* Pane profesore, mluvíme spolu den po vašem duelu s Václavem Klausem, o který jste usiloval. Jaký z něj máte pocit?

Já jsem usiloval a stále usiluji o to, abychom spolu regulérně diskutovali v televizi. To ale Václav Klaus zatím nepřijal a souhlasil jen s tou debatou v Senátu. Přitom trval na tom, že dotazy budou klást pouze senátoři z ČSSD. Zdůvodňoval to tím, že ve všech ostatních klubech už byl, ale spíš mu asi šlo o to, aby diváci měli pocit, že mám výhodu domácího prostředí.

* Ve většině hodnocení toho duelu se ozývá, že byl dost sterilní a že nepřinesl nic nového; oba jste jen zopakovali své známé šarže.

To bylo bohužel předurčeno tím formátem, který neumožňoval, abychom reagovali jeden na druhého; v podstatě to nebyla debata, ale to, čemu se říká senátní slyšení. Navíc s velice omezeným časem, ve kterém nebylo možné jít v žádném tématu víc do hloubky.

* Mělo to pak vůbec smysl?

Myslím, že přínos to přece jen mělo: v tom, že lidé slyšeli ty naše odpovědi vedle sebe a mohli si je bezprostředně porovnat.

* Co si myslíte o svém výkonu a o výkonu svého oponenta?

Řekl bych, že jsme se dost lišili ve svém přístupu k těm otázkám: zatímco já jsem se snažil odpovídat jasně a z žádné otázky jsem se nepokoušel vykroutit, Václav Klaus často uhýbal a na některé dotazy vůbec neodpověděl.

* Takže máte pocit, že jste v tom souboji vyhrál?

To záleží na tom, podle čeho to hodnotíte. Myslím, že u lidí, které zajímala podstata věci, to, o čem jsme tam mluvili, jsem z toho vyšel lépe já; u těch, kteří dají hodně na povrchní „mediální“ dojem, mohl více bodů získat můj soupeř.

* Myslíte, že ten duel ovlivnil rozhodnutí třeba i jediného volitele?

To nevím, ale volitelé se určitě budou rozhodovat na základě širšího souboru informací a mnohem komplexnějších úvah.

* Ve dnech, které tomu duelu předcházely, jste si na několika mítincích vyměňoval názory s řadovými občany. Překvapili vás něčím?

Překvapilo mě, kolik občanů vyjádřilo názor, že bych se v případě zvolení prezidentem měl vzdát amerického občanství. Přiznám se, že původně jsem o tom neuvažoval, protože jsem věděl, že z ústavního hlediska to není problém. Ale když jsem viděl, že to tolik lidí považuje za důležité, poradil jsem se s rodinou a rozhodl jsem se, že ten krok udělám.

* Hlavně jste to určitě udělal proto, že to vaše americké občanství vadilo komunistům, jejichž hlasy potřebujete, ne?

Ne. Nemusíte mi to věřit, ale pro mne toto není věc nějaké taktiky. Taková osobní rozhodnutí neděláte s lehkým srdcem a já jsem se k tomu skutečně odhodlal až pod dojmem těch rozmluv s občany. A upřímně řečeno: nemyslím si, že pro KSČM to při jejím rozhodování je opravdu až tak významné kritérium.

* Vy jste tohle své rozhodnutí oznámil, právě když pan Filip na téhle stránce zopakoval, že to pro KSČM je vážný problém a že by se vyřešil, kdybyste udělal, co jste udělal. Zároveň ale řekl, že ten problém je hlubší a spočívá v tom, že si lidé nejsou jistí, jak se zachováte v okamžiku, kdy se zájem Spojených států dostane do střetu se zájmem České republiky, nebo i se zájmem celé Evropy.

K tomu mohu pouze zopakovat, co jsem už mnohokrát prohlásil: jako prezident České republiky bych samozřejmě stoprocentně hájil její zájmy! A za nejlepší způsob, jak hájit zájmy České republiky, považuji usilovat o to, aby Evropská unie byla silná a aby Česká republika byla jejím aktivním členem!

* Mnoho lidí má pocit, že právě teď nastal takový případ střetu zájmu USA a zájmu ČR: mluvím o radaru. V tomhle vás názory lidí, s nimiž jste mluvil na těch mítincích, neovlivnily?

