Česká republika včera vstoupila do roku plného výročí osudových událostí našich národních dějin. Je to příležitost k přemýšlení a diskusím o naší minulosti, a já doufám i budoucnosti. Svět kolem nás se rychle mění a stát na místě nebo usínat na vavřínech je dnes pro kteroukoli společnost mnohem nebezpečnější než dříve.

Kdybych mohl naší republice něco konkrétního v novém roce přát nebo kdyby si sama země mohla dát své novoroční předsevzetí, měla by to být otevřenost. Jsem přesvědčen, že otevřenost byla a je klíčem k dosavadním úspěchům, k úspěšnému příštímu roku i k dlouhodobé úspěšnosti naší země.

Otevřenost znamená přijetí férové konkurence jako klíčového principu, který stimuluje a posouvá každou společnost vpřed. Je to schopnost otevřít se světu – ekonomicky, ale také politicky, kulturně, ideově – a maximálně využít toho, že svět se stejně tak otevírá nám.

Je to schopnost vážit si a umět využít toho, že mnoho mladých Čechů dnes může studovat na nejlepších zahraničních školách – a zároveň se snažit přitáhnout na naše špičkové školy nadané zahraniční studenty i vystudované profesionály.

Z ekonomického hlediska stojí za připomenutí skutečnost, že v uplynulém roce naše hospodářství táhly vpřed především dva faktory: zahraniční investice, tedy výsledek našeho otevření se světu. A rozmach českých, zejména nově založených firem, které skvěle využívají příležitostí otevřeného evropského a celosvětového trhu.

Otevřenost vůči světu a našemu evropskému okolí má pozitivní vliv i na naši politiku. Z pravidelného kontaktu s evropskou politikou česká politická elita, od krasjkých hejtmanů po ministry, získává nové zkušenosti, příležitosti – i odpovědnost.

Školství, školství, školství

Otevřenost znamená schopnost přijímat nové výzvy, ne pouze bránit to, čeho jsme již dosáhli. To je dvojnásob důležité v dnešním světě, který mnohem více funguje na dynamickém principu přesunů kapitálu, technologií a pracovních sil než na statickém principu dlouhodobého udržení a využívání nashromážděných statků. Země, která se dnes pouze snaží uchránit své bohatství, neobstojí. Země, která usiluje jen o udržení existujících podniků, brzy ve světové soutěži prohraje. Porazí ji země, kterým nevadí odchod montážních průmyslových podniků za levnější pracovní silou, neboť dokáží ve stejném období tuto ztrátu kompenzovat přilákáním nových investic s vyšší přidanou hodnotou.

Proto je důležité investovat do „lidského kapitálu“ například tím, že budeme posilovat kvalitu a otevřenost našeho vzdělávacího systému. Proto je pro Českou republiku důležité nenechat ujet vlak „nové ekonomiky“, založené na znalostech, na rozvoji vědy, na informačních a komunikačních technologiích, na investicích zaměřených na zvyšování kvality života a životního prostředí.

Kdo ustoupí, vyhraje

Podobné je to v politické rovině: dynamické tvoření prospěšných spojenectví přináší větší dlouhodobé výhody než krátkozrace zatvrzelé setrvávání pouze ve statusu quo. Země, která například do krve bojuje o udržení nějaké dílčí výhody v systému Evropské unie, jako to někdy předvádělo třeba Polsko, se oslabuje ve srovnání se zeměmi, které umí v dílčích věcech strategicky ustoupit a budovat si tím dlouhodobou pozici respektovaného a vlivného partnera.

Otevřenost také znamená překlenutí dogmatismu, politické a ideové nesmiřitelnosti. Chceme-li uspět v dnešním světě, musíme vytvářet širší politickou shodu v klíčových tématech: jak budeme efektivně financovat slušný a funkční důchodový systém, jak zajistíme novým generacím to nejlepší vzdělání, které zajistí naši budoucí konkurenceschopnost, jak docílíme sociální a mezigenerační soudržnosti národa, jaké priority budeme prosazovat v Evropské unii, které začneme přesně za rok předsedat…

V těchto výzvách lze uspět pouze tehdy, pokud je vláda schopna elementární otevřenosti vůči opozici a naopak. Boj do politiky určitě patří. Ale pokud je politika jen a jen sérií nesmiřitelných střetů na úkor globálně strategického uvažování, země jako celek ztrácí ve srovnání se zeměmi, které se dokáží v klíčových momentech sjednotit na svých prioritách.

Slovinsko, náš vzor

Dobrým příkladem je Slovinsko: tamější politická scéna není o nic méně vyhraněná než naše. Avšak ve věci přípravy země na vstup do eurozóny se slovinští politici zachovali státnicky a dokázali se dohodnout. Cíle bylo dosaženo… a politické střety mohly pokračovat (a vskutku pokračovaly) jako dřív. Budeme v nadcházejících letech takovéto otevřenosti – a strategické velkorysosti – v klíčových otázkách schopni? Bylo by to pro naši zemi velmi prospěšné.

Naději mi dává moje osobní zkušenost z konce uplynulého roku. Měl jsem příležitost vést s parlamentními kluby, které mne přijaly, i s jednotlivými poslanci a senátory velmi otevřené rozhovory. Někde jsme narazili i na nemálo názorových rozdílů. To nám ale neznemožnilo otevřenou výměnu názorů.

Tato zkušenost doplnila a posílila mou důvěru v obrovský potenciál otevřenosti v naší společnosti, v naší politické reprezentaci. V tom je největší šance pro novou éru, do které jsme vykročili zakončením polistopadové transformace a vstupem do Evropské unie.

Rok obratu

Nesmí nám stačit, že jsme se dokázali dostat do společnosti nejvyspělejších zemí. Musíme se mezi nimi začít prosazovat jako konstruktivní a sebevědomý partner, který získává přirozený respekt, tvoří silné koalice a předkládá úspěšné návrhy na řešení klíčových problémů. Zkrátka partner, se kterým se počítá.

Začínající „osmičkový“ rok nás povede k častému zamýšlení se nad naší minulostí. Měli bychom z něj též udělat rok, který nás obrátí k budoucnosti.