„Jsem připraven prezidentskou volbu vyhrát,“ říká Jan Švejnar (55). Zřejmě i proto je patrné, jak pečlivě váží svá slova. Jeden špatný výrok jej může připravit o podporu některého z volitelů. A letos se počítá každý hlas. Jeho opatrnost ale nepřerůstá do bezbarvosti, což se během rozhovoru ukázalo zejména při debatě o komunistech, radaru a totalitě: „Když jsem prožíval 60. léta,rozhodně jsem je vnímal jako období volnosti. Přesto by si člověk měl přiznat, že to byl čas, který byl neobvyklý v dlouhodobě totalitním systému,“ prohlásil například. Do volby prezidenta zbývá 18 dní.

* Znáte dobře Spojené státy, kde zrovna probíhají prezidentské volby. Vítězství kterého kandidáta by podle vás bylo lepší pro Evropu?

Myslím, že to nakonec nebude tak důležité. Demokraté jsou sice všeobecně více multilaterální a v tom smyslu bych očekával, že pro Evropu a zbytek světa bude lepší jejich vítězství. Jenže například od republikána McCaina se také očekává, že jeho administrativa bude vstřícnější.

* Ekonom Alan Greenspan prohlásil, že Ameriku čeká recese. Jak to vidíte vy? A mohl by takový vývoj ekonomiky v USA ohrozit Evropu?
Pravděpodobnost recese je nyní větší než před dvěma třemi měsíci. Opravdu vidíme další a další negativní zprávy: velké banky – například Citybank – vykazují velké ztráty a snižují se různé indikátory tempa růstu. Já si ale myslím, že je pravděpodobnější, že dojde jen ke zpomalení ekonomiky. Centrální banka ve Spojených státech je dosti akceschopná.
Pro nás, Evropu a pro zbytek světa to má vždycky negativní efekt, protože – bohužel – Amerika je stále ještě pohonným motorem světové ekonomiky. Ideální by bylo, kdyby v období, kdy Amerika zpomalí tempo růstu, Evropa nastartovala a v tahounství ji zastoupila. Myslím, že v budoucnu není důvod, proč by tomu tak nemělo být. Evropa ale často následuje Ameriku, čili bych spíš očekával, že bude negativně ovlivněna taktéž.

* Jaké je tedy hlavní téma amerických voleb? Ekonomika? Irák?

V krátkodobém pohledu jde o to, jak ukončit celou akci v Iráku. Z dlouhodobějšího hlediska ta samá otázka znamená, jak se má Amerika a zbytek světa stavět k novým formám terorismu, do jaké míry kde intervenovat, jaké volit přístupy. Jinak je pro Američany samozřejmě největším a nejdůraznějším aspektem voleb domácí politika: daňové otázky a restrukturalizace zdravotnictví, kde se bude snažit silně profilovat Hillary Clintonová. Je nutno si uvědomit, že domácí scéna v Americe je určující, ale zároveň celý postoj Ameriky vůči světu je do určité míry diktován vnitřními procesy.

Svět se stává nemilosrdnějším

* O co jde podle vás při volbě českého prezidenta?

Myslím, že jde o orientaci a směřování naší země. Já se dívám víc do budoucnosti, Václav Klaus žije ze své minulé podstaty a z ní se dívá do současnosti a budoucnosti. Myslím, že pro naše další směřování je důležité, do jaké míry ukončíme kapitolu transformace. Budeme jednou z 10 až 20 nejvyspělejších a nejrespektovanějších zemí na světě? A to bych si stanovil jako cíl. Anebo budeme země, která sice půjde kupředu, ale nebude příliš výrazná a de facto v rámci globalizace neúspěšná?

* To zní dost obecně.

Svět prochází velkou změnou, a ta je jednak technologického rázu – procházíme velkou informační revolucí, která je svým dopadem obdobná revoluci průmyslové. A k tomu třetina světa, která byla dříve odříznuta – sovětský blok a Čína -, se začíná rychle integrovat se zbytkem světa. Zároveň dochází k odbourání všech možných ekonomických bariér, mezinárodní obchod se v objemu dramaticky zvětšuje. Také se liberalizuje finanční trh, zakládají se obrovské kapitálové trhy, které se pohybují velmi rychle – kapitál může být jeden den v Chile, druhý den v České republice a třetí den na Tchaj-wanu. Výsledkem toho je, že jsou jednotlivci, podniky či země, které jsou najednou velmi úspěšné a stejně rychle se stávají neúspěšnými. Svět se stává nemilosrdnějším.