Toto téma se samozřejmě objevilo na každém z těch setkání a já musím říct, že si svůj názor na ně dotvářím průběžně. Stále jsem přesvědčen, že zde existuje vážná hrozba, že se do rukou nějakého nezodpovědného režimu nebo do rukou teroristů dostanou zbraně hromadného ničení a že této hrozbě musíme nějak čelit. V tom jsem se nikam „neposunul“. Ale došlo k jiným pohybům: do hry aktivněji vstoupilo Rusko, Polsko teď vyjednává z jiných pozic než dříve, americké zpravodajské služby zveřejnily zprávu, podle níž zbrojní program Íránu nepředstavuje akutní hrozbu, Kongres USA konstatoval, že program protiraketové obrany má určité nedostatky, seškrtal pro tento rok výdaje na něj a požaduje novou nezávislou studii. Ze všeho nejdůležitější je pro mne to, že do této věci začíná výrazněji vstupovat NATO – a vy si určitě pamatujete, že jsem vám v našem minulém rozhovoru řekl, že souhlas NATO s tímto projektem je pro mne podmínkou mého souhlasu. Čili: můj zásadní postoj v této věci se nezměnil, jsem pro to, abychom v jednání o tom radaru pokračovali – ale s definitivním rozhodnutím bychom podle mne neměli spěchat, protože ty věci se vyvíjejí.

* Jste pořád proti tomu, aby o tom radaru rozhodli občané v referendu?

Ano, stále jsem toho názoru, že občané – v této chvíli včetně mne – pro takové rozhodování nemají dostatečné informace a že je ani mít nemohou, vzhledem k tomu, že jde o vojenskou záležitost.

* Když jsme si tady před týdnem s panem Filipem dělali skóre, jak vy a Václav Klaus dopadáte podle těch známých pěti kritérií jeho strany, připsal u tohoto bodu plusové znaménko vašemu soupeři – za to, že řekl, že by referendum o radaru nevetoval.

Když tady byl George Bush, tak Václav Klaus nic takového neřekl! V tomto je mezi ním a mnou rozdíl: on má velice „pružné“ názory. Několikrát to předvedl i v tom duelu, například když byla řeč o občanské společnosti. Zatímco dříve jí nemohl přijít na jméno a „NGOismus“ označoval za stejné nebezpečí jako komunismus, teď se náhle prohlásil za jejího stoupence! S tím „nevetováním“ referenda o radaru je to komické: to referendum by přece muselo být schváleno ústavním zákonem, který prezident vetovat nemůže! Ergo výrok, za který pan předseda Filip připsal mému soupeři to plus, byl jen prázdné populistické gesto.

* U kritéria postoj k reformě veřejných financí předseda KSČM řekl, že mu tam vycházíte oba v podstatě nastejno.

To nechápu. Václav Klaus vždy prosazoval trh bez jakéhokoli omezení, já jsem vždy zdůrazňoval potřebu jeho právního rámce. On se nikdy nezabýval sociálními aspekty ekonomické transformace, já jsem se jimi zabýval už ve své studii v roce 1990 a zdůrazňuji je stále. V poslední době jsem například mnohokrát jasně řekl, že z řady důvodů nesouhlasím s konceptem rovné daně, Václav Klaus ji podepsal. Cožpak toto nejsou významné rozdíly?

* Jaký rozdíl v přístupu k ekonomicko-sociálním otázkám by byl mezi prezidentem Klausem a prezidentem Švejnarem v budoucnosti?

Určitě se velmi lišíme například v názoru na to, kdy by Česká republika měla vstoupit do eurozóny. Já si myslím, že bychom to neměli oddalovat, Václav Klaus si myslí opak a do Bankovní rady ČNB najmenoval lidi, kteří tento jeho názor sdílejí. Takže není divu, že Česká národní banka, která před několika lety říkala, že jsme na přechod na euro v podstatě připraveni a že tady jde pouze o politické rozhodnutí, teď říká něco jiného.

* Já jsem ale měl na mysli hlavně ty sociální věci.

Pane redaktore, tohle může mít velice významné sociální souvislosti! Když budeme se vstupem do eurozóny otálet příliš dlouho, riskujeme, že vystavíme naše podnikatele obrovským ztrátám. A to by samozřejmě mělo velmi nepříjemné sociální důsledky, především růst nezaměstnanosti. Ale když se ptáte na ty vysloveně sociální věci. Předpokládám, že bychom se s Václavem Klausem lišili například v přístupu k důchodové reformě; já sice na jedné straně souhlasím s tím, že hranici pro odchod do důchodu je třeba zvýšit, na druhé straně jsem ale přesvědčen, že ti, kteří už nemohou pracovat, by měli být zajištěni lépe, než jsou zajištěni nyní.

