* Pane profesore, když sebevědomě prohlašujete, že jste přesvědčen, že v únoru Václava Klause porazíte, není to jen taková ta „americká“ silácká rétorika? Opírá se to vaše přesvědčení o tvrdá fakta, čísla?

Není to rétorika – jednak si prostě věřím, jednak vycházím z faktu, že se mi už dostalo velice silné podpory od ČSSD, od Strany zelených a od dvou senátorských klubů. A domnívám se, že to je trend – že ta podpora mé kandidatuře bude dále narůstat.

* V prezidentské volbě v prvních dvou kolech postupují dál vítězové ve Sněmovně a v Senátu. V Senátu to samozřejmě vyhraje váš soupeř, vy můžete vyhrát ve Sněmovně, když vás kromě sociálních demokratů a zelených podpoří také komunisté. Řekněme, že se to stane; jak ale chcete vyhrát ve třetím kole, kde obě komory hlasují společně? Tam Václavu Klausovi postačí získat ke 122 hlasům poslanců a senátorů ODS už jen 19 hlasů odjinud. Vám jich bude chybět mnohem víc.

To, co říkáte, platí jen v případě, že se všichni volitelé budou při tom hlasování řídit doporučeními svých stran. Ta volba ale bude tajná a já považuji za dost pravděpodobné, že v tom třetím kole budou mnozí z nich hlasovat spíš podle svého osobního přesvědčení. Pokud to tak bude, tak si myslím, že mám skutečně reálnou šanci vyhrát.

* Tajná volba je hůl o dvou koncích; může se přece stát, že sociálních demokratů, kteří v ní přeběhnou ke Klausovi, bude víc než občanských demokratů, kteří přeběhnou k vám.

To se samozřejmě teoreticky stát může, ale já myslím, že se to nestane.

* Shodneme se, že v tom třetím kole budete oba bojovat hlavně o hlasy komunistů a lidovců?

Ty dva kluby budou jistě velice důležité.

* Teď to vypadá, že komunisté v prvním kole umožní pokračování toho střetu; pak – nebo nejpozději před třetím kolem – si vás ale zřejmě oba pozvou ke zpovědi a vyberou si toho, kdo jim víc slíbí…

Já si myslím, že pokud komunistům půjde o programové věci, musí nutně dojít k závěru, že ve srovnání s Václavem Klausem jsem pro ně minimálně představitelem „menšího zla“. To, že mám silné sociální cítění, je zřejmé z toho, že jsem se celý život jak teoreticky, tak prakticky zabýval souvislostmi mezi ekonomikou a sociální sférou. Jsem silným zastáncem tržní, konkurenční ekonomiky, zároveň ale říkám, že jsou věci, které trh neumí, a že pro zajištění společenského blahobytu je nezbytné doplňovat ho optimálními státními intervencemi. V tomto názoru je, myslím, mezi Václavem Klausem a mnou výrazný rozdíl.

* U komunistů určitě nebodujete tím, že jste pro radar…

Za prvé, ta situace kolem radaru se vyvíjí, probíhají jednání mezi Washingtonem a Moskvou, jedná o tom NATO, o protiraketové obraně se diskutuje v americkém Kongresu, svůj postoj modifikuje nová vláda ve Varšavě… Za druhé, pro radar je i Václav Klaus, na rozdíl ode mne ho ale nazírá především jako součást našich dvoustranných vztahů se Spojenými státy, zatímco já upřednostňuji širší dohodu v rámci NATO a Evropské unie. Řekl bych, že i toto by mohla být pro komunisty zajímavá nuance.

* Znamená to, že byste se jako prezident pod smlouvu o radaru podepsal jen v případě, že by to bylo zařízení NATO?

Každopádně si to představuji jako něco, s čím NATO bude souhlasit. Bez toho bych s tím podpisem měl velké potíže.

* Řekl jste: pokud komunistům půjde o programové věci… Jim ale asi půjde především o slib, že pokud se jim naskytne možnost podílet se na vládě – ať už přímo, nebo nepřímo – nebudete jim v tom bránit. Jste ochoten jim takový slib dát?

