Datum: 6.2.2014 Ekonom

Měnové intervence České národní banky měly poměrně silnou negativní odezvu. Ze širšího společenského pohledu to však nebyl špatný krok; spíše nebyl dostatečně dobře vysvětlen. Snaha zamezit deflaci (poklesu cen) je přirozeným cílem mnoha centrálních bank,  ať už amerického Fed, Evropské centrální banky, britské centrální banky a dalších. Ty všechny přijaly řadu opatření právě ve snaze předejít deflaci. Informace o tom, že se k tomuto proudu přidává i ČNB, by pochopení intervencí přispělo. Je též škoda, že nebylo jasně řečeno, že od loňského července v České republice klesaly ceny,  patrné to bylo zvláště u potravin, a obavy z deflace tak byly do určitě míry oprávněné.

Problematické bylo i to, že ČNB hned zpočátku jasně neozřejmila, proč je deflace škodlivá a co to vůbec je. Mnozí lidé přirozeně hned nechápou, co je na poklesu cen špatného. Neuvědomují si, že v očekávání  dalšího poklesu cen se odkládají velké nákupy, že firmy podobně odsouvají investice, a to vše vede k dalšímu tlaku na deflaci a v důsledku k propouštění, tedy růstu nezaměstnanosti. Spolu s tím se zdražuje splácení dluhů, protože příjmy jsou nižší (s tím, jak padají ceny, padají i mzdy), avšak dluhy zůstávají nominálně pevně fixované. Je tedy řada dobrých důvodů, proč předcházet deflaci.

Součástí vysvětlení kroků centrální banky měl být i fakt, že ve většině intervenci je to vždy „něco za něco“. Oslabení měny je na jedné straně prospěšné pro podniky vyrábějící v České republice, a výhodné tudíž i pro nezaměstnané (či pro lidí ohrožené nezaměstnaností), protože se zvyšuje konkurenceschopnost domácích firem a s tím roste poptávka po pracovní síle. Na straně druhé jde o negativní zprávu pro lidi, kteří těmito riziky netrpí a kteří vidí především to, že se s depreciací koruny zvyšují ceny dovozních artiklů. Součástí dobrého vysvětlení měl být i apel na občany, že v této intervenci je negativní efekt společenský převážen pozitivním.

Z tohoto celkového nepochopení širších dimenzí intervence ČNB také plynou současné výpady na adresu ČNB či osobně guvernéra Singera, jehož považuji za velmi dobrého ekonoma. Relevantní otázkou tedy nebylo, zda intervenovat, nebo ne, ale to, zda intervence mají přijít okamžitě anebo situaci déle sledovat a intervenovat popřípadě později.

Jak známo, ČNB tento postup zvažovala delší dobu. Bylo-li by na mně, s rozhodnutím spustit intervenci proti měně bych pravděpodobně počkal například ještě další čtvrtletí, kdy bylo více času na potvrzení, zda je hrozící deflační vlna opravdu tak patrná. Centrální banka má ovšem pro své rozhodování k dispozici další interní data a není důvod její postup zpochybňovat. Od zahájení intervencí uplynuly tři měsíce, ale na objektivní zhodnocení dopadů je zatím ještě příliš brzy. Hlavní zamýšlený efekt je totiž v delším časovém horizontu. Aby měly intervence význam, je nutné daný kurz udržet dlouhodobě. Teprve tak mohou podniky začít přijímat rozhodnutí s dlouhodobějším dopadem a investovat, podobně i jednotlivci a rodiny začínají kupovat zboží dlouhodobějšího charakteru. Není také stále jasné, zda nepřijdou například některé spekulativní protitlaky. Roli hraje i fakt, že se řada podniků už dříve zajistila proti měnovému riziku a reakce trhu tak může být zpožděná. Velmi důležité pro zhodnocení bude také, aby se dopad intervencí podařilo analytický oddělit od ostatního vývoje v české ekonomice.

Není bez zajímavosti, že intervence ČNB jsou často spojovány též s otázkou eura. Souvislost tu sice evidentně není, nicméně teoreticky vzato by nešlo o špatný manévr. Vždy je dobré do eurozóny (respektive do ERM II) vstupovat s měnou, jež je spíše mírně podhodnocená než nadhodnocená. Důkazem budiž Slovensko, jež euro přijímalo s nadhodnocenou měnou a tamní ekonomika potřebovala čas, aby se s touto konkurenční nevýhodou vyrovnala.

Debata spojená s intervencemi připomněla spíše odtažitý přístup české veřejnosti k euru. Příčin může být celá řada. Vliv jistě hraje například negativistický přístup Václava Klause, který svými výroky k euru a k Evropské unii obecně v posledním desetiletí do značné míry ovládl veřejnou debatu. V důsledku finanční krize pak hlasy kritiků eura výrazně zesílily.

Vzpomeňme si ale na desáté výročí vzniku eura a na takřka euforické oslavy, kdy dokonce tehdejší šéf amerického Fed Alan Greenspan odhadoval, že euro může v budoucnu nahradit dolar jako hlavní rezervní měna. Během posledních pár let eurozóna řeší podstatné strukturální problémy, které vyvstaly s nástupem finanční krize a velké recese, finanční a nepřekvapí, že negativní postoje jsou ještě vyhrocenější. Přesto dlouhodobě výhody eura, jestliže se udrží, převažují. Jednou z nich je i to, co se připomíná v souvislosti s intervencemi: kurzové riziko, respektive předvídatelnost měnového kurzu. Mnozí investoři z tohoto důvodů preferují Slovensko oproti Česku a firmy působící v České republice už firmy do velké míry Česko „euroizují“ tím, že obchodují v euru mezi sebou, i když se Česká republika k přijetí společné evropské měny zatím nepřipravuje.

Redakčně upraveno.

***

Jan Švejnar

Ekonom, zakládající ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR, spoluzakladatel CERGE-EI. V letech 1996 až 2011 byl profesorem University of Michigan, na které od roku 2005 řídil Centrum pro mezinárodní politiku. Od 1. ledna 2012 působí na Columbia University v New Yorku jako profesor globální ekonomie. Zakládající ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku. V letech 1994 až 2003 působil jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla.