* V kampani před evropskými volbami se někteří lidé zaštiťovali vaším jménem. Za koho tedy dnes „kope“ Jan Švejnar?

Za nikoho. Podpořil jsem jen Lukáše Macka z SNK ED, který se mnou spolupracoval v mé prezidentské kampani, a Kateřinu Jacques ze Strany zelených, abych posílil ženy v politice.

* Nemůže i to ohrozit nezávislost think tanku, který nyní v Česku zakládáte?

Ne, právě proto jsem podpořil jen dva jednotlivce, nikoli strany. Je mi jasné, že mám-li uspět, musí být řízení i financování think tanku zcela nestranné a čitelné.

* Zveřejnil jste, že na rozjezd projektu potřebujete sehnat 300 milionů korun. Jak jste daleko?

Jsme v situaci, kdy první donoři už řekli „ano“, ale ještě neupřesnili sumu. A pak je připravena řada lidí, kteří se přidají, až se projekt bude rozjíždět – taková řetězová reakce. Vypadá to nadějně, ale nechci být superoptimista.

* O jaké dárce jde?

Firmy, asociace, obchodní komory. Aby to dobře fungovalo, většina peněz by měla přijít z domácích zdrojů, zahraniční to mohou jen doplnit.

* Mluví se o vašem propojení s miliardářem Zdeňkem Bakalou. I on vám přidal?

Zatím jsem ho neoslovil. Ale rozhodně by to měl být jeden z lidí, s nimiž bych v určité chvíli mluvil.

* Není 300 milionů v době ekonomické krize příliš ambiciózní částka?

Je, ale není to částka na utracení, je to jmění, které se bude dlouhodobě udržovat. Celkový rozpočet think tanku by měl být 30 milionů ročně, z čehož by polovinu kryly právě výnosy z investovaného majetku nadace. Ekonomická krize nám samozřejmě shánění peněz velmi zkomplikovala.

* Úspěšný think tank vypadá jako dobrý odrazový můstek pro novou prezidentskou kandidaturu, nemyslíte?

Odpověděl jsem si na otázku, jak mohu nejlépe prospět České republice – jít do politiky, nebo dělat think tank. Zvolil jsem to druhé.

* Jakoukoli další kandidaturu tedy vylučujete?

Ne, vidím to jako pokračování služby své zemi a v tom smyslu jsem byl ochoten kandidovat loni a jsem ochoten i příště. Když ale není přímá volba, závisí to na podpoře parlamentu a musel bych realisticky posoudit, zda to má vůbec smysl.

* Od vaší minulé kandidatury uběhlo šestnáct měsíců. Co by bylo dnes v Česku jinak, kdybyste seděl na Pražském hradě vy?

Můj pohled na EU je mnohem pozitivnější, takže bych se snažil, abychom v době krize a jako předsednická země byli skutečným lídrem Evropy. Pokusil bych se mnohem aktivněji prosazovat ratifikaci lisabonské smlouvy, i když ji ani já nepovažuji za perfektní. A myslím také, že česká politická reprezentace dostatečně a včas neupozornila lidi, že přichází recese. Já bych jako prezident nešířil paniku, ale snažil bych se lidem nalít čistého vína, aby mohli zodpovědně činit svá různá rozhodnutí.

* Postupoval byste jinak kolem pádu Topolánkovy vlády?

Především bych se snažil zamezit tomu, aby k němu vůbec došlo. Na rozdíl od některých lidí si myslím, že vina nebyla jen na jedné straně. Z hlediska teorie her je to strategická interakce, za jejíž výsledek nesou zodpovědnost obě strany, i když závěrečný krok udělala opozice. A prezident v takové hře může sehrát pozitivní, ale také velice negativní roli.

* Začalo se diskutovat o tom, zda by měl být český prezident odvolatelný. Co vy myslíte?

Bylo by dobré, aby byl každý prezident odvolatelný. Když velký počet rozumných lidí řekne, že se nechová jako hlava státu, měla by být tato možnost. Ale k takové změně ústavy by bylo dobré přijmout pro rovnováhu ještě zákon o přímé volbě.

* Topolánkova vláda po dlouhé době vzbudila v zemi reformní étos. Jak ji celkově hodnotíte?

