Ekonom JAN ŠVEJNAR hodnotí oslabení české koruny intervencemi České národní banky vcelku příznivě. „Lidé se při nákupech více zaměří na domácí zboží a služby než na produkty z dovozu.

* Česká národní banka v polovině listopadu intervenovala proti silné koruně. Bylo oslabení koruny správným rozhodnutím?

Myslím si, že to nebyl špatný krok. Je zde vždy něco za něco a v tomto případě pozitiva převažují negativa. Nicméně sám zastávám pozici, že bych v situaci ČNB vyčkal ještě jedno čtvrtletí, abych viděl,  jestli opravdu ceny klesají, nebo zda se od léta jedná jen o krátkodobý negativní výkyv cen.

* V čem vidíte příznivé dopady zásahu ČNB?

Jednak to bance může pomoci dosáhnout cílovou míru inflace okolo dvou procent, zadruhé to bude mít stimulující dopad na ekonomiku. Pomůže to vývozcům a podnikům, které soutěží s dovozem, a zvýší to zaměstnanost. Zde je potřeba si uvědomit, že podnik v Česku má nyní výhodu oproti zahraniční konkurenci, protože platí zaměstnance v korunách, zatímco konkurující podnik z eurozóny je platí v eurech.

* Našla by se i nějaká negativa?

Samozřejmě – ceny zboží a služeb z dovozu mohou být trochu vyšší. Hlavní problém ale vidím ve dvou věcech. Není jasné, jestli banka udrží nový kurs koruny dlouhodobě, protože mohou nastat vnější spekulativní tlaky, které by korunu zhouply zpátky. Druhým aspektem, který považuji za poněkud nešťastný, je, že Česká národní banka udělala zásah skokově a zároveň ho dostatečně nevysvětlila. Kdyby stejnou intervenci uskutečnila zvolna a kurs postupně zvýšila, tak by si toho patrně mnozí lidé ani nevšimli.

* Povede krok centrální banky Čechy k vyšším útratám, nebo je ještě více zatvrdí v jejich stávající šetrnosti?

Vyšší ceny zboží z dovozu dají lidem pocit, že jejich příjem má nižší kupní sílu, a to v průměru povede ke snížení útrat. Tento negativní efekt však nebude nikterak velký. Naopak se též dostaví efekt substituční, a to v tom smyslu, že lidé se při nákupech více zaměří na domácí zboží a služby než na produkty z dovozu. V tom bude další stimul pro domácí výrobce.

* Jak si stojí česká ekonomika v rámci Evropy, potažmo celého světa?

Začněme u srovnání české ekonomiky v regionu střední Evropy. Tam vidíme smutný výsledek, že všichni naši sousedé v posledních letech rostli, zatímco my klesali. To, že všichni v okolí rostli, znamená, že jsme si tuto recesi přivodili sami. K tomu pak musíme připočítat stav, kdy Evropská unie a především eurozóna prochází zatěžkávacím obdobím a to ji činí zranitelnější, než je zbytek světa. Ve světě většina ekonomik oproti Evropě roste, i když o něco pomaleji než dříve.

* Jak hodnotíte situaci ve Spojených státech amerických, kde byl v říjnu na poslední chvíli odvrácen státní bankrot?

Amerika je zajímavá v tom, že nemá strukturální ekonomické problémy, ale má politický problém. Poprvé v histori jsou demokraté a republikáni tak na kordy, že nejsou schopni najít kompromis.

* Proč?

Je to dáno tím, že v Republikánské straně jsou mladší kongresmani tak zarytí odpůrci existujícího modelu, že je jejich předáci nejsou schopni umírnit a získat od nich podporu. To je věc, která Amerikupoliticky do velké míry paralyzuje.

* Neklesne tím prestiž dolaru? Nenahradí jej brzy nějaká jiná měna?

Vedoucí měny časem zanikají, i libra byla měnou světa, než ji nahradil dolar. Ale momentálně nevidím měnu, která by dolar rychle nahradila. Euro se po svém vzniku okamžitě stalo druhou nejvíce používanou rezervní měnou, ale dolar zatím neohrozilo. Spíš si myslím, že nastane situace, kdy státy, podniky, instituce a jednotlivci budou používat košík měn a chvíli bude hlavnější jedna a poté zase jiná měna. Ale zatím vidíme, že i když Spojené státy mají všechny problémy, které mají, tak když propukne nějaká nejistota, investoři se obracejí k dolaru, protože za ním stojí velikost a bohatství americké ekonomiky.

* Zpět k nám do Česka. Říkáte, že jsme si recesi přivodili sami. Vláda přiškrtila kohoutky, na druhou stranu ministři tvrdili, jak snižují tempo růstu dluhu a klesají nám úroky z dluhopisů.

Jistě, obojí má svou hodnotu, jen je potřeba to nějak vyvážit. Je pravda, že když vedeme uměřenou hospodářskou politiku, je prémie k dluhopisům, kterou trhy požadují, nižší. Jenže trhy nehledí jen na schodek či výši dluhu, ale i na to, jestli země ekonomicky roste, či klesá. A když klesá, tak to vidí jako neudržitelnou věc. Vezměte si, že se snažíte stabilizovat výši schodku, která se