Na tuto otázku, když dovolíte, odpovím poněkud šířeji. Víte, já si myslím, že ve světě, který se stále víc globalizuje, je pro zemi, jakou je Česká republika, dobré mít silnou vládu. My ale už deset let máme slabé vlády, které se často musejí opírat o přeběhlíky. Hlavní příčinou tohoto stavu je nulový koaliční potenciál jedné z parlamentních stran, KSČM. Významná část našeho politického spektra je prostě permanentně zablokovaná… a já si myslím, že 20 let po revoluci bychom už měli nastartovat proces, jímž tu politickou scénu odblokujeme. Zatím se chováme dost schizofrenně: na jedné straně odmítáme přijmout komunistickou stranu do „klubu“ standardních politických subjektů, na druhé straně všechny politické strany respektují fakt, že KSČM zastupuje významný segment voličů a že s ní proto na všech úrovních, s výjimkou té vládní, musí spolupracovat.

* Pane profesore, děkuju vám za tu analýzu… ale odpovězte mi prosím jasně na otázku, zda byste se jako prezident snažil či nesnažil klást překážky tomu, aby se komunisté přímo či nepřímo podíleli na vládě.

Ta odpověď samozřejmě závisí na odpovědi na otázku, do jaké míry lze KSČM považovat za státotvornou stranu. Ve scénáři, který máte na mysli, by onou silnější stranou, která by KSČM mohla přivést k účasti na moci, byla evidentně sociální demokracie. Pokud je mi známo, ČSSD už nejednou řekla, za jakých podmínek by KSČM považovala za plnohodnotného partnera; že předpokladem pro to je, aby KSČM jednoznačně odsoudila zločiny, jichž se dopustil předlistopadový režim, aby se jednou provždy zřekla násilí jako přípustného prostředku politického boje, aby uznala neměnnost majetkových vztahů a aby přijala za své, že Česká republika je součástí Evropské unie a NATO. Pokud tyto podmínky budou splněny, pak to i já budu chápat tak, že nastala nová situace.

* Hmm… tak pojďme k lidovcům. I oni určitě budou chtít obchodovat a říká se, že ODS jim už slíbila smlouvu s Vatikánem a hladké vyřešení církevních restitucí.

KDU-ČSL určitě stojí o to, aby plnění dlouhodobé smlouvy o narovnání mezi církvemi a státem nemohla ohrozit žádná změna vlády. Předpokladem pro to je, aby toto ujednání nebylo prosazeno silově, nepatrnou okamžitou většinou, aby mělo pevné zakotvení v celém politickém spektru. Já se domnívám, že bych jako prezident mohl při hledání takového konsenzu sehrát pozitivní roli. Že bych se o to snažil, to mohu slíbit.

* Než jste oficiálně přijal prezidentskou kandidaturu, říkal jste, že se nechcete vymezovat vůči Václavu Klausovi. Proč jste změnil názor? Pochopil jste, že bez tvrdého boje to nepůjde?

Já nemám pocit, že bych se příliš odchýlil od své původní koncepce – hlavní důraz stále kladu na prezentování svých postojů.

* Já tu mám dost vašich kritických citátů na adresu vašeho soupeře. Začněme tím, co jste řekl na zasedání ÚVV ČSSD: „Porazit v prezidentské volbě Václava Klause je v zájmu České republiky.“ Proč je to v zájmu České republiky?

Vracím se k tomu, co jsem už řekl: žijeme v rychle se globalizujícím světě, ve stále více konkurenčním prostředí. Nejlepší strategií, jak za této situace realizovat naše zájmy, je prosazovat je v rámci Evropské unie, aktivní účastí na všech procesech, které v ní probíhají. A jaký je vztah Václava Klause vůči Evropské unii, to je všeobecně známo.

* Jak moc jste vy proevropský? Řekl byste o sobě, že jste federalista – jste pro to, aby jednou vznikly Spojené státy evropské?

Pokud hovoříme o opravdu dlouhodobé perspektivě, pak možná ano. Teď jsou zde aktuálnější priority: je třeba docílit větší integrace a lepšího fungování evropského trhu, odbourat různé byrokratické bariéry například v oblasti akvizic podniků a jejich fúzí… Potřebujeme více společné politiky, například v oblasti energetického zabezpečení… Podle mne je právě tady prostor pro aktivnější účast České republiky, pro to, abychom se v těchto procesech přiřadili k lídrům EU. To je pro mne cíl, na jehož dosažení bych se rád podílel, společně s vládou a parlamentem.

* Škodí Václav Klaus pověsti České republiky?

