Do volby českého prezidenta zbývají dva týdny. Vyzývatel Václava Klause Jan Švejnar je sebevědomý: >Nejsem si jistý, zda by se mohl najít další kandidát, který by Václavu Klausovi tak silně oponoval ve veřejném mínění jako já,< říká v rozhovoru pro tento list.

*

HN: Pane profesore, přečetli jsme všechny rozhovory, které jste od podzimu poskytl různým médiím, a zaujalo nás, že mají jedno společné: Každý, kdo s vámi mluvil, si stěžoval, že mluvíte velmi obecně a nekonkrétně. Nejste z toho nervózní?

Ne. Když si to analyzujete, najdete spoustu příkladů, které jsem uváděl. Docela konkrétních. Snažím se věci posunovat tak, abych je zakomponoval do širšího rámce. Jít ze všeobecného kontextu ke specifické situaci České republiky.

* HN: V posledních týdnech jste objel kus země. Co jste zjistil?

Že lidi zajímají jak všeobecné, tak i velmi specifické otázky a problémy. Zarazilo mě, kolik toho bylo v různých krajích společného. Například témata národního charakteru jako třeba zdravotnictví. Ale v několika krajích mají občané zájem například o výstavbu silnic a infrastruktury. Tento fenomén by člověk neočekával nezbytně jak ve Zlíně, tak v Budějovicích. A jinak lidé myslím touží po změně.

* HN: Po změně v jakém smyslu?

Například na politické úrovni existuje snaha mít politiku čistší, někteří lidé si stěžují na korupci. Na ekonomické úrovni panuje obava z toho, co se nyní děje na burzách, někteří lidé mají úspory ve fondech a přesně nechápou, oč jde. A všeobecně vnímám zájem o to, kam vlastně v té Evropě jdeme.

* HN: Lidé podle vás souhlasí, nebo nesouhlasí s tezí současného prezidenta, že země se má nejlépe, jak se kdy měla?

Myslím, že by lidé asi souhlasili s tím, že se mají lépe, než se měli dříve. Ačkoli je tu velká skupina, která si nemyslí, že je na tom tak dobře, jak by mohla být. Mnoho lidí očekávalo víc. Říkají, že na tom nejsou dobře zvláště kvůli zavádění nových prvků reforem.

* HN: Dáváte jim za pravdu?

Já jsem jim říkal: Podívejte se, musíte se zabývat celým tím balíkem – do jaké míry platíte někde více a někde méně. A podle toho, kde se budete nacházet v příjmové skupině, podle typu ekonomické činnosti, kterou děláte. To vše hraje roli, zda jste na tom hůře, či lépe.

* HN: A porozuměli vám?

Myslím, že to byl počátek takového porozumění, kdy se snaží zorientovat a zjistit, kde jsou.

* HN: Teď své turné po republice popisujete jako analytik, ale dojalo vás na těch cestách něco? Jako člověka? Nebo pobouřilo?

Ano. Velmi mě dojalo, jak se občané chovají spontánně. Procházím Brnem a lidé se s vámi zastaví na náměstí, někteří požádají o podpis, někteří opravdu gratulují a řeknou, že drží palce a někteří se ptají, co bude v budoucnosti.

* HN: Sledujete průzkumy veřejného mínění?

Sleduji, ano.

* HN: A co jim říkáte?

Doposud to bylo nad očekávání pozitivní v tom smyslu, že jsem začal s velkým handicapem a podařilo se mi dostat prakticky během jednoho až dvou měsíců víceméně na paritu. Některé průzkumy dokonce ukazují mírný předstih proti Václavu Klausovi.

* HN: Ale rozhodovat se bude v parlamentu. Vy se zatím chováte velice sebevědomě a stále opakujete, že vyhrajete. Jste vůbec připraven prohrát?

Člověk vždycky může prohrát, to je samozřejmé.

* HN: V jednom komentáři se objevil názor, že i pokud bude vaše kandidatura neúspěšná, pomůže vám zabydlet se na české politické scéně. Chystáte se v případě prezidentského neúspěchu působit třeba na stranické úrovni?

