Jan Švejnar sice současného prezidenta Václava Klause neporazil, ale nevzdává se. Pokud bude mít silnou politickou podporu, chce do volby jít znovu. I přes zkušenosti s nevybíravými lobbisty a českou korupcí.

Přestože je Švejnar stále jednou nohou ve Spojených státech, cítí potřebu se podílet na dění v České republice. Podporuje českou vědu, nově zasedá v Pačesově komisi II. „V roce 1989 jsme ale měli mimořádně výhodné podmínky, které jsme nedokázali dostatečně zužitkovat. V historické perspektivě jsme neuspěli,“ bilancuje v exkluzivním rozhovoru pro Moravské hospodářství Švejnar.

* Proč se chcete angažovat v české politice?

Žiji zde a cítím se tady doma. Vždycky se ptám, čeho jako země můžeme docílit. Pro mě je to jasné: Měli bychom se co nejrychleji vrátit tam, kde jsme už jednou byli před II. světovou válkou. Tehdy jsme měli jednu z nejvyspělejších ekonomik a mladých demokracií na světě. Ještě v padesátých letech studenti v Anglii a v Americe standardně psali eseje o unikátnosti československé meziválečné demokracie.

* Kde jsme se ocitli po dvaceti letech nově nastolené demokracie?

Mnohého jsme dosáhli. V roce 1989 jsme ale měli mimořádně výhodné podmínky, které jsme nedokázali dostatečně zužitkovat. V historické perspektivě jsme neuspěli. Jiné země, které měly horší výchozí podmínky, ať už to byli Slovinci, Poláci nebo Slováci, si vedly přinejmenším stejně dobře nebo ještě lépe než my. V tomto máme před sebou výzvu, kterou jsme zatím nesplnili.

* Máme se do tak vzletného cíle pouštět právě nyní? V době hospodářské recese?

Krize je příležitostí a zároveň hrozbou. Mnoho jiných zemí krizi používá jako katarzi. Právě nyní je doba, kdy státy a podniky investují velice rozumně, aby v té další fázi byly konkurenceschopní.

* Jak je na tom Česká republika?

Řekl bych to asi takto: My jdeme kupředu, zatímco oni běží. Takže zaostáváme. Je důležité si uvědomit, že nestačí jen říkat „Je to lepší, než to bývalo.“ Protože konkurenceschopnost se měří relativně k výkonnosti jiných. A zároveň se musí brát v potaz udržitelnost rozvoje. Tak to dělá dnes Čína. Udržuje rychlé tempo růstu a zároveň plánuje, jak zlepšit ekologickou situaci. Nedávno proběhla velká konference v Makau o ekologických otázkách. V následujících padesáti letech Číňané plánují velice snížit energetické nároky svého hospodářství.

* Hlavním tématem předvolební kampaně většiny stran je korupce. Je to opravdu takový problém?

Korupce je jako rakovina. Jakmile se jednou začne rozrůstat, naruší funkčnost ekonomiky, ohrozí i demokracii. Je to problém, se kterým se musíme opravdu rychle vyrovnat. Nikdy ji nebudeme moci kompletně eliminovat, ale můžeme ji drasticky omezit. K tomu je potřeba mít silný postih a dobře nastavený právní systém.

* Váš syn zde chce přesto nyní podnikat. Nerozmlouval jste mu to?

Ani ne, jen jsem se ho zeptal, jestli ví, do čeho se pouští. On mi správně odpověděl, že působil v Americe a v Kanadě, a že by se měl naučit podnikat i v zemích, kde jsou zatím ještě méně vyvinuté instituce. V té chvíli jsem mu vyjádřil svoji podporu a začal mu držet palce. Je jasné, že korupce není naprosté pravidlo a podnikatelé, kteří postupují principiálně a obezřetně, mají šanci uspět.

* Osmdesát procent Čechů se domnívá, že jsme na pokraji státního kolapsu. Máme mít opravdu takový strach?

Myslím, že v tomto ohledu to mnozí ekonomové, a následně pak novináři, trochu přehnali, I když situace je vážná.

* Takže podle vás nejsou drastické škrty v rozpočtu nutné?

Je dobré rozložit škrty do příštích dvou, tří let. Tak aby se tomu mohli jednotlivci a podniky přizpůsobit. Kde cítíme, že se plýtvá, tam se musí výdaje samozřejmě zarazit co nejrychleji.

* Jak to je? Žijeme nyní v období hospodářské krize nebo recese?