* A jak s tím může pomoci prezident Česka?

Je důležité, aby tu byl sehraný tým – společnost, vláda, prezident, který chápe souvislosti a postaví zemi do pozice, kdy se může rychle dostat kupředu. Prezident by měl vytvářet dlouhodobější vize, které jsou velmi odlišné od cílů vyplývajících z krátkodechých politických soubojů.

Emigranti nebyli v politice vítáni

* Část vašich oponentů vám vytýká, že jste si s českou společností neprožil špatné časy. Cítíte to jako handicap?

Já to cítím jako výhodu. Ale abych uvedl věci na pravou míru – vyrůstal jsem ve stalinistickém režimu 50. let a v 60. letech jsem zažil oblevu, která kulminovala v roce 1968. Byl jsem mladý člověk, ale mladí lidé tehdy velmi rychle dospívali. Je pravda, že jsem pak dvacet let působil jinde, ale já jsem v tom čase mnoho načerpal. Nejenom že jsem studoval na špičkových univerzitách, ale působil jsem v mnohých zemích, víceméně jsem pracoval na všech kontinentech. A potom, od roku 1990 jsem zde intenzivně působil.

* Proč jste na začátku 90. let nevstoupil do politiky?

Tehdy jsem přemýšlel, jak můžu pomoci, a vyšlo mi, že naši zemi nejvíc pálí absence nové generace ekonomů. Protože ti ekonomové, kteří tu existovali, nebyli schopni postavit se znalostmi svým protějškům na Západě. Založili jsme tedy ekonomický institut, který je dnes známý pod názvem CERGE, a každý rok produkujeme špičkové ekonomy, mezi nimiž jsou i členové bankovní rady ČNB. Byl tu ale ještě jeden důvod – strany dlouho nebyly nakloněny lidem, kteří tu nežili. Myslím, že Pavel Tigrid byl první emigrant, který zamířil do vlády.

* Je dobře, že jste zmínil P avla T igrida. Č eská společnost je plná autorit, které ale příchodem do politiky selžou. N ejsou připraveny na praktickou a komplikovanou politiku. N ehrozí to i vám?

Takové nebezpečí vždy existuje a existovalo u všech politiků, kteří začínali v 90. letech a neměli žádnou zkušenost. Na druhé straně jsem člověk, který byl poradcem prakticky všech politických stran, které byly ve vládě. Měl jsem a mám velký vliv na formulaci hospodářské a sociální politiky a působil jsem v těchto oblastech též ve světě, a to i v krizových momentech.

* Není ale divné, že jste neprošel žádnou politickou funkcí a chcete být rovnou prezidentem?

Jestli máme mít v čele země člověka, který má být nezávislý a s širší perspektivou, tak je to výhoda.

* Vy patříte do rodiny ČSOB , V áclav K laus do rodiny kolem bývalých manažerů IPB a N omury. N ejsme tedy svědky boje vlivných lobby o post prezidenta?

Byl jsem předseda dozorčí rady ČSOB, a tuto pozici jsem během volebního období opustil. Nemá to žádnou souvislost ani vliv na mou kandidaturu. ČSOB by neměla z mého prezidentování nic.

Vymezuji se vůči Klausovi, ne ODS

* Kdo tvoří přípravný tým vaší kampaně? Jsou to i lidé ze stran, které vás nominovaly?

Takové nabídky se objevily, ale já chci vést opravdu nezávislou kampaň. Nechci být nařknut z toho, že jsem tak či onak závislý na penězích či vlivu určitých skupin. Je lepší udržet si spolupráci se širokým politickým spektrem, ale být do velké míry nezávislý. Takže jsem trval na tom, že lidi, které si vyberu, si vyberu sám.

* To musí být docela nákladné. Jak to hradíte?

Máme hodně dobrovolníků a tím ušetříme. A ten zbytek? Propočty se mění, ale odhadujeme to na takových 500 tisíc korun, i když ta částka asi bude vyšší. A platím to z vlastních peněz.

* Chystáte se aktivně zapojit do politiky, když neuspějete v prezidentské volbě?

Zatím o tom neuvažuji, soustředím se na volby. Je to ale potenciální druhý efekt kandidatury.

* Jak jste přesvědčoval senátory klubu ODS , aby vás podpořili?

Velice přímočaře. Zdůrazňoval jsem, že nejsem kandidátem proti ODS, že mé vymezení v těchto volbách je vůči Václavu Klausovi. Též jsem zdůrazňoval, že nejsem kandidátem levice nebo pravice. A potom jsem řekl, že smysl mé kandidatury je ten, že vidím ve své analýze světa, že Česko se bude dostávat do situace, která bude složitější než doposud, a na základě svých zkušeností a znalostí jak místních, tak zahraničních můžu přispět k tomu, aby ČR měla reprezentaci, která by mohla být akceschopná.

* Jan Kasal pro Respekt uvedl, že vás Paroubek nominoval, abyste zničil vládu. Snažíte se to vyvracet?

Rozhodně neočekávám, že by moje zvolení mělo vést k zemětřesení, protože budu elementem, který bude stmelovat, hledat konsenzus a bude přispívat ke stabilitě vlády. A to jsem zdůrazňoval velice silně. Jsem solidní a budu se snažit, aby uspěla kterákoli vláda.

* A máme dnes dobrou vládu?

Má větší potenciál, než se deklarovalo na začátku, ale ještě se úplně neprojevila. Máme od ní náčrt mnohého, co se má stát, jsou zde počáteční kroky a je důležité, aby našla společný přístup k věci. Méně argumentace a hašteření…

* To zní jako „odpověď kandidáta, který chce být zvolen“. Jste velmi opatrný. Co se ale vládě konkrétně povedlo a co ne?

Konečně začíná uskutečňovat reformy, snaží se něco dělat. Negativní je to, co se vždy v politice projeví, tedy obrovsky rozcházející se názory, zda by ten či onen člověk měl zůstat ve vládě a jestli na to bude nějaká strana reagovat velice silně. Je to normální situace, pouze si myslím, že tuto vládu takové věci paralyzují. Na druhou stranu dokázala víc, než od ní na počátku mnoho analytiků čekalo.

* Opatrně narážíte i na otázku J iřího Č unka. M ěl by podle vás zůstat mimo vládu?

V tuto chvíli probíhají intenzivní jednání ve vládě a mezi politickými stranami. Proto bych vyčkal, s čím přijdou, protože to bude politická otázka i řešení.

* Dobře, ale jaký je váš názor?

Přicházím z prostředí, kde by se lidé v situaci Jiřího Čunka snažili dojít soudu. Myslím si, že by se mělo dál vyjednávat a vyčkávat. Je dobré, že Jiří Čunek nešel do vlády okamžitě, ačkoli by to možná bylo v úzce pojaté právní interpretaci v pořádku. Politicky by to ale bylo příliš nákladné.

* Když už mluvíme o lidovcích – překvapilo vás rozhodnutí této strany volit Václava Klause?

Trochu mě to překvapilo, na druhou stranu to nevidím tak katastroficky. Je to samozřejmě rada, ale volitelé se mohou zachovat jinak. Vyjednávám dál.

Euro bez škytnutí

* Padají při debatách s politickými stranami nabídky, že vás zvolí, pokud jako prezident podpoříte třeba jejich kandidáty na místa v Ústavním soudu, bankovní radě ČNB…?

Vůbec ne, diskuse a výměna názorů byla opravdu na úrovni hodnotové a názorové, a ne na úrovni nějakého handlování, kšeftování.

* Jak se vám líbil výběr lidí, které do České národní banky zvolil Václav Klaus?

Myslím, že to nebylo nejšťastnější řešení, protože po tom, co kritizoval Václava Havla, že nekonzultuje svůj výběr kandidátů v širokém spektru odborném a veřejném, nakonec jmenování provedl ještě uzavřeněji. Já bych to více konzultoval. Tříbení názoru diskusí vždy pomáhá.

* Vidíte problém v tom, že Václav Klaus jmenoval lidi do ČNB podle blízkosti jeho názorům, takže většina je proti přijetí eura?