* Co říkáte tomu, že některým politikům nezáleží ani tak na tom, kdo bude zvolen prezidentem, jako na tom, jaké politické obchody se při té příležitosti dají udělat?

Připouštím, že na nižších úrovních se takové dohody, při nichž se podpora nějakého kandidáta vyměňuje za programové ústupky, někdy dělat mohou – za podmínky, že se dělají veřejně. Funkce prezidenta republiky je ale natolik významná, že by se s ní v žádném případě obchodovat nemělo! Pokud narážíte na ten konkrétní případ, o kterém se teď hodně mluví – tedy že někteří politici prý váží svou podporu prezidentskému kandidátovi na schválení zákona o vyrovnání státu s církvemi – tak to by mi připadalo zvláště nešťastné, kdyby to byla pravda. Protože tento zákon, nemá-li být v budoucnosti zpochybňován, by měl být odsouhlasen širokým politickým spektrem.

* Podle řady komentátorů je vaším hlavním handicapem proti Václavu Klausovi to, že v Česku platí kupecké počty a vy, na rozdíl od ODS, nemáte čím platit. Nemají pravdu?

Nevím. Je jasné, že o tom, kdo v té prezidentské volbě vyhraje, rozhodne celá řada faktorů, možná včetně toho politického kupčení. Ale který z těch faktorů bude nejvýznamnější, to je těžké odhadnout.

* I vám by ale asi mohli koupit hlasy sociální demokraté – od komunistů, když jim slíbí, že s nimi přednostně půjdou do koalic v krajích a že zruší své „bohumínské“ usnesení. Neočekáváte to od nich?

Ne. Nadstranický prezidentský kandidát nemá právo zasahovat do politiky jednotlivých stran. Já si samozřejmě jsem vědom toho, že různé strany mezi sebou vedou různá politická jednání, ale nemám sebemenší snahu tato jednání nějak ovlivňovat.

* Když jsem před chvílí řekl, že pro řadu lidí jsou některé věci související s prezidentskou volbou důležitější než ta volba sama, nezmínil jsem se o tom nejpodstatnějším: že neúspěch Václava Klause v té volbě nejspíš způsobí pád vlády.

Víte, že já si tohle nemyslím? Za prvé proto, že to není v zájmu žádné z těch tří stran, které tu vládu tvoří. Za druhé, já sám rozhodně nebudu chtít vyvolávat nejistotu či nestabilitu; proč by tedy mé zvolení prezidentem mělo vyvolat nějaké politické zemětřesení?

* Dokonce jste už řekl, že pokud budete zvolen, uděláte všechno pro to, aby nedošlo „k nějakému velkému třesku“. To je zajímavé, když uvážíme, že ty rozhodující strany, o jejichž podporu se ucházíte, by si ho určitě přály, a že pád této vlády by určitě přivítala většina těch občanů, kteří vám fandí.

Ani teď si nejsem jistý, že máte pravdu. Já doufám, že mi lidé fandí především proto, že ode mne očekávají, že budu férový a nadstranický prezident.

* Dal byste přednost veřejné nebo tajné volbě prezidenta?

K tomu nemám vyhraněný postoj – je na poslancích a senátorech, aby rozhodli, jaký způsob té volby jim více vyhovuje.

* Neobáváte se v případě tajné volby dezercí soc. dem. volitelů z vašeho tábora? Šíří se pověsti, že už jich je sedmnáct!

Podle mne to jsou jenom fámy. S poslanci a senátory za ČSSD mluvím často a nepozoruji žádné známky toho, že by někteří z nich ochabovali v podpoře mé kandidatury. V tajné volbě se to samozřejmě může stát. Ale stejně tak se může stát, že pro mne budou hlasovat někteří poslanci a senátoři z ODS.

* Tomu skutečně věříte?

Myslím, že jistá pravděpodobnost v tomto ohledu existuje.

* Jste pořád přesvědčen, že v té volbě zvítězíte?

Ano.

* Minule jste mi neodpověděl na otázku, jak si konkrétně to své vítězství představujete, ale dneska bych tu odpověď rád slyšel. Kde chcete ve třetím kole té volby – pokud se do něj probijete – nabrat potřebných 141 hlasů?

