Němce můžeme dohnat. Jinde to dokázali.
Kdyby byly české vlády co k čemu, brali by dnes lidé o třetinu víc, říká ekonom Jan Švejnar.

PRAHA Když politici před čtvrtstoletím spouštěli přechod k tržnímu systému, slibovali, že Češi budou brzo vydělávat stejně jako Němci. Jenže platy v Česku se německé úrovni dosud nepřiblížily ani na dohled. „S rozumnou hospodářskou politikou bychom byli mnohem dál,“ říká ekonom Jan Švejnar, Čech s americkým občanstvím a někdejší neúspěšný kandidát na prezidenta.

* Bez práce je v Česku poprvé po třech letech méně než půl milionu lidí. Je to podle vás důvod k optimismu?

K optimismu ano, ke spokojenosti ne. Velký nárůst lidí bez práce, který nastal během velké recese, se sice snižuje, ale stále ještě máme příliš mnoho nezaměstnaných. Český pracovní trh se totiž už od 90. let vyznačuje schopností dosáhnout nízké nezaměstnanosti. Když Polsko či Slovensko mělo dvoucifernou míru nezaměstnanosti, my jsme měli dvě nebo tři a půl procenta. Měli bychom ji snížit víc, na tři až čtyři procenta.

* Máme sice málo lidí bez práce, ale mzdy se úrovni, která je běžná na západ od našich hranic, nepřibližují. Kde je problém?

Stále existují lidé, kteří se nechají najmout za nízkou mzdou. Neexistuje proto dostatečně velký tlak, aby platy vzrostly na západní úroveň. A navíc je zajímavé, že zaměstnavatelé s přidáváním peněz vyčkávají i v oborech, kde chybějí lidi. Ale pokud ekonomika dále razantně poroste, začnou růst rychleji i mzdy. Je na čase. Po 25 letech transformace by valná většina mezd měla být na mnohem vyšší než třetinové úrovni vůči západnímu Německu.

* Není to tak, že si stále mnoho lidí neřekne o víc peněz, protože se bojí, že by o své místo přišli?

Do určité míry ano. Ve vyspělých ekonomikách stále existuje mnohem silnější kultura vyjednávání pracovních kontraktů. Navíc je otázka, zda jsou naše odbory dostatečně razantní. Jestliže je produktivita v Mladé Boleslavi stejná jako v centrále Volkswagenu ve Wolfsburgu, je otázka, proč čeští odboroví předáci nedokážou více zvednout mzdy. A také pokud by veřejný sektor štědřeji odměňoval kvalitní zaměstnance, zvýšením mezd by reagovaly i soukromé firmy.

* A můžeme se vůbec Německu někdy v platové úrovni přiblížit?

Můžeme Německo dohnat, ba i předehnat. Tento vývoj se v minulosti v jiných zemích uskutečnil. Ale vyžadovalo by to mnohem lepší hospodářskou politiku vlády, než jakou jsme měli doposud.

* Je tedy špatná hospodářská politika odpovědná za pomalý růst mezd?

Slabý tlak na zvyšování mezd je částečně odrazem toho, že naše HDP na hlavu neroste tak rychle, aby se přibližovalo německé či rakouské úrovni. Dvakrát, dílem Klausovy vlády v roce 1997 a dílem Nečasovy vlády v letech 2012 a 2013, jsme si sami přivodili recesi, kterou sousední země neprošly. Polsko či Slovensko rostlo a my jsme klesali. A ani jednou jsme tuto ztrátu už potom nedohnali. I během konjunktury v letech 2002 až 2008 jsme rostli jako třetí nejpomalejší země z nových členských států EU. S rozumnou hospodářskou politikou bychom byli mnohem dál. Platy mohly být teď o třicet procent vyšší, v některých oborech i o víc. Nebrat o třicet procent víc, měsíc co měsíc, rok co rok, to je pro většinu lidí značná ztráta.

* Co tedy vlády dělají špatně?

Jedním z hlavních problémů posledních let bylo, že vláda během velké recese lidem příliš utahovala opasky a neinvestovala. Během recese má investovat, nejlépe do projektů s vysokou návratností. Třeba do dobře promyšlené a efektivní infrastruktury. Jsme zeměpisně kompaktní země a s dobrou dopravní infrastrukturou by lidé mohli lehce dojíždět tam, kde jsou volná místa a vysoké platy.

* Ale Češi do práce dojíždějí neradi.

To je možná historicky vzato pravda. Ale bylo to pravda i v zemích, kde nyní lidé do práce dojíždějí. Říkalo se, že Češi nebudou nikdy pít nic jiného než české pivo. Máme ho stále rádi, ale je tady v prodeji spousta cizího piva. Jsme sice konzervativní, ale také přizpůsobiví a vynalézaví. A to hospodářská politika dosud nedostatečně využívala.

* Když se vrátíme k nízkým mzdám, nejede naše ekonomika právě díky nim? Kdybychom tuto výhodu ztratili, nepřišli bychom o investory?

V 90. letech byly nízké mzdy adekvátním řešením – díky za investory, kteří tu teď jsou. Ale určitě bude dobré, když do budoucna montovny nahradí investoři, kteří hledají vzdělané zaměstnance a dělí se s nimi o vysoký zisk, který společně vytvoří. Vláda musí více podporovat vzdělanost, která sem bude lákat investory s vysokou přidanou hodnotou. Řada už jich zde je, ale ne v tom množství, které by bylo žádoucí.

* Má smysl, aby vláda tento typ investorů lákala na investiční pobídky?

V ideálním, konkurenčním světě ne. Ale v nynějším globálním světě ano, protože mnoho vlád to dělá. Příchod špičkového investora se navíc „přelije“ i dál do ekonomiky. Dám příklad. Kostarika přetáhla investici od Intelu, který původně zvažoval čtyři jiné latinskoamerické země. Vláda přišla s výhodným návrhem, nabídla pozemek hned vedle letiště. A Intel to přijal. Zemi to přineslo nejen nová pracovní místa, ale celá generace mladých Kostaričanů začala studovat technické obory. Efekt na celou ekonomiku byl obrovský. My můžeme v takovém případě těžit nejen z kvalifikovaných lidí, ale i z výhodné geografické pozice.

* Teď se ekonomika rozjíždí, nezaměstnanost klesá. Můžeme za něco z toho vděčit současné vládě?

Je příliš brzo to hodnotit, konjunktura spíše naznačuje, že ekonomika se odráží ode dna už jen tím, že tolik klesla a že evropské hospodářství opět roste. Když vezmeme vládu v širokém pojetí, ekonomice pomohlo to, že ČNB snížila kurz koruny vůči euru, a tím podpořila vývozce i podniky konkurující dovozu. Na působení kabinetu je pak pozitivní, že vláda lidem a firmám vrátila pocit určité jistoty. Mnozí věří, že vláda „to vyřeší“ a že skutečně bude lépe. Předchozí kabinet totiž utahoval opasky a zároveň ještě svým dlouho váhavým přístupem, třeba k sazbám DPH a druhému pilíři penzijní reformy, prohluboval nejistotu ohledně dalšího vývoje.

* Opozice teď vládu kritizuje, že v situaci, kdy ekonomika roste, dostatečně nesnižuje schodek rozpočtu. Oprávněně?

Až porosteme rychleji, vláda by se na to rozhodně měla soustředit. Zatím je ale situace nejistá. Není jasné, že nynější tempo růstu je udržitelné. Naše ekonomika je schopna růst pět šest procent, tak jako jsme rostli během části minulého desetiletí. Při takovém růstu je třeba ušetřit přebytek a ukládat ho pro období další recese.

* Na konci května se má konat schůzka mezi prezidentem, vládou a centrální bankou o tom, kdy máme přijmout euro. Co byste jim poradil?

Už od roku 2000 víme, že naše ekonomika je ve stavu, kdy jsme schopni splnit podmínky pro vstup do eurozóny. Od té doby je to otázka, jestli sami cítíme, zda je to pro nás výhodné, nebo nevýhodné. Na CERGEEI jsme udělali studii, která naznačuje, že je pro nás výhodné být v kterékoliv eurozóně, ve které bude Německo.