To nechám na vašem uvážení a na uvážení vašich čtenářů. Když se podíváte na to, jak jsou ve světě hodnoceny jeho různé výroky, tak se odpověď nabízí.

* Další váš výrok: „Je cynické obhajovat praktiky, které posvětily stamiliardové tunelování při kupónové privatizaci.“ Tvrdíte, že za ty tunely může Václav Klaus?

Václav Klaus byl nejprve ministrem financí a poté ministerským předsedou v období, kdy se děly věci, které Tomáš Ježek ve své nové knize nazývá velkou krádeží. To období skončilo tím, že Česká republika jako jediná země ve střední Evropě šla ve druhé polovině devadesátých let do ekonomické recese.

* Znamená to, že Václav Klaus je špatný ekonom?

On se vždy zabýval především politikou; pro mne je spíš než ekonomem člověkem, který ovládá umění získat a udržet moc. Není ekonom v tom smyslu, jak je tato disciplína ve světě chápána.

* Když tu byla řeč o našich vztazích k Evropě a světu, tak malinko odbočme: myslíte si, že by bylo dobré, kdybychom v rámci zlepšování svých vztahů s Německem zrušili Benešovy dekrety?

Určitě ne, to podle mne není nejen v našem zájmu, ale ani v zájmu Německa. Zabývat se touto starou historií nemá vůbec smysl; jak Německo, tak my před sebou máme mnoho smysluplnějších výzev.

* Jste pro to, abychom se ucházeli o pořádání olympiády?

Jenom v případě, že ji dokážeme uspořádat tak, aby to pro nás nebylo finančně ztrátové. Pokud ne, měli bychom tu kandidaturu odložit.

* A jsme podle vás schopni uskutečnit to jako výdělečný podnik?

To je technická otázka, na kterou bych vám mohl odpovědět, kdybych znal spoustu parametrů, které neznám.

* Zpět k vaší konfrontaci s Václavem Klausem. Vy zdůrazňujete, že byste byl nadstranický prezident. V čem konkrétně byste postupoval jinak než on?

Například v tom, že kdyby po parlamentních volbách ztroskotal pokus předsedy vítězné strany o sestavení vlády, která získá důvěru Sněmovny, nepověřil bych druhým pokusem opět jeho, ale předsedu druhé nejúspěšnější strany. A kdybych veřejně prohlásil, že jsem proti vládě, která se bude opírat o přeběhlíky, tak bych se pak asi dost zdráhal takovou vládu jmenovat. Na druhé straně: já bych si nejspíš takovou podmínku nestanovil.

* Co říkáte tvrzení, že vás do boje proti Václavu Klausovi vyslala „pravda a láska“, tedy politické síly, které mají blízko k exprezidentovi Havlovi?

Že to je nesmysl. Které politické subjekty mě oslovily, to je všeobecně známo… a do toho boje jsem se pak vyslal sám.

* Není jedním z vašich početných handicapů vůči Václavu Klausovi i to, že zatímco jemu stačí zalíbit se pravici, vy musíte vyhovět velice širokému politickému spektru a nikoho nesmíte naštvat?

Já si myslím, že prezident by měl být prezidentem všech občanů, takže naopak vidím svou výhodu v tom, že jsem schopen oslovit širší spektrum než můj soupeř.

* Není to ale situace, která vás nutí k obecným frázím, k vyhýbavým odpovědím, k oportunismu?

Ne, to popírám. Já mám jasné hodnoty a jasné názory a prezentoval jsem je naprosto stejně v každém klubu, který jsem navštívil, odleva až doprava.

* Mně připadá, že dost často kličkujete – nejen když odpovídáte na otázky o svém postoji ke komunistům, ke kauzám Jiřího Čunka, k sociálním záležitostem… ale dokonce i tehdy, když jste dotazován, zda věříte nebo nevěříte v Boha.

V žádné z těch věcí nekličkuji. K tomu, zda jsem věřící, jsem řekl, že jsem prošel komplikovaným vývojem, protože jsem byl vychován jako ateista a teď už několik desítek let žiji v zemi, v níž je náboženské cítění velmi silné. Takže můj postoj v této věci je velmi tolerantní na obě strany.

* Vzájemná tolerance věřících a nevěřících je v civilizovaných zemích samozřejmá. Mě zajímá, zda jste nevěřící, který toleruje věřící, nebo naopak.

