Jan Švejnar v rozhovoru pro UK Forum.

„Každá země může těžit z nějakého bohatství. A jelikož nemáme nerostné suroviny, musíme se zaměřit na lidské zdroje, na vzdělávání,“ tvrdí Jan Švejnar, špičkový český ekonom, jenž působí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a v ústavu CERGE-EI.

Když se dnes mluví o CERGE-EI, o společném ekonomickém pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd, zaznívají slova jako unikátní, špičkové, uznávané… Když jste ho před třiceti lety zakládali, oč jste usilovali a nač se zaměřovali, aby se to povedlo?
Hned počátkem devadesátých let jsme si s Josefem Zieleniecem uvědomovali, že bude potřeba vychovat novou generaci špičkových ekonomů, která bude rozumět tržnímu hospodářství a západní ekonomické vědě. Tehdejší předrevoluční ekonomové znali především centrální plánování… Rozhodli jsme se plně převzít americký univerzitní systém, který jsme věděli, že dobře funguje na nejlepších vědecko-pedagogických pracovištích. Zřídili jsme proto řídicí a dozorčí výbor, Executive and Supervisory Committee, který byl a je složen z nejlepších ekonomů z celého světa. A tomu jsme dali do vínku, že bude určovat a udržovat kvalitu. A právě to bylo to zásadní a unikátní, díky čemuž se nám podařilo něco, co v žádné jiné zemi ne. Vizí bylo „produkovat“ přibližně třetinu akademiků, třetinu ekonomů pro státní správu a třetinu pro soukromý sektor. A to se povedlo a daří dodnes. Jsme jediné pracoviště tohoto typu a kvality, jež působí v bývalém sovětském bloku a jedno z nejlepších v Evropě. Jsme ukázkou, že když se trvá na kvalitě, je možné docílit mezinárodní excelence.

Lze takový úspěch zopakovat?
Myslím, že ano, že se to dá. Klíčový je zmíněný řídicí a dozorčí výbor, který má moc a sílu určovat a udržovat kvalitu. Sám jsem se něčeho podobného účastnil na Pittsburské univerzitě, která se rozhodla, že se v ekonomii chce dostat ze 75. příčky žebříčku výše. Takže vytvořili deset profesorských míst a pozvali ty nejlepší odborníky. A skutečně se nám s kolegy podařilo pozvednout obor na šestnáctou až osmnáctou příčku. Je ovšem potřebné nepolevit – třeba v Pittsburghu zaváhali a už jsou zpět na 75. místě.

Jaká je naopak největší slabina CERGE-EI?
Největším problém je, že máme příliš malé financování a velikostí jsme pod tím, co by ekonomové nazvali „minimálním efektivním rozsahem“ – aby instituce byly udržitelné a mohly efektivně fungovat, potřebují určitý počet lidí. Nás je zhruba dvacítka vědecko-pedagogických pracovníků a snažíme se dělat tolik, co by na jiných špičkových institucích zajišťovalo třikrát více lidí. A tato situace je velmi křehká, protože ti nejlepší dostávají lákavé nabídky ze zahraničí a pokud jich z dvaceti několik odejde, přestane být věrohodné, zda budeme schopni instituci udržet na vysoké úrovni. Výborní vědci přestanou přijímat naše nabídky a instituce se změní z výborné na průměrnou či podprůměrnou… Je důležité si uvědomit, že špičkoví odborníci mají mnoho nabídek a přestěhovat se s celou rodinou kvůli malé, případně nestabilní instituci do Česka může být pro mnohé příliš riskantní, proto intenzivně jednáme, jak navýšit počet akademických míst a získat větší stabilitu.

Nemáte někdy pocit, že je centrum známější v zahraniční než v Česku?
Mění se to, ale pomalu. CERGE-EI je vědecké pracoviště. Většinu výstupů publikuje v prestižních mezinárodních časopisech, jimž kromě specialistů z oboru nikdo příliš nerozumí, protože jsou plné matematiky a statistiky. I proto jsem v roce 2008 založil myšlenkové centrum IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu) při CERGE–EI, abychom vydávali studie, které řeší důležité ekonomické otázky, ale jsou srozumitelné i lidem z jiných oborů či politikům. Ale opět narážíme na nedostatek financí – zrcadlí to stav v zemi. Obdobné pracoviště při University College London (UCL), které mi bylo inspirací, má vládní financování, neboť si obě politické strany uvědomují důležitost takovýchto studií.

