Některá opatření konsolidačního balíčku mohou snížit životní úroveň Čechů, varuje ekonom a někdejší kandidát na prezidenta Jan Švejnar. „Silně zdaňujeme pracovní sílu, zaměstnanci platí poměrně vysoké daně a odvody,“ uvedl pro Blesk Zprávy. Míra zadlužení podle něj není nijak extrémní, Česko by si mohlo půjčit a investovat. „Stále nemáme dobrou síť dálnic ani vysokorychlostních tratí,“ řekl.

Vláda hledá úspory, aby vylepšila stav veřejných financí. Kde vidíte problém Vy?

Vidím jako největší problém to, že i po covidové a energetické krizi u nás poklesla a stále ještě stagnuje výroba a životní úroveň, měřená například úrovní HDP. Ekonomický rozvoj se pozastavil a dlouhodobě je slabý. Stát má svojí hospodářskou politikou doplnit trh a tím zvyšovat životní úroveň, to je cíl. Ale místo cíle se nyní vláda zaměřila primárně na nástroj, tedy na rozpočet. Navíc některé zvažované rozpočtové kroky mohou ekonomický rozvoj dále brzdit a tím životní standard naopak snižovat. Oproti jiným zemím si dlouhodobě vedeme špatně v růstu životní úrovně, nikoliv v míře zadlužení.

Takže štěkáme na špatná vrata, jak se říká. Naše zadlužení se zvyšuje, a to by dlouhodobě mohl být problém, ale stále jsme jedna z nejméně zadlužených zemí v Evropě. Máme míru zadlužení, která se zvýšila ze 40 % na necelých 45 % hrubého domácího produktu během posledního desetiletí. V Německu šli z 60 % na 70 % a ve Francii z 90 % přes 100 % HDP.

Vše závisí na tom, jak stát s vypůjčenými penězi nakládá. Stát si může hodně půjčit a peníze promrhat. To by bylo špatně. Jestliže však stát bude vypůjčené peníze dobře investovat, vytvoří bohaté budoucí generace, které pak dluh lehce splatí. Tak se ekonomicky vyvinula řada nyní bohatých zemí. My jsme vsak v minulém roce šli jako jedna ze dvou zemí v Evropské unii do ekonomické recese. Přivodili jsme si pokles výroby a zatím jsme nedokázali docílit růstu. To snižuje životní úroveň a mnozí si neuvědomují, že to též zvyšuje naši zadluženost, což je dluh vůči HDP. Jestliže HDP klesá, zadluženost stoupá, i když dluh neroste.

Jak je možné podpořit růst HDP a zlepšit životní úroveň?

Je potřeba, aby stát uskutečnil řadu zásadních reforem, které zajistí ekonomický růst. Zefektivnění státních institucí, odbourání neproduktivních dotací firmám v rámci zásadního zjednodušení daňového systému jsou toho příkladem. Je potřeba, aby vláda například razantně, a hlavně efektivně investovala do dopravní infrastruktury. Stále nemáme dobrou síť dálnic, ani vysokorychlostních tratí, které jsou pro výkonnou ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou vitální.

Poláci staví několikanásobně víc dálnic za rok než my. Vědí, že je to páteř ekonomiky, že bez ní další rozvoj není možný. Jako další příklad, vlak, který jede z Berlína do Vídně, se tam dostane stále rychleji přes Německo a Rakousko, než kdyby jel přímo přes Českou republiku. Naše země nemá nerostné bohatství, musíme proto zásadně investovat do vzdělanosti, lidí se znalostmi a zkušenostmi, do takzvaného lidského kapitálu.

Musíme podporovat špičkovou vědu, výzkum, kvalitní vědecké projekty, to by mela být naše budoucnost. Jestliže to dokážeme, budeme bohatá země a jestli to nedokážeme, tak budeme chudá země. Máme obrovský potenciál a mohli bychom mít poměrně vysokou životní úroveň.

Vláda chce ale ve školství i ve výzkumné oblasti škrtat.

To je velmi krátkozraké. Oproti jiným zemím v Evropě i ve světě snižujeme výdaje na školství, jdeme nesprávným směrem. Bezhlavě se soustřeďujeme na snížení schodku rozpočtu a zadlužení. Pokud to však sníží kvalitu vzdělání, střílíme se do vlastní nohy. V oblasti vzdělávání a vědy dnes ve světě platí, že vítěz bere téměř všechno. Už se nevyplácí být průměrní. Pokud nechceme dlouhodobě zaostávat, tak musíme investovat do špičkové kvality vzdělání a vědy.