* Eurozóna však stále řeší dost vlastních problémů. Má smysl v takové situaci o vstupu vůbec uvažovat?

Eurozóna procházela a stále prochází velkou zatěžkávací zkouškou. Ale dnes je na tom mnohem lépe než před dvěma roky. Když se nyní nejistota ohledně Řecka zvýší, už se dopad okamžitě nepřelévá do ostatních zemí jako třeba Španělska a Portugalska. To se dřív stávalo. A pokud by Řecko nemohlo dostát svým závazkům, řešení může proběhnout, aniž zbytek eurozóny projde velkým třeskem.

* Kdy by Česko mělo vstoupit?

Závisí to na vývoji v eurozóně, ale mohlo by to být ve dvou až pětiletém horizontu. Propočty, ba i investice, které proudí na Slovensko, a ne k nám, ukazují, že je pro nás výhodné být uvnitř stabilní eurozóny.

* Lidé však euro nechtějí. A nejvíc se asi obávají, že po vstupu vzrostou ceny.

Důkladné německé studie prokázaly, že přijetí eura nemá na ceny inflační efekt. Ukázalo se, že u několika velmi viditelných artiklů a služeb, jako jsou třeba služby kadeřníků, šly ceny nahoru. Lidé si ale už nevšimnou, že jinde šly ceny dolů. Statisticky vychází přechod na euro neutrálně.

* Když se vrátíme zpět ke mzdám, vidíme, že se uvnitř jednotlivých států rozevírají nůžky mezi bohatým i a chudými. Bude pokračovat tento trend, který zcela obrací to, co tu bylo ve 20. století?

Zatímco se především díky vzestupu Číny nerovnost mezi zeměmi globálně snižuje, uvnitř zemí se – s určitými výjimkami – nerovnost zvyšuje. Ve vyspělých zemích mediánová, střední mzda klesá nebo neroste. Ale ukazuje se, že vysoce tvořiví jednotlivci mohou kumulovat velké množství kapitálu. V 60. a 70. letech považovali sociologové za nemožné, že by se objevili noví miliardáři. To se tehdy na školách učilo – a byl to blud.

* Pomáhají miliardáři ekonomice jako celku?

S indickým ekonomem Sutirthou Bagchim analyzujeme miliardáře z žebříčku Forbesu. Zjišťujeme, jak ovlivňuje jmění v rukou miliardářů rychlost ekonomického růstu. Vychází nám, že když je víc bohatství v rukou miliardářů, ekonomika roste pomaleji, než by rostla, kdyby majetek byl rozmístěn jinak. Podrobnější analýza však ukazuje, že tento negativní efekt je způsoben miliardáři, kteří svůj majetek získali díky politickému propojení s vládou. U těch, co k majetku přišli vlastní pílí, je vliv na ekonomiku neutrální.

* Je tedy nerovnost pro ekonomiku dobrá, nebo špatná?

Určitá nerovnost je pro ekonomiku pozitivní, protože má motivační efekt. Pokud je však extrémní, naopak demotivuje a může způsobit nepokoje.

* Otázka na závěr, budete znovu kandidovat na prezidenta?

Do voleb zbývají téměř tři roky a mám spoustu věcí, kterými se zabývám – především vzděláváním mladých českých ekonomů. Uvidíme, jak se budou věci v budoucnu vyvíjet, zatím o kandidatuře nepřemýšlím.

* Takže to nevylučujete?

Život mě naučil nikdy nic nevylučovat. Ale neznamená to, že bych o tom nějak aktivně uvažoval nebo na tom začínal pracovat.

***

Profil Jan Švejnar (62) Český ekonom působí v současnosti na Columbia University ve státě New York a na pražském institute CERGE-EI. Ve své vědecké práci se zaměřuje na ekonomii práce, ekonomický rozvoj a přechod od socialistické k tržní ekonomice. Letos v dubnu za toto své akademické působení získal prestižní ocenění německého Institutu pro studium práce (IZA). V roce 2008 neúspěšně kandidoval na českého prezidenta, dlouho zvažoval, že se zapojí i do první přímé volby hlavy státu v roce 2013.