Ta změna je díky výběru prezidenta ohromná. Vezměte si to chronologicky – před pár lety byl postoj ČNB takový, že Česko až na některé dílčí aspekty je připravené ke vstupu do eurozóny a že jde o čistě politické rozhodnutí. Dnes je to naopak. A přitom Česká republika splňuje ještě více požadovaných kritérií než předtím. To dokazuje, jak je třeba být při výběru členů opatrný.

* Kdy bychom euro měli přijmout?

Já jsem pro to přijmout ho dříve, než bude pozdě. Jsme připraveni, a není důvod otálet. Měli bychom si vzít příklad ze Slovinska, které na začátku minulého roku vstoupilo do eurozóny a ani neškytlo.

Nevylučoval bych žádný z arzenálů

* Byl komunistický režim v Č eské republice totalitní?

Rozhodně. Režim, který tu panoval od roku 1948 do sametové revoluce, procházel různými změnami. Například v 50. letech byl mnohem totalitnější. Můžeme se bavit, zda rok 1968 byl, nebo nebyl totalitní. Když jsem ho prožíval, rozhodně jsem ho vnímal jako období volnosti, svobody neobvyklé míry, ale člověk by si měl přiznat, že to bylo období, které bylo neobvyklé v dlouhodobě totalitním systému.

* Takže je dobře, že máme Ústav pro studium totalitních režimů?

Vždy je dobré, když se ustaví institut, který má alespoň určité atributy objektivního vědeckého zkoumání. V oblasti, ve které jsme byli tak historicky poznamenáni, je důležité mít ústav, který se tím zabývá.

* Komunisté prohlásili, že když jim slíbíte, že po volbách jmenujete vládu s jejich účastí či podporou, dají vám hlas. Chystáte se k něčemu takovému?

Jasně jsem formuloval podmínky, za jakých by se KSČM stala státotvornou stranou: pokud se plně připojí k zahraniční politice republiky v rámci EU a NATO, uzná soukromé vlastnictví jako legitimní, a že je důležité v morálním a vyšším principu, aby se zřekla násilí jako nástroje, kterým lze prosazovat své cíle.

* Kterou z těchto podmínek už KSČM splnila?

Částečně se změnil jejich přístup k EU, kde KSČM už v mnoha oblastech spolupracuje. Vedle toho má ale velké výhrady k NATO. Do svého programu už také zahrnula zřeknutí se násilí jako nástroje prosazování svých cílů, ale pozorovatelé poukazují na to, že v konkrétních akcích tomu tak není.

* Kdyby KSČM nenaplnila vaše podmínky a po volbách by nastala situace, kdy by ČSSD uvažovala o vládnutí s komunisty, snažil byste se tomu zabránit?

Kdyby se to mělo stát a posun v KSČM by nebyl dostačující, pak bych jako prezident nemohl být pro. Uvědomte si ale, že bych měl omezené možnosti – tou první je vyjednávání a zjišťování, do jaké míry je snaha o vstup do vlády doprovázena změnami v KSČM, o kterých jsem mluvil. Je tu ale i možnost věci oddalovat, a to bych viděl jako příležitost k tomu, aby došlo k posunu na politickém spektru. Nakonec je tu možnost demise, ale to je krajní příklad, kdy se prezident musí zamyslet nad alternativou. Nevylučoval bych žádný z arzenálů.

Měli bychom být jako Irsko

* Co když budete mít v zahraniční politice jiný názor než vláda, jak se to často dělo Václavu Havlovi a poslední dobou i Václavu Klausovi? Jak sladit postoje prezidenta, vlády a parlamentu?

To není jenom zdejší problém. Záleží na tom, jestli jsou hlavní aktéři schopni a ochotni se domluvit a snažit se posunout zemi kupředu.

* Dobře, ale jak to bude, když se na společné politice neshodnete? M á prezident právo dávat veřejně najevo, že má odlišný postoj než vláda? N ebo má prezident hájit svůj názor na jednáních mezi čtyřma očima a pak prezentovat názor vlády?

Je to otázka míry. Pokud se ale jedná o myšlenky postavené na základě dobře fundovaných vědeckých poznatků, pak by měl prezident zastávat stanovisko, které z toho vyplývá. Samozřejmě, když si vyberete oblast morální, tak tam může docházet k různým názorovým odlišnostem. Na světě je mnoho státníků, kteří jsou ochotni hájit své názory, a jiní, kteří to dělají mnohem tišeji.

* A vy patříte ke kterým?