Jsem někde mezi. To znamená, že jsem agnostik – člověk, který na otázku, zda Bůh existuje nebo ne, odpovídá nevím.

* Řekl jste, že nabízíte alternativu, nejen pokud jde o obsah výkonu prezidentské funkce, ale i styl. Co jste tím stylem myslel?

Například to, že bych patrně nevetoval tolik návrhů zákonů jako Václav Klaus, protože to snižuje akceschopnost vlády. A že bych se víc snažil i ty další věci, jako jsou návrhy soudců ústavního soudu, s vládou a parlamentem předjednávat.

* Co si myslíte o tom, že váš protikandidát odmítá s vámi veřejně diskutovat na televizní obrazovce?

Absolutně to nechápu, podle mne to je postoj, který se vymyká politické kultuře demokratických zemí. Tady jde přece o volbu nejvyššího ústavního činitele v zemi – jak je možné odepřít občanům té země možnost porovnat si názory kandidátů?!

* Současný prezident si ale myslí, že taková diskuse by byla výhodná hlavně pro vás, protože veřejnost – včetně oněch 281 zákonodárců, kteří tu volbu rozhodnou – vás zná mnohem méně než jeho. Nemá v tom pravdu? Lze po něm žádat, aby si sám vyráběl silného soupeře?

Za prvé si myslím, že až tak málo známý nejsem, přinejmenším ne mezi lidmi, kteří se pohybují v ekonomice a politice. A i pro řadové občany jsem každým dnem známější. Za druhé jsem přesvědčen, že člověk, který chce být prezidentem, by se neměl bát diskuse s protikandidátem a že by měl jít svým chápáním politické kultury ostatním příkladem.

* Myslíte, že Václav Klaus tímhle svým rozhodnutím ztratil nějaké „body“?

Ano, to si myslím.

* Neztrácíte je i vy, když odkládáte svou rezignaci na funkci předsedy dozorčí rady ČSOB až na okamžik, kdy budete zvolen prezidentem republiky?

Já se v tomto případě držím postupu, který je ve světě obvyklý: funkcí a pracovních závazků v soukromé sféře se vzdáváte ve chvíli, kdy přijmete významnou funkci ve veřejném sektoru. Přesně takto postupoval nedávno například francouzský prezident Sarkozy, který do okamžiku svého zvolení vedl významnou právnickou firmu, před ním současný americký ministr financí… Když chceme, aby se o významné veřejné funkce ucházeli ti nejlepší jedinci, můžeme po nich chtít, aby se odřízli od své dosavadní životní dráhy dříve, než se před nimi otevře jiná?

* Tomu rozumím, ale vy taky jistě víte, že to lidé mohou chápat i tak, že ve své zvolení prezidentem moc nevěříte, a že si proto necháváte otevřená zadní vrátka…

Ne, to s tím nemá nic společného, já si plně věřím. Ale samozřejmě tu je otázka konfliktu zájmů. Já jsem proto udělal navíc jeden důležitý krok, který jsem udělat nemusel: od října jsem přestal v té dozorčí radě de facto působit, nechodím tam, nedostávám odtud žádné informace. Prostě jsem tuto svou aktivitu zmrazil.

* Také jste slíbil, že v okamžiku svého zvolení prezidentem učiníte majetkové přiznání. Nemohl byste o svých majetkových poměrech říct něco lidem už teď?

Jsem člověk, který začínal bez jakéhokoli majetku: do Ameriky jsem přijel s jedním kufrem, párem lyží a kytarou. Dnes jsem špičkový ekonom, mám poměrně vysokou tržní hodnotu a mohu tedy o sobě říci, že jsem finančně nezávislý.

(Pokračování na str. 19)

* Je na čase odblokovat naši politickou scénu

(Pokračování ze str. 18)

* Máte nějaké nemovitosti?

Mám dům v Americe a vlastním též byt v Praze.

* Z jakých prostředků platíte lidi, kteří vám pomáhají v prezidentské „kampani“?

Všechny výlohy spojené s mou kandidaturou si hradím sám. Nejsou v tom žádné veřejné peníze ani žádné soukromé prostředky, které by bylo možné spojovat s nějakou lobbistickou skupinou.

* Tu „kampaň“ dávám do uvozovek proto, že volba prezidenta nebude přímá. Přesto: myslíte si, že vám v ní pomáhají zkušenosti s americkými mediálními kampaněmi?

