však obávalo, že byste pak mohl být loajálnější spíše ke Spojeným státům než k České republice.

Nikdy jsem nepochyboval o tom, že pokud budu v roli českého prezidenta, tak budu stoprocentně reprezentovat zájmy této země, a ne nikoho jiného. Pro mě byla vlast vždy tady, tady jsem se narodil, čeština je můj mateřský jazyk. Americké občanství, které jsem po letech bloudění světem s uprchlickým pasem přijímal, bylo pro mě významným milníkem a vážím si toho. Amerika je pro mě jako nevlastní matka, proto to rozhodnutí bylo těžké. Na druhé straně jsem absolutně nepochyboval, že i kdybych si občanství USA nechal, tak bych stoprocentně reprezentoval zájmy České republiky.

* Prezident je u nás například i vrchním velitelem ozbrojených sil, ani to by nebyl problém s americkým pasem?

Podle odborníků ne. Ale svoji psychologickou, emocionální a logickou váhu podobné věci samozřejmě mají. Velkou roli v tom sehrály ale skutečně názory občanů.

* Byl jste tím odmítavým názorem části veřejnosti na americké občanství překvapený?

Ano. Pak jsem ovšem pochopil, že mnoho lidí to považuje za jakýsi vyšší princip. Několik týdnů jsem nad tím přemýšlel a bylo to složité niterní hledání.

* A to je tak jednoduché, vzdát se toho občanství?

Úřednicky vzato ne, ale ztrácíte všechno, co sounáleží s tím občanstvím. Například kdybych chtěl navštívit svoje dospělé děti či rodiče mé manželky v Americe, tak bych potřeboval získat víza, jako každý jiný český občan.

* No, kdybyste byl prezidentem, tak by vám ho americká ambasáda jistě bez problémů dala.

To zřejmě ano.

* Už jste si zjišťoval možné reakce na to, jak by se na takový krok dívala i druhá strana – tedy Američané?

Zjišťoval a postoje byly zcela neutrální. Neměl by to být žádný problém.

* Po skončení ve funkci českého prezidenta byste například kvůli rodině opět o americké občanství požádal?

Mohl bych si o něj opět požádat. Navíc mám za manželku Američanku a děti mají také občanství USA, takže celý ten proces by mohl být i o něco rychlejší, jinak trvá několik let.

* Ten případ je však hodně neobvyklý, že by někdo žádal o zrušení amerického občanství kvůli tomu, že chce být prezidentem jiné země.

Přesně tak.

* Jak by to vzdání se občanství po vašem případném zvolení probíhalo?

Dostavil bych se na velvyslanectví USA v Praze a písemně bych požádal o vynětí z amerického občanství. Jak jsem se informoval u  úředníků ambasády, tak je to poměrně rychlý proces.

* Snažila by se pak získat naopak české občanství vaše manželka?

Ráda by to udělala, aby působila jako osoba, která je úzce spjata s touto zemí. A také by se pak chtěla rychle naučit česky.

* Kdyby to celé sepsal dramatik Václav Havel, tak by to bylo asi zajímavé. Vy jste utekl z komunistického Československa a po letech jste dostal americké občanství, což byl sen mnoha lidí. Teď jste odhodlán se ho vzdát jen proto, že část veřejnosti a někteří politici to vyžadují. Nepřijde vám to celé absurdní?

Ani ne. Pochopil jsem při cestách po republice, že lidé to od svého prezidenta očekávají. Nechtějí, aby byl symbol jejich země jakýmkoli způsobem jakoby dělený s jinou zemí.

***

* Jak měnil občanství Jan Švejnar střídavě Čechem a Američanem Jan Švejnar se narodil v roce 1952 v Praze a v sedmnácti letech odešel za rodiči do emigrace (kvůli okupaci Československa v roce 1968). Přes Švýcarsko se Švejnar dostal do Spojených států amerických. Občanství USA získal 16. dubna 1981, zároveň tak přišel o občanství československé. Podle tehdy platné smlouvy mezi Československem a USA totiž nebylo možné být současně občanem obou států. Občanství České republiky získal Jan Švejnar 30. 1. 2001. Nyní v rozhovoru pro MF DNES oznámil, že když uspěje v prezidentské volbě, amerického občanství se opět vzdá. Zdroj: mluvčí Klára Jirovcová Pospíšilová