Slunné páteční odpoledne se dá trávit různě. Skupina ekonomů kolem pražského ekonomického výzkumného institutu CERGE‑EI pod vedením profesora Kolumbijské univerzity Jana Švejnara a za účasti prezidenta Petra Pavla věnovala jeho podstatnou část debatě o tom, jak financovat v Evropě obranu. Pojmenovali pár věcí, nad kterými je dobré se zamyslet, pokud chceme brát vážně tvrzení, že Evropa se musí o svoji bezpečnost postarat do budoucna sama. Pro debatu platila pravidla Chatham House, proto nebudeme uvádět, kdo přesně co říkal. Ale na následujících řádcích je možné vidět směr uvažování lidí, kteří se pohybují mezi špičkovými evropskými a americkými ekonomickými školami. Základní východisko je jednoznačné: Obranné výdaje musí růst. Tady je pět bodů, jak by to mohlo vypadat.

1. Nejistota a naléhavost
Když se běžný občan cítí nejistě, tak volá po tom, aby příslušné instituce zajistily větší míru bezpečí. Ve vztahu k majetku či zdraví se to nejčastěji řeší pojištěním, které nejistotu snižuje. Vyšší výdaje na zbrojení jsou právě takovou pojistkou, jejíž navýšení je nyní skokové. Zároveň je v Evropě potřeba zvýšit pocit naléhavosti, že takové navýšení je potřeba. Hlavně v západních členských státech EU a NATO
opadly obavy patrné v prvních měsících po ruské invazi z února 2022. S tím souvisí i věc, která je nutná pro vytvoření pocitu naléhavosti: víc Evropy. Evropské státy si zajistí větší bezpečnost zejména tím, že budou postupovat jednotně a budou v otázce bezpečnosti spolupracovat mnohem úžeji než doposud. Evropa má kapacity na to vyrábět a vyvíjet spoustu věcí, ale potřebuje sdružit zdroje, aby to bylo co nejefektivnější.

2. Kde vzít peníze
Všeobecně se očekává, že na summitu NATO na konci června evropské členské státy slíbí Donaldu Trumpovi, že se v dohledné době dostanou jejich obranné výdaje na hranici pěti procent HDP. Kromě Polska a pobaltských zemí to zní všem ostatním jako ekonomické sci‑fi. Konstrukce bude vypadat zhruba tak, že tři až tři a půl procenta budou obranné výdaje v tradičním smyslu a pro zbytek se upraví kritéria aliance, aby do obrany bylo možné započítat investice například do silnic a železnic, tedy armádní terminologií do vojenské mobility. Ekonomové pak vedou debatu, zda bude potřeba si na tak velké výdaje jen půjčit, nebo zda je možné uvažovat o zvýšení nějakých daní. Právě na CERGE‑EI vypracovali studii o tom, že z čistě ekonomického pohledu se vyplatí zvýšení daní víc než zadlužení. Dlouhodobě totiž Investice do obrany jsou do velké míry investice do inovací. Válka na Ukrajině ukazuje, že kdo rychle neinovuje, umírá a prohraje. Na dluh, nebo za vyšší daně?Pět bodů na cestě k úspěšné obraně zadlužení stojí státní kasu více a nyní se předpokládá, že nás Evropany čekají větší obranné výdaje po delší dobu. Krátké války dává smysl financovat dluhem, ale dlouhé zbrojení už je jiná liga. Ale zkuste v době ekonomického nerůstu a před volbami přijít za politikem s nápadem, že by měl mluvit o zvýšení daní? Existují samozřejmě jiné názory na to, že válka se obecně platí dluhem, protože jinak nelze tak rychle potřebné finance získat.

3. Jak to vysvětlit lidem
Vyšší výdaje na obranu jsou samozřejmě především pojistkou proti tomu, aby si na nás nikdo netroufl. Ale jak jejich rychlý nárůst vysvětlovat voličům? V tomto smyslu pomáhají historické analogie a data. Investice do obrany jsou do velké míry investice do rychlých inovací, protože jak ukazuje i válka na Ukrajině, kdo rychle neinovuje, umírá a prohraje. Obranné investice přinesly spoustu vynálezů od radaru přes mikrovlnnou troubu, od čipů po internet. V dnešní době, kdy má Evropa problém s tím nastartovat výrobu a dohonit technologický náskok USA nebo Číny v řadě oblastí, by rozumné a správně cílené investice do obrany mohly pomoci Evropě s ekonomickým oživením. Peníze do obrany jsou tak především investice. Americké studie navíc dokazují, že z vyšší výroby zbraní a vojenského materiálu mají největší profit v podobě lepších pracovních míst a vyšších platů bílí muži bez středoškolského vzdělání. Není nejmenší důvod si myslet, že by to samé neplatilo v Evropě, kde je podobně jako v USA právě tohle z hlediska politického dost problematická voličská skupina.

4. Jiná ekonomika
Po loňských zprávách o stavu ekonomiky EU italských expremiérů Enrica Letty a Maria Draghiho se hodně napsalo o neefektivitě evropského jednotného trhu a o přiškrcení růstu pravidly zelené ekonomiky. Donald Trump svou politikou tlačí Evropu k větší federalizaci, která se bude odvíjet od prohloubení společného trhu – pokud to tedy s budoucí prosperitou a bezpečností Evropy myslíme vážně. Větší bariéry než případná vysoká americká cla tvoří právě vnitřní omezení mezi členskými státy EU. I v Česku máme zajímavé nápady na to, jak vymyslet plán B pro oživení evropské ekonomiky. Jde jen o politickou vůli použít evropské průmyslové i výzkumné kapacity k cíli, kterým je společná bezpečnost.

5. Role Ukrajiny
Ukrajina je pro bezpečnost Evropy zásadní. Zároveň se tam odehrávají neuvěřitelné inovace a také je komplementární s EU z hlediska obchodu: má hodně lidí, má suroviny, má rychlý vývoj IT průmyslu, buduje decentralizovanou energetiku. Ekonomická teorie říká, že nejlepší obchodní vztahy mají země, které nemají stejnou strukturu hospodářství, což případ EU a Ukrajiny je. Pokud jde o okamžitou pomoc, tak ekonomický argument je neobyčejně silný a je třeba si ho připomenout i ve světle očekávaného snížení americké pomoci Kyjevu: Existují studie, že díky multiplikačnímu efektu jedno euro pomoci bojující Ukrajině může přinést až deset
eur. Tedy v případě, že se Ukrajina ubrání a tím zajistí mír zbytku Evropy.

Zdroj: Hospodářské noviny (tisk)