Zatím se opravdu nezaměřuji na nic, co nastane po volbě.

* HN: Ale neříkáte kategoricky ne?

Absolutně neříkám kategoricky ne o ničem.

* HN: Kolik už jste pozval poslanců a senátorů na oběd?

Když počítáte i mé výjezdy, kde se setkávám s voliteli, budou to desítky.

* HN: Zaměřujete se spíše na volitele KDU-ČSL a KSČM, jejichž hlasy potřebujete nejvíc?

Ne, já zvu všechny, takže je to spíš otázka, kdo z nich má zájem přijít. Zájem mají zejména volitelé z těch stran, které mě navrhují, ale též silně z KDU-ČSL, která mě podporuje částí svého spektra.

* HN: Jak velkou částí?

To vám nedokážu říct a myslím, že momentálně to neví nikdo.

* HN: Daří se vám na těchto schůzkách získávat od poslanců a senátorů příslib, že vás budou volit?

Někdy to tak je. Já ale nežádám přísliby.

* HN: To znamená, že jestliže jste několikrát veřejně prohlásil, že jste komunistům nic neslíbil, jednotlivci, ať už z KDU-ČSL nebo z KSČM, neslíbili vám nic?

Je pravda, že žádná strana mě o nic nežádala a já jsem žádné straně nic neslíbil v takovém smyslu, jak to vyjadřujete.

* HN: Komunisté vám dali pět podmínek. Například chtěli, abyste se nepěkně vyjadřoval o americkém radaru v Brdech.

Dobře, ale já si držím svoji pozici, a pokud se vyvíjí, posouvá se s tím, jak se vyvíjejí informace o dané věci. Myslím, že se nejedná o nějaké obchodování nebo o splňování podmínek.

* HN: Takže tuhle podmínku komunistům nesplníte?

Řekl jsem, jak se stavím k radaru, oni též mají nějaký postoj, a potom se musí sami rozhodnout, do jaké míry jim můj postoj vyhovuje.

* HN: To znamená, že radar je pro vás jen technický problém, který se může vyvíjet, a není to věc zásady?

On se vyvíjí. Důležitý je všeobecný kontext: V tomto století máme před sebou novou výzvu, jak se budeme stavět k terorismu a k možnosti, že se nebezpečný režim nebo skupina zmocní zbraní hromadného ničení. V tomto smyslu je potřeba zkoumat, jak technicky a strategicky tyto problémy řešit. Jednou z možností byl systém radaru a protiraketového štítu. Pak si musíme klást otázku, jestli je to jediné řešení, nebo jestli jsou zde i jiná řešení. Například: je to nejlepší řešit bilaterálně, jak to bylo nabídnuto na začátku, anebo multilaterálně v rámci NATO? Jak řešit fakt, že do hry vstupuje Rusko, že se situace komplikuje čím dál víc? A americký Kongres neuvolní na tento rok peníze a žádá nezávislou studii… Takže když to všechno vezmu v potaz, můj názor nyní je: Vyjednávat dál, zjišťovat, co se vlastně děje a nepospíchat.

* HN: Takže jinými slovy říkáte, že zatím radar nepotřebujeme a musíme teď spíš sledovat, jestli ho nebudeme potřebovat někdy v budoucnu?

Ano, stále se ještě ptát, co vlastně potřebujeme a jak získat tu nejlepší ochranu pro nás a pro NATO.

* HN: Čili vy sám jste se ještě nerozhodl, co je nejlepší.

Já jsem začal s tím, že radar je pravděpodobně nejlepší řešení, nezamítám to, ale bych byl rád, abychom získali co nejvíce informací v situaci, kdy dochází k rychlému vývoji.

* HN: Co vás na tom rychlém vývoji znepokojuje?

Jednak, kdo vlastně jsou ti hlavní hráči, jak technicky kompetentní to zařízení bude, do jaké míry je opravdu schopné pokrýt potřeby, které máme my a NATO, a za jakých podmínek bychom tuto obranu získali.