Nemocenské pojištění zaměstnanců je v podstatě plošná daň 

Mohl by vládní balíček růst HDP snížit?

Balíček byl očividně vytvořený poměrně narychlo, bylo zřejmě těžké najít politický kompromis. Pokud má elementy snižující životní úroveň lidí, bude zároveň utlumovat ekonomiku a její rozvoj. Takovým příkladem je znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců, což je v podstatě další plošná daň, která citelně zasáhne hlavně zaměstnance s nižšími příjmy.

Jsou ale i části balíčku, které mohou přispět ke zvýšení HDP a životní úrovně. Jestliže máme v některých oblastech státní správy, veřejného sektoru, málo produktivní nebo neproduktivní zaměstnance, měli by přejít do soukromého sektoru, který po nich volá. Stát tím ušetří a zvýší se HDP i daňový příjem státu.

Vláda říká, že bez balíčku bychom zbankrotovali. Co si o tom myslíte?

Nejsme na pokraji bankrotu. Náš problém je, že nemáme dostatečně efektivní stát, který by uměl procesy zjednodušovat, konat účinně a rychle, soustředit se na podstatné. Hospodářská politika vlád někdy působí až nahodile, často není dostatečně založená na datech a zásadních analýzách. Od toho se odvíjí pomalý ekonomický rozvoj. Na to se musí zaměřit nutné reformy a uznávám, že k tomu je zapotřebí politická vůle a odvaha.

Můžeme si vzít z nějaké země v růstu HDP příklad?

Když se podíváme na okolní země, tak dobrým příkladem je Polsko. Od roku 1989 roste polské HDP mnohem rychleji než naše a životní standard se tam rychle zvyšuje. Zatímco my jsme si přivodili ekonomický pokles v letech 1997-19988 a 2012-2013, jehož efekt jsme dodnes pozdějším vyšším tempem růstu nedohnali, Poláci se takovým recesím vyhnuli a nezaznamenali pokles ani během globální krize v roce 2008.

Jejich HDP je nyní například 11 % nad úrovní před pandemií, zatímco my se na úroveň našeho HDP před pandemickou krizí teprve stěží dostáváme. Dalším příkladem je Chorvatsko, které je již také 11 % nad úrovní HDP před pandemií, a navíc bez problémů zvládlo svůj vstup do eurozóny. A mimochodem, také postavilo novou dálnici podél celého pobřeží. Uvádím výstavbu dopravní infrastruktury jako příklad, protože vidíme, že to v těchto zemích jde, a to i tam, kde mají složitý přírodní terén.

Naše země není geograficky roztahaná, je kompaktní. S moderní dopravní infrastrukturou bychom de facto měli jeden pracovní trh nebo dva prolínající se trhy. Lidé by mohli víc bydlet na venkově a pracovat ve městech, částečně by to řešilo i problém nedostupného bydlení a ekologické zátěže. Zrychlil by se pohyb zboží a služeb, zjednodušil by se také „provoz“ státu, snížily výdaje.

Jste zastáncem daně z nemovitosti, protože lidé pak mimo jiné víc pronajímají a zvýší se počet dostupných bytů. Vyšší nabídka bytů vede i k nižší ceně…

Toto opatření jde správným směrem, protože je lepší mít vyšší daň z nemovitosti a nižší daň z příjmů a povinné odvody. My silně zdaňujeme pracovní sílu, zaměstnanci platí poměrně vysoké daně a odvody, ty platí i zaměstnavatelé, což opět snižuje ekonomickou efektivnost země. A ano, máme v porovnání s jinými zeměmi velice nízkou daň z nemovitosti.

Díky tomu mnoho lidí bere nemovitosti jako spotřebu, a ne jako investici. Kdyby byly nemovitosti víc zdaněné, mnozí lidé by chtěli, aby jim přinášely nějaký výtěžek. Na trhu by bylo víc bytů a životní úroveň mnoha lidí by se zlepšila. Navíc u nás hodně bytů a domů vlastní cizinci a není důvod, proč by nemohli mnohem více přispívat do státní pokladny, tak jako v jiných zemích.

Měla by být vyšší třída zdaněna více?