To, co se v prvních chvílích mohlo zdát jako hospodářská krize, se později ukázalo jako recese. Myslím si, že pravděpodobnost, že se přehoupneme do krize je už mnohem menší. Přesto ještě nevylučuji, že se ekonomická situace může zhoršit. Když si připomeneme krizi ve třicátých letech,  zjistíme, že měla stejný začátek jako to, co nyní prožíváme. Problém je, že počátek všeho – finanční krize – totiž ještě stále není vyřešený. Mnoho plánů ještě nebylo realizovaných, banky ještě stále nepůjčují tolik, jako dříve. Některé symptomy ještě stále přetrvávají. Celosvětová ekonomika zdaleka ještě nemá našlápnuto na silnou konjunkturu.

* Jak blízko jsme situaci, kterou zažívá se svojí ekonomikou Řecko?

Zatím se naštěstí takové tragédie obávat nemusíme. Jsme na tom podstatně lépe. Je jasné, že musíme stáhnou nohu z plynu a přestat stát dál rychle zadlužovat. Situace je velmi vážná a musí se řešit. Nemusíme ale jednat ukvapeně a nerozvážně. Cílem by mělo být splnit za dva až tři roky maastrichtská kritéria a do čtyř až pěti let vstoupit do eurozóny.

* Politici stále mluví o tom, že je nejvyšší čas reformovat systém důchodového pojištění. Myslíte, že už dozrál čas, kdy přestanou pouze mluvit, ale přejdou také k činům?

Máte pravdu. Reformy už nemůžeme dlouho odkládat. Demografická křivka je neúprosná. Je vždy jednoduché nechat takto citlivou věc příští generaci politiků pod heslem „po mě potopa“. Z celospolečenského hlediska to však musíme vzít zodpovědně.

* Jaké prostředky zvolit, aby to moc nebolelo občany?

Můžeme se poučit ze zkušeností jiných zemí. Ať už to je tím, že se dlouhodobě připravují, lidé pracují déle a spoří dříve. Nejdůležitější je ale mít systematickou strategii. Do teď si počínáme trochu bezhlavě, místo toho, abychom měli dlouhodobou strategii, která bude umět reagovat na krátkodobé výkyvy, podobné těm, které zažíváme nyní.  Musíme si ale uvědomit, že některým faktům nezabráníme. Bohužel se nám nevyhne zvyšování věku odchodu do důchodu.

* Vy se hodně věnujete podpoře vědy. Jak si stojí české univerzity v porovnání s jinými?

Zatím jsme podstatně zvýšili procento  mladých lidí, kteří studují, ale nekladli jsme dosud příliš důraz na kvalitu. To nyní dělají naši konkurenti. Ženou se kupředu a vytvářejí konkurenci, která bude mnohem tvrdší, než byla v minulosti. My nemáme ani jednu univerzitu, která by byla ve světových hodnoceních v první stovce, dokonce ani ne v prvních dvou stovkách. Číňané tam nebyli nikdy a nyní už mají v první stovce dvě významná pracoviště. Někdy je lepší dělat méně a hodně kvalitně, než dělat více a špatně.

* Jak toho docílit?

Už od samého počátku je důležité dbát na to, aby učitelé a výzkumní pracovníci byli dobře placeni za své výkony.

* Jste také ve vedení Pačesovy komise II. Proč se chcete angažovat v projektu, který byl od počátku politicky rozhádaný?

Nevnímám to tak špatně. Je velmi důležité, že byl zahájen dialog. Je tam samozřejmě spousta věcí, které je potřeba ještě dál propracovat. Proto jsem rád, že se na tom mohu trochu podílet.

* Nemáte strach, že bude práce této komise opět politicky ovlivňovaná?

Samozřejmě, že politické zájmy existují a mohou se snažit práci komise ovlivnit. Ale nemyslím si, že to ovlivní výsledky práce této komise. Pokud komise připraví materiál, který bude mít jednoznačný vědecký základ a argumenty, pak je takový dokument odolný vůči politickým tlakům.

* Jste pro přímou nebo nepřímou volbu prezidenta?

Jsem pro přímou volbu. Byl jsem pro ni v minulosti a  jsem pro ni i teď. V oblastech, kde lidé mají přístup ke všem informacím, je přímá volba žádoucí. Volba prezidenta není z oblasti vojenského tajemství. Dokonce si ani nemyslím, že by se musely upravovat pravomoci prezidenta. U nás tato funkce nemá takový vliv jako například ve Francii nebo v USA.

* Vysvětloval jste vašim studentům v Michiganu, jak v České republice probíhala v loňském roce volba prezidenta?

Ano. Debatovali jsme o tom. Velice se podivovali tomu, jak je možné, že během volby se Španělským sálem procházeli lobbisté.

* Budete znovu kandidovat?

Nevylučuji to.