Pane redaktore, v této chvíli je skutečně velice těžké předvídat, jak se věci vyvinou. Takže ani dnes vám nemohu odpovědět jinak než obecně: myslím, že k tomu širokému spektru těch, kteří mě již nyní podporují, přibudou další a že to těch 141 hlasů dohromady dá.

* Tak je zkusme spolu spočítat. ČSSD má ve Sněmovně a v Senátu 85 lidí, takže počítáte s 85 hlasy?

Ano, myslím, že všichni, nebo téměř všichni, budou volit mě.

* Dál tu máme 29 komunistických volitelů.

Věřím, že i pro ně budu přijatelnějším kandidátem.

* K tomu se vrátíme, ale teď počítejme dál. Šest hlasů Strany zelených máte patrně jistých. Lidovci disponují 24 hlasy, ale vy z nich sotva získáte víc než třetinu – tak řekněme 8. Čili jsme na číslu 128. Věříte, že těch 13 hlasů, které vám ještě chybí, získáte od zbývajících 13 „volně plujících“ senátorů?!

Věřím, že získám hlasy velké většiny senátorů z těch malých klubů – ale všechny tyto kalkulace jsou velice hypotetické a nevím, zda mají smysl.

* Pro mne mají ten smysl, že se snažím dopídit, z čeho čerpáte ten svůj optimismus.

Čerpám ho z trendu – z toho, že podpora mé kandidatuře stále narůstá, a to jak ve veřejnosti, tak v politických kruzích.

* Mně to tak úplně nepřipadá. Zase se vrátím k tomu, co mi tu před týdnem řekl Vojtěch Filip: že s hlasy komunistů sice můžete počítat v prvních dvou kolech, ale ve třetím už ne. Tam prý nebudou volit nikoho a pokusí se vynutit si tak druhou volbu. Co si o tomhle jejich plánu myslíte?

Myslím si, že různých plánů tady už byla celá řada a jistě se dočkáme dalších. Kdybych byl na vašem místě, pane redaktore, určitě bych v této chvíli nepřikládal žádnému výroku z kterékoli strany váhu konečného slova.

* Tím mi nahráváte na další otázku: nebojíte se, že vás třeba i ČSSD při nějakých „obchodních“ jednáních před tím třetím kolem pustí k vodě? Že třeba vsadí na některého z těch kandidátů, které se chystá vytáhnout z klobouku pan Filip?

Ne, toho se nebojím, protože jsem přesvědčen, že jak sociální demokraté, tak komunisté jsou si dobře vědomi toho, že kterýkoli jiný kandidát, kterého by „operativně“ postavili v průběhu té volby, by měl proti Václavu Klausovi mnohem menší šance.

* Takže předpokládáte, že i do té případné druhé volby by ČSSD zase šla s vámi?

Ano.

* Budete hodně zklamaný, když prohrajete?

Víte, já si myslím, že když jde člověk do boje, neměl by si možnost porážky vůbec připouštět. Teď prostě dávám všechno do toho, abych to vyhrál.

* Neuvažujete tedy ani o tom, že byste v případě neúspěchu v souboji o Hrad zúročil získaný politický kapitál jinak, třeba založením nové politické strany?

Ne, ani já, ani můj tým se teď žádnými takovými úvahami nerozptylujeme, protože jsme naprosto soustředěni na tu volbu.

* Neměli by ale občané vědět, zda ta kandidatura pro vás není jenom epizodka, po které – když to nevyjde – odfrčíte zpátky do Ameriky?

Pane redaktore, za prvé, neumím si představit, že by někdo kandidaturu na prezidenta republiky bral jako „epizodku“! Za druhé, my tady přece teď spolu sedíme na půdě instituce, kterou jsem spoluzaložil (CERGE – Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium; pozn. A. K. ) a kde dlouhá léta pracuji. Tak o jakém „odfrčení“ je tu řeč?!

* Řeč je o vašem případném jiném politickém angažmá, pane profesore; o tom, zda nepociťujete určitou odpovědnost vůči té spoustě lidí, kteří slyší na vaše nynější volání po změně.

Samozřejmě vůči nim odpovědnost pociťuji – a ta odpovědnost v této chvíli spočívá v tom, že se maximálně koncentruji na úkol, který mám před sebou: udělat všechno pro úspěch v té volbě.

Jsem pro to, abychom v jednání o radaru pokračovali – ale s definitivním rozhodnutím bychom neměli spěchat, protože ty věci se vyvíjejí.