V mnohém jsem ji podporoval, i když dělala zbytečné chyby. Třeba poplatky ve zdravotnictví by byly dobré, kdyby je doprovodila kompenzační opatření pro ekonomicky slabší vrstvy. Vláda přišla s řadou nápadů, ale když se na to dívám historicky, měla nakonec menší dopad než některé jiné.

* Levice tedy podle vás udělala větší reformy?

Ano, třeba privatizaci bank přece prosadila právě ČSSD. Topolánkova vláda měla sice velké ambice, vyvolala velká očekávání, ale nedokázala je zcela realizovat.

* Kdo podle vás vyhraje podzimní volby do sněmovny?

Čistě analyticky vzato vyhraje ČSSD. Má sílu, dobrou propagaci, náskok od podzimních voleb a nahrávají jí všechny dynamické faktory, které volební výsledek ovlivní – tedy hlavně pokračující recese a zvyšující se nezaměstnanost. ODS prochází katarzí, je spojena s poslední fází recese a zatím není dostatečným protihráčem.

* Dost lidí říká, že když vyhraje volby Jiří Paroubek, budou muset emigrovat. Proč myslíte, že právě on vyvolává takové emoce?

Hodně lidí se mě na to ptá, ale já nevím. Spolupráce s ním v prezidentské kampani byla férová, oproti jiným na mě nevyvíjel žádný tlak. Posuzoval bych ho podle toho, co uskutečňuje – a výsledky jeho vlády nebyly nijak extrémní. Určitě ne na emigraci.

* Vy sám se přitom s krizovými recepty ČSSD moc neshodujete.

My jsme se nikdy úplně neshodovali. Třeba šrotovné v Německu nám prospěje více než šrotovné v Česku, protože dovážíme hodně dílů a součástek, než aby naše šrotovné pomohlo silně nám. Spíše by nějaký domácí stimul pomohl ve stavebnictví nebo potravinářství, kde je provázanost s ostatními částmi naší ekonomiky mnohem větší než u šrotovného.

* A jak hodnotíte celý vládní krizový balíček, který je nakonec kompromisem mezi ODS a ČSSD?

Je to cesta správným směrem, ale je tam toho příliš. V oblasti makroekonomických stimulů bychom neměli dělat moc na národní úrovni, vše má smysl především na úrovni EU. U nás jsou mnohem důležitější různá doprovodná opatření. Vláda by se ale měla soustředit na dvě tři oblasti, ne plánovat padesát opatření, která stejně nebudou mít velký efekt.

* Jak by tedy vypadal ideální „Švejnarův balíček“?

Dal bych důraz na snížení daní a odvodů z mezd na sociální pojištění. Snížení ceny pracovní síly by zmírnilo nárůst nezaměstnanosti, což má dvojí efekt: když lidé pracují, přispívají k DPH a platí daně, jinak mají nulovou přidanou hodnotu a navíc nás stojí podporu v nezaměstnanosti. V extrému bych šel až na nulové zatížení mezd. Tedy všechny daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění vybírat jinde než na mzdách. Stát může daně vybrat kdekoli – je to jen zvyk, že to strhává ze mzdy. Takto nám to zkresluje cenu práce, což je nevýhodné.

* Jak vůbec odhadujete další vývoj krize? Klesáme, nebo jsme už na dně?

Často teď slýchám, že už jsme na dně, ale je to takové falešné dno. Bohužel krize ještě postupuje. My jsme tak tři měsíce za západní Evropou a ta dalších tři až šest měsíců za USA. A tam jde ekonomika stále dolů, proto asi ještě nejsme na dně a situace se bude dále zhoršovat. Jsme-li už na dně, pak se budu velice rád mýlit.

* Je vám bližší americká, anebo evropská cesta, jak se vypořádat s krizí?

Americká. Ne že bych byl pro fiskání a monetární intervenci jako takovou, ale sdílím Obamovu dynamickou perspektivu, která není pravá ani levá. Chce i za cenu krátkodobých vysokých schodků investovat a tím lidi přesvědčit, že krize je krátkodobá. Lidé pak budou utrácet a podniky investovat a vyrábět. Evropský přístup je mnohem konzervativnější, což je důsledkem odlišných historických zkušeností. Ale poslední čísla o výrazném poklesu všech ekonomik zřejmě přimějí Evropu přemýšlet mnohem více americky.