Já jsem už zveřejnil složení svého týmu, který lze rozdělit do dvou skupin; první tvoří moji nejbližší spolupracovníci, druhou širší okruh spolupracovníků různého typu, s různými odbornostmi. V tom týmu, který považuji za vynikající, jsou jak lidé s mezinárodními zkušenostmi, tak ti, které byste mohl označit jako experty na různé aspekty života u nás, v Česku. Jsou tam lidé se zkušenostmi z veřejného i soukromého sektoru… A ano, samozřejmě se snažíme využívat všech dostupných poznatků z celého světa, tedy i ze Spojených států.

* Máte tam i někoho, kdo by vás připravil na takové otázky, jako co je napsáno na naší prezidentské standartě a kde poprvé zazněla naše hymna, na nichž jste pohořel v Partii na Primě?

Ano, mám, a musím přiznat, že v přípravě tohoto typu mám co zlepšovat. Ale to, že na naší prezidentské standartě je nápis Pravda vítězí, jsem samozřejmě věděl; jenže v době, když jsem tu informaci získal jako žák základní školy, se tomu neříkalo standarta, ale vlajka – na to jsem v tom testu takříkajíc „dojel“.

* Kdesi jsem četl, že se ze studií znáte se světoznámým politickým filozofem Francisem Fukuyamou…

Ano, dokonce jsme spolu bydleli na koleji.

* On světově proslul začátkem devadesátých let jako autor knihy Konec dějin. S tím jejím názvem se ale zatraceně sekl, nemyslíte?

Frank je velice schopný a velice chytrý člověk, to jsem poznal hned, když jsme se seznámili. Tím koncem dějin samozřejmě myslel především konec éry komunismu… a je pravda, že předpokládal, že období studené války bude vystřídáno obdobím relativní politické stability. V některých svých predikcích se patrně zmýlil, ale každopádně v té knize vyslovil mnoho velice zajímavých myšlenek a vyslovil řadu otázek, které ve světě vyvolaly velkou diskusi.

* Proč se chcete stát prezidentem, pane profesore? Předem upozorňuju, že čirému altruismu neuvěřím.

Proč ne? V Americe by mu lidé věřili, protože jsou vychováváni k víře v ideály a služba veřejnosti je tam považována za něco, co si zaslouží respekt.

* Ve všech amerických filmech, které jsem viděl, byla politika líčena jako pramálo idealistická, spíš hodně cynická záležitost…

Pokud by to tak skutečně bylo, jak si vysvětlujete ty stovky a tisíce nadšenců, kteří tam zadarmo pracují ve všech volebních kampaních?

* Na téhle úrovni tomu idealismu věřím.

Pane redaktore, když se podíváte blíž na mou životní dráhu, zjistíte, že značná část toho, co jsem dělal, měla povahu veřejné služby. To za prvé. Za druhé, racionalita se podle mého názoru nijak nevylučuje s vlastenectvím, a já se cítím jako velký vlastenec! Můžete mi věřit, že když jsem v sedmnácti letech tuto republiku opouštěl, tak mi bylo velice těžko. A už tehdy jsem si sliboval, že jestli se poměry tady jednou změní a já budu schopen být své vlasti nějak užitečný, tak to určitě udělám. To se stalo.

* Já vaše vlastenectví v žádném případě nezpochybňuju, pane profesore… ale není za tou vaší kandidaturou i něco trochu osobnějšího, méně vznešeného?

Určitě je za tím i touha po osobním uspokojení, které člověku dává dobře odvedená práce – když máte pocit, že jste byl na správném místě ve správné době.

* Tak ještě jinak. Nemá ten úřad prezidenta i pro vás, jako pro většinu lidí v téhle zemi, v sobě cosi magického? Něco, co prostě nelze odmítnout?

Ano, nemohu popřít, že i pro mne ta dvě slova – prezident republiky – mají poněkud magický přídech, a nijak se za to nestydím. Přesto vás mohu ujistit, že kdybych byl s nabídkou na tu kandidaturu osloven v některé jiné fázi svého života, tak bych ji nepřijal. Teď jsem v situaci, kdy si to mohu dovolit a kdy si zároveň myslím, že jsem schopen České republice v té funkci prospět.

***

To, že Václav Klaus odmítá se mnou veřejně diskutovat, absolutně nechápu. Je to postoj, který se vymyká politické kultuře demokratických zemí.