Je důležité začít tím, že lidé se mají snažit postarat sami o sebe. Jestliže však směřujeme k vyspělým ekonomikám, větší daňová progrese k tomu povětšinou patří. Bohatí lidé jsou na ni zvyklí a filozoficky v tom vidí svoji solidaritu se společností, protože tržní hospodářství samo o sobě vytváří ekonomické nerovnosti.

Povede nulová daň na knihy k lepší společnosti, která bude více číst?

Nulová daň na knihy je možná přehnaná. Myslím si, že by daň měla být obdobná u knih, časopisů i novin, protože vzdělávají a informují společnost a měly by být zařazeny mezi zboží se sníženou sazbou DPH. Tištěné noviny jsou stále důležitým zdrojem informací zvláště pro seniory, kteří jsou navíc snáze ovlivnitelní různými dezinformacemi.

Pokles cen nemůžeme očekávat

Jak jsme na tom momentálně z hlediska inflace?

Na inflaci se povětšinou díváme v meziročním poměru, a když ji porovnáme s minulým rokem, tak ji pořád vidíme jako vysokou. Když se ale podíváme na inflaci v meziměsíčním poměru, tak vidíme, že se velmi zpomalila, téměř zastavila. Posledních pár měsíců skoro nestoupá. Takže už to není takový problém, pokud tedy znovu nenastane nová inflační vlna, která zatím vidět není.

Můžeme už zaznamenat pokles cen?

Dobrá zpráva je, že celosvětově ceny hlavních služeb a komodit klesají. Například u námořní dopravy se cena snížila zpět na původní úroveň před krizí, kdy se ceny zpětinásobily. I ceny kovů nebo energie se vracejí. Také domácí výrobci a výrobci ze zahraničí, kteří k nám dovážejí, částečně zrcadlí polevování inflačních tlaků. V posledních měsících se snižují i ceny potravin. Mnohé ceny se však stále drží na vysoké úrovni a v průměru nemůžeme očekávat jejich pokles. Ke všeobecnému snížení cen pravděpodobně nedojde.

Jak hodnotíte postup České národní banky?

Na ekonomickou situaci je nutné pohlížet komplexně. Hlavním úkolem nezávislé ČNB je pečovat o cenovou stabilitu. Zároveň je povinna podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu, což jí ukládá i zákon. Jsem kritický k tomu, jak ČNB postupovala v roce 2021.

Její silná rétorika o inflaci a následné prudké zvýšení úrokových sazeb v posledním čtvrtletí 2021 vytvořilo inflační očekávání ve společnosti, jak u podniků, tak domácností. To v posledním čtvrtletí 2021 odstartovalo velkou domácí (tzv. jádrovou) inflaci, kterou jsme neviděli do té samé míry v eurozóně nebo v USA, kde centrální banky postupovaly se zvyšováním úrokových sazeb pomaleji a umírněněji právě proto, aby nevytvořily inflační očekávání a neohrozily hospodářský růst. Je důležité si též uvědomit, že naše domácí inflace byla v loňském roce tažená abnormálně vysokými zisky firem a nikoliv mzdami, jejichž růst zůstal daleko za inflací.

Co se týká kroků vlády, je nešťastné, že v této situaci nepřikročila k dočasnému zdanění těchto extrémních zisků. Kdyby to vláda byla oznámila a uskutečnila, podniky by neměly podnět ceny tak razantně zvyšovat nad náklady. Inflace by byla nižší a pokud by některé podniky ceny neuměřeně zvýšily a vykázaly abnormálně vysoká zisky, vláda by získala příjem ze zdanění těchto abnormálních zisků a docílila tím menšího schodku rozpočtu.

V případě mezd uvádíte, že nerostou tak, jak by inflace vyžadovala.

Je otázka, jestli a do jaké míry mzdy a platy doženou nebo dokonce předčí vyšší ceny. Stát má zajišťovat a pokud možno zvyšovat životní úroveň, ekonomický a sociální rozvoj.

Reálné platy, platy očištěné o inflaci, nyní podstatně klesly, zatímco zisky v průměru stouply. HDP, to, co ekonomika vytvoří, je rozděleno mezi platy a zisky. V poslední době jde mnohem více ziskům než platům. Bude zajímavé a politicky zásadní, jestli toto nové rozdělení HDP zůstane a nebo se navrátí zpět, kde bylo. Každopádně je důležité, aby se se ekonomika opět rozjela a aby se začala zvyšovat jak výroba, tak efektivnost.

Zdroj: Blesk