Já silně zastávám názor, že bychom měli jednoznačně hájit vysoké morální a etické normy. Na druhé straně to ale neznamená, že se musíme izolovat například od obchodu s Čínou, se kterou evropské země pěstují čilý obchod, ale přitom se nebojí říct svoje výhrady.

* Jak bychom měli přistupovat k EU?

Aktivně. Měli bychom se snažit být jako Irsko. Když se staneme velice aktivními členy EU, absorbujeme úspěšně všechny zdroje, mohli bychom se stát jedním z tvůrčích elementů v EU, které by Evropu posunuly kupředu vůči zbytku světa. Tady si myslím, že Evropa se stále pohybuje pod svým potenciálem vůči Spojeným státům a vůči jiným zemím a potřebuje získat skupinu lídrů, kteří by byli schopni uskutečnit tuto myšlenku a strategii a razit ji jak politicky, tak filozoficky a ekonomicky.

* Je podstatné, aby měla E vropská unie prezidenta?

Formální aspekty jsou důležité, ale sekundární. V tom mám určité výhrady k Lisabonské smlouvě, která byla přijata. Myslím, že je stále komplikovaná a například v oblasti, kdo bude lídrem, mluvčím nebo prezidentem pro Evropu stanovuje tři funkce. Američané se správně ptají, s kým budou za Evropu vlastně jednat. Evropa se musí dál vyvinout ve své struktuře, aby byla silnou mocností.

* Nicolas Sarkozy navrhl, aby byl hlavou Evropské unie Tony Blair. Souhlasíte s ním?

Blair by byl velmi dobrý, je to zkušený politik, vzdělaný, prošel dlouhým vývojem, Británii vedl velmi úspěšně, a to i v oblastech, které nebyly populární. Je to člověk, který má i vlastnosti diplomatické, je schopný stmelovat různorodé přístupy k věci.

Vůči Rusku musíme být sebevědomí

* Je podle vás Rusko demokratická země?

Podle toho, s čím Rusko srovnáváme. Když ho budeme konfrontovat s výchozí pozicí Sovětského svazu, tak bezesporu je mnohem volnější a demokratičtější zemí. Když k němu ale přiložíme měřítka západní Evropy a Severní Ameriky, tak je to samozřejmě nedostačující. Rusko teď stojí na rozcestí. Měli bychom tedy být ostražití. Rusko bude brzy díky svému nerostnému bohatství a díky zvyšování cen surovin velkou velmocí. A tak jako jindy v historii bude uplatňovat své mocenské zájmy. Na druhé straně bude Rusko představovat obrovské příležitosti, čili zahraniční politika bude muset brát v úvahu jak ta rizika, tak výhody.

* Jaká konkrétní rizika by mohla České republice ze strany Ruska hrozit? A jakou politiku bychom vůči Rusku měli zastávat?

Rizika budou do určité míry záviset na nás, na tom, jakou si vytvoříme Evropskou unii. Jestliže budeme mít silnou Evropu, bude výsledek mnohem lepší, než při poměru jeden silný hráč a na druhé straně mnoho malých hráčů, mezi kterými se pohybuje malá Česká republika, která se musí bilaterálně vypořádávat s obrovským Ruskem. Například otázka radaru – myslím, že Rusko chápe moc a respektuje sílu a že budeme mít mnohem lepší vyjednávací pozici, když budeme silní a ukážeme, že jsme schopni a ochotni činit vlastní rozhodnutí.

* A mělo by se o radaru rozhodnout v referendu, nebo v parlamentu?

Já mám k referendu následující vztah: v oblastech, kde má společnost dostatečné informace a volný přístup k nim a kde se jedná o téma, které lidé můžou v krátké době pochopit ve všech souvislostech, jsem pro přímou volbu. Týká se to například dělení státu nebo volby prezidenta. V situacích, kde jsou vojenská tajemství nebo kde by referendum jenom částečně zachycovalo souvislosti, si myslím, že je lepší delegovat rozhodnutí na parlament. To se týká právě radaru nebo rozhodování o daních.

* Česká zahraniční politika se za posledních deset let hodně vyprofilovala podporou disidentů na Kubě, v Bělorusku i jinde. Má v tom česká diplomacie pokračovat?

Ano, je to naše dědictví, náš odkaz a je to z morálního hlediska velmi důležité.