Na loňské oslavě vašich sedmdesátých narozenin jste mluvil o tom, že v Česku musíme reformovat školství, investovat do lidí a zaměřit se na excelenci. Vidíte naději, že to jde dobrým směrem a dostatečně rychle?
Já myslím, že se to zlepšuje. Každá země může těžit z nějakého bohatství, a jelikož nemáme nerostné suroviny, musíme se zaměřit na lidské zdroje, na vzdělávání. A druhý aspekt je, že se změnil svět – dnes již nestačí být jen průměrný, pro úspěch musíte být excelentní! Jen ti skutečně nejlepší profitují a ovládají trh. A v tom všem jsou klíčové univerzity, které produkují špičkové odborníky, kteří pak pozitivně ovlivňují státní i soukromý sektor.

Jak české akademické prostředí vnímají v zahraničí?
Ví se, že máme i některé skutečně špičkové vědce a týmy. Ale naším velkým hendikepem je, že nemáme ani jednu univerzitu v první stovce. To je známka kvality pro celý svět. Rád to ilustruji příkladem, když se kohokoliv zeptáte, jak dobrá je byznys škola na Princetonu, většina lidí vám řekne, že „je špičková“. Pointa je, že Princeton žádnou byznys školu nemá! Ale je to natolik výborná univerzita, že nikdo nepochybuje o špičkovosti všech oborů.

Jak změnit vnímání sociálních věd? Když jsem u příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě oslovila přes dvacet zahraničních vědkyň působících na Univerzitě Karlově, tak mi minimálně čtyři napsaly, že se necítí být tou „pravou“ vědkyní, že těmi jsou chemičky, fyzičky a bioložky, že ony dělají „jen“ sociologii či ekonomii.
To je možná pozůstatek komunistického systému, který upřednostňoval přírodní vědy. Ve Spojených státech či západní Evropě jsou obory jako ekonomie, sociologie a mnohé další vnímány na téže úrovni jako biologie či fyzika, protože používají stejnou metodologii, stejnou matematiku a statistiku, jen v jiných oblastech. Na špičkových zahraničních univerzitách se nerozlišují obory, nýbrž pouze kvalita. V Česku však toto dělení stále přetrvá jako pozůstatek minulosti. Je to dobře vidět třeba i na rozpočtu Akademie věd, kdy jsou sociální a humanitní vědy oproti těm přírodním a technickým značně podfinancované.

Mají podle vás být vědci aktivní na sociálních sítích?
Myslím, že je to dnes nevyhnutelné. Sociální sítě jsou tak všudypřítomné, že je potřeba, aby i tam zaznívaly názory odborníků, neboť jinak dobrovolně přenecháváme prostor domněnkám či dezinformacím. Já sám se snažím dělat osvětu v oblasti ekonomie a být mediálně činný. A nabádám k tomu i své kolegy a kolegyně. Jsem totiž přesvědčen, že tříbení názorů a zdravá diskuze na základě dat je pro společnost nesmírně důležitá.

Často zmiňujete, že českým studentům chybí sebedůvěra. Jak ji
podporovat?
Je potřeba dětem od útlého věku ukazovat, že to jde, že mohou mířit výše. Dávat jim úkoly, které jsou pro ně výzvou, ale tvořit prostředí a podmínky, že i výzvy mohou zvládnout. Tím získají sebedůvěru. Vždy si vzpomenu na studenta z Plzně, který mi po besedě říkal, že se po bakaláři zkusí přihlásit do Brna. Nic proti Brnu, ale ptal jsem se na důvody a on mi řekl: „Víte Plzeň je mnohem menší než Praha, proto by Brno mohlo být dobrý mezistupeň.“ Vůbec jej nenapadlo, že by mohl rovnou do Prahy nebo se stejnou vzdáleností na západ do zahraničí! Je to příklad, jak moc je žádoucí v mladých lidech vytvořit snahu mířit vysoko a přezkoumávat všechny existující možnosti.

Zdroj: Pavla Hubálková, ukforum.cz