* Svou kandidaturou na Hrad jste vstoupil do politiky. Co tedy o soudíte o válce na Kavkazu?

I když příčiny konfliktu jsou složité a gruzínský prezident Saakašvili udělal dosti fatální chyby, tak pokud ruská armáda vstoupila na území suverénního státu, je to okupace. Chápu to jako ukázku politiky „nového Ruska“, projev jeho imperiálních tendencí. Málokdo si uvědomuje, že je to po obsazení tehdejšího Československa v roce 1968 první přímá okupace suverénní země, když nebereme v potaz Afghánistán. Málo pozornosti se věnuje rychlosti a připravenosti ruských kroků okamžitě po nedomyšleném činu gruzínského prezidenta. Žel, ukázalo se, že reakce NATO a evropských států je nejednotná, váhavá.

* Jak hodnotíte reakci českých politiků? Václav Klaus odmítá představu „zlého Ruska a hodné Gruzie“ i paralelu se srpnem 1968…

Reakce z české strany jen posílily evropskou nejednotnost a váhavost. Zajímavé je, že prezident, který okamžitě reagoval například na irské odmítnutí Lisabonské smlouvy, se vyslovil až po dlouhé době, navíc tak, jak se vyslovil. Něco takového bych od země, která na vlastní kůži zažila ruskou okupaci a ztrátu suverenity, neočekával. S Václavem Klausem se v názoru na konflikt neshodnu. Váhavý, opožděný, nejednotný postoj dokumentuje, že stejná je i česká zahraniční politika. To nám podrývá mezinárodní autoritu. Nesmíme také zapomínat, že Česko bude za pár měsíců předsedat Unii. Naší reakcí jsme dokázali, že nejsme připraveni na aktivní řešení problémů.