Kolotoč událostí z posledních dní – od premiérovy cesty do Spojených států po ničivé vichřice – jako by odsunul proběhnuvší volbu prezidenta do dávné minulosti. To se hodí všem, kdo by si přáli, aby se na okolnosti a poselství této volby co nejrychleji zapomnělo – tedy všem těm, kdo potřebují, aby česká politika zůstala stejná.Ve vřavě nových aktuálních témat proto nesmí být umlčen střet o interpretaci toho, co se vlastně ve Španělském sále v únoru 2008 událo. Tato reflexe je také cestou, jak napomoci ozdravění české politiky, která až příliš utrpěla v posledních osmnácti letech různými falešnými mýty a účelovými jednostrannými interpretacemi některých klíčových politických událostí.
Na druhou stranu bych rád připomněl i svým stoupencům, že je důležité tuto debatu vést důstojně a stylem, který se slučuje s naším bojem o důležité principy, nikoli sklouzávat do malicherných půtek. Spolu s mnohými občany jsem očekával, že Václav Klaus poctivě přijme obtížnost a neslavné okolnosti svého znovuzvolení a vyvodí z toho patřičné důsledky.
Především že učiní vstřícná gesta k těsné menšině, která ho nevolila. To je přirozený přístup státníka. A bylo by to zvlášť vhodné vzhledem k očekáváním vyjádřeným mými stoupenci. Přáli si prezidenta, jenž reprezentuje všechny a „píská na rovinu“. Je tudíž nevhodné a neospravedlnitelné nyní házet odpovědnost za nedůstojný průběh volby jen a jen na své odpůrce.
Nesmyslný postoj
Všichni viděli náměstky ministrů z ODS a všelijaké lobbisty vehementně hučet do váhajících volitelů. Všichni slyšeli vulgární výroky premiéra či ministra vnitra, všichni vědí o výhrůžných či sprostých SMS, které dostávali volitelé z obou táborů. To jsou fakta. Měli bychom se nyní všichni – prezidentem počínaje – snažit o to, aby se atmosféra a chování politiků změnilo, aby se tyto věci, nehodné naší republiky, už nemohly opakovat. K tomu však nevede jejich popírání či černobílé překrucování.
Moji stoupenci si přejí prezidenta naslouchajícího a sjednocujícího. Václav Klaus hned po svém zvolení opět vyhlašuje své demokraticky volené soupeře za nepřátele demokracie. Místo aby podal druhé polovině národa ruku a snažil se pochopit, proč byl pro tyto občany a volitele méně atraktivní či dokonce nepřijatelný, všechny své kritiky a soupeře dává do jednoho pytle a naši snahu označuje za pokus zničit polistopadový vývoj.
To je nejen nesmyslné, ale též kontraproduktivní z hlediska potřeby zaměřit se na budoucnost a na reálné problémy České republiky. Je to boj proti fantasmagorické karikatuře svých soupeřů, kterou si Václav Klaus sám namaloval a vsugeroval. Je čas přiznat, že polovina národa a volitelů, kteří jej nepodporují, nemají za cíl zvrátit demokracii či rezignovat na naši národní identitu.
Snaha vnutit médiím i občanům svou interpretaci událostí je v tomto případě snahou odpoutat pozornost od jádra věci, tj. od svého vlastního selhání. Připomeňme si proto, že tato volba nebyla, jak Václav Klaus tvrdí, fatálním ideovým střetem demokracie a svobody s diktaturou jakýchsi „vyvolených“, kteří nás chtějí zbavit svobody, rozvrátit hodnoty společnosti, rozpustit národ v EU a kdoví co ještě. Připomeňme si fakta. Václav Klaus byl zvolen díky třem přeběhlíkům z ČSSD a taktice komunistů. Naopak nebyl s to získat na svou stranu více než dva ze třinácti nezávislých, ideově spíše na pravici zakotvených senátorů. Byl zvolen v kontextu podivných schůzek a aktivity vlivných lobbistů, dokonce i přímo ve Španělském sále. To vše vyvrací tezi o ideovém střetu.
Konec říše mýtů a báchorek
Nebyl to žádný střet o demokracii a svobodu. Ostatně pokud by skutečně naše demokracie stála a padala s Václavem Klausem, byl by to ten nejtvrdší důkaz o neúspěchu polistopadového vývoje, a tedy i Klause samotného… Naštěstí tomu tak není. Máme funkční a vitální demokracii, která nevisí na jednom člověku. V této volbě nešlo o demokracii, ale především o Václava Klause a mocenská přediva, jejichž je garantem, ztělesněná podivnými spojenectvími mezi ním a lidmi, jako jsou pánové Šlouf či Surňak.
Václav Klaus též nemůže obstát s tvrzením, že nebyl subjektem této volby. Který politik měl větší vliv na utváření politické kultury v této zemi než on? Atmosféra této volby je především jeho vizitkou. Byl též zvolen díky monolitní podpoře ODS, která dopředu vyloučila jakoukoli volnou soutěž myšlenek. Strana schopná diskutovat jen se svým kandidátem je též vizitkou svého zakladatele a čestného předsedy. Nad rámec ODS získal Klaus jen minimální politickou podporu a jakékoli iluze o jeho nadstranickosti touto volbou definitivně padly.
Václavu Klausovi jsem hned ve Španělském sále pogratuloval a popřál mnoho štěstí. Přeji mu ho i nadále – ale úplně nejvíc mu teď přeji, aby se rychle dostal z neodůvodněného opojení vítězstvím a aby začal brát vážně důvody, proč byla jeho obhajoba prezidentského mandátu tak upachtěná. Nám všem, občanům České republiky, pak přeji, aby naše politika přestala být říší plnou mýtů, báchorek a imaginárních příšer či neposkvrněných rytířů, kde jedni mají monopol na dobro a druzí jen kují pikle, jak nás opět zavést do nesvobody. Naše demokracie už dosáhla svých osmnácti let a občané nejsou děti.