* HN: Několikrát jste řekl, že tato země má v posledních deseti letech slabé vlády kvůli tomu, že jsou založeny na přeběhlících, a že jedním z důvodů existence přeběhlíků je nulový koaliční potenciál KSČM. Znamená to, že vláda založená na podpoře KSČM je cennější než vláda založená na přeběhlících?

Absolutně ne. Pouze zdůrazňuji, že někdy v budoucnu bychom měli dojít do fáze, v níž celé spektrum zastoupené v parlamentu bude státotvorné ve smyslu vytváření vlád. Je to otázka vývoje KSČM a vývoje společnosti.

* HN: Máte pocit, že se KSČM někam vyvíjí? Na podzim se vedení této strany například otevřeně přihlásilo k odkazu Velké říjnové revoluce a o kapitalismu mluví zásadně jazykem třídního boje…

Je zajímavé, že když se podíváte na KSČM, ona má velkou přítomnost na radnicích, v parlamentu, v různých výborech, mají místopředsedu Poslanecké sněmovny, většina poslanců nebo senátorů s nimi tak či onak jedná a Václav Klaus při minulých prezidentských volbách porušil to tabu a přímo s nimi jednal jako kandidát. Čili: tato strana je do značné míry integrovaná v našem společenském systému a je otázka, jestli se bude i nadále jako strana vyvíjet.

* HN: To jste ale neodpověděl na otázku, jestli máte pocit, že se ta strana vyvíjí.

Myslím, že se posunuje správným směrem, ale samozřejmě má to vnitřní pnutí, které zdůrazňujete. Jsou tam různé proudy, které by se rády zbavily minulosti, ale i ty, které ji oslavují. Myslím, že k tomu, aby byla ve vládě, ještě nenadešel čas. A myslím, že ani oni sami o tom ještě neuvažují.

* HN: Říká se, že Václavu Klausovi chybí devatenáct hlasů. A vám?

Je otázka, jak to počítáte. Vidím na politické scéně určitý pohyb, nervozitu a myslím, že mnozí volitelé stále ještě nevědí, jak budou hlasovat. Takže je těžké nyní cokoliv odhadovat. A myslím, že i uvnitř ODS budou lidé, kteří nebudou nezbytně volit Václava Klause.

* HN: Máte nějaký svůj pracovní odhad?

Jistě. Odhadujeme, kteří volitelé jsou na naší straně, kteří jsou víceméně na naší straně a zaměřujeme se na diskuse s těmi, které bych ještě mohl přesvědčit. Myslím, že v této skupině se pořád jedná o desítky volitelů.

* HN: Nepodcenil jste vyjednávání s lidovci, jejichž vedení nedávno doporučilo svým poslancům a senátorům, aby volili Václava Klause?

Je to doporučení, které není závazné a má jednání s KDU-ČSL pokračují. Tato strana se musí rozhodnout, kterým směrem chce jít.

* HN: Máte vůbec ještě nějakou možnost změnit rozhodnutí vedení KDUČSL?

Já bych na to doporučení nedával tak velký důraz. Zatím situace u lidovců není tak jednoznačná.

* HN: Odhaduje se, že mezi poslanci KDU-ČSL je asi deset z třinácti pro Václava Klause…

Nejsem si jistý, že ta čísla jsou tak, jak je vy vidíte.

* HN: Jak moc se spoléháte na ČSSD, která vás navrhuje? Při poslední volbě prezidenta se sociální demokraté nechovali zrovna loajálně ke svým kandidátům včetně Miloše Zemana.

V této fázi je ta strana poměrně jednotná. Myslím, že sociální demokracie bude opravdu hlasovat pro mne.

* HN: Když odpovídáte na otázky, jakým chcete být prezidentem, říkáte, že chcete změnit styl. Co tím vlastně myslíte?

Za prvé: Je třeba dívat se víc do budoucna a ne se stále orientovat na minulost. Myslím, že Václav Klaus se hodně vymezuje vůči tomu, co se událo, a nepoukazuje na to, co se děje, jak se na to připravit. Za druhé: Potřebujeme prezidenta, který integruje, nastoluje důležitá témata, pomáhá stranám nalézat řešení. V tom mám mnohem lepší pozici, než kdybych byl čestným předsedou politické strany. A za třetí: pohled za hranice. Stejně jako Václav Klaus chci hájit především naše národní zájmy, ale podle mne je nejlepší strategií hrát silnou roli uvnitř Evropské unie.

* HN: Říkáte, že byste jako prezident pracoval coby součást širšího vládního týmu, že byste se třeba podílel na důchodové reformě. To zní velmi idealisticky vzhledem k tomu, jak česká politika funguje a jaké má prezident ústavní postavení…

Jsem si vědom omezení, která přicházejí s prezidentskou funkcí. Že prezident není výkonným úředníkem. Jako prezident bych zdůrazňoval, že je potřeba důchodovou reformu uskutečnit, snažil bych se najít konsensus. Co se týče idealismu, já bych to spíš nazval takovým realistickým optimismem.

* HN: Za důležitý prvek svého stylu jste označil vztahy se zahraničím. Veřejně jste prohlásil, že v dlouhodobém plánu jste evropským federalistou. Přejete si vznik jakýchsi Spojených států evropských?

Ano, ale zdůrazňuji, že dlouhodobě. Je důležité, abychom se tím směrem ubírali, ale ne to lámat přes koleno. To by vedlo k negativním tendencím.

* HN: Než se to stane (nebo naopak), Evropa bude řešit řadu konkrétních dilemat. Například: Měla by být podle vás Reformní smlouva pro Evropu ratifikována v referendu?

Jsem pro ratifikaci, ale smlouva je tak složitá, že bych s ní nešel do referenda. Kdo není informován o tom, jak Evropa funguje, nebyl by z té smlouvy úplně moudrý.

* HN: Které tři nejdůležitější věci by měla Evropa udělat?

Je potřeba zjednodušit administrativní přístup k funkčnosti Evropské unie, zjednodušit integraci trhů (zde bych se díval především na finanční trh v celé Evropě) a potom do trhu práce úplně integrovat země střední a východní Evropy.

* HN: Má Česká republika podporovat vstup Turecka do EU?

Myslím, že Evropa nebyla dosud k Turecku férová. V šedesátých letech započala rozhovory, Turecko správně očekávalo, že se s ním bude seriózně jednat, jenže pak bylo odsunuto na vedlejší kolej. Pakliže se řekne, že když Turecko splní určité podmínky a ono je splní, tak se má stát součástí Evropské unie.

* HN: Opravdu vážně uvažujete, že byste se vzdal amerického občanství?

Nejdřív jsem o tom neuvažoval. Ale během poslední doby jsem si uvědomil, že pro mnoho lidí tady je součástí symboliky prezidentského úřadu, že jej zastává člověk, který je víc než kdokoli jiný identifikován s čistým češstvím. Že je to člověk, který zosobňuje českou státnost. Rozhodnu se ale sám, nebude to pod žádným tlakem.

* HN: Učiníte to rozhodnutí ještě do volby prezidenta?

Dává smysl to udělat do volby. Občané i volitelé by měli vědět, jak se rozhodnu.

* HN: Nakonec nám řekněte, jestli to za pět let zkusíte znovu, když teď neuspějete. Od vás jsme to ještě neslyšeli, ale vaše manželka to v jednom rozhovoru prohlásila.

Manželky jsou problém, já to věděl… Byl to její úsudek, aniž bychom o tom moc hovořili. Takže to nechme na naši domácí rozpravu.

***

Začal jsem s velkým handicapem a podařilo se mi dostat se během jednoho až dvou měsíců s Klausem víceméně na paritu.

Uvažuji, že se vzdám amerického občanství. Prezident je zde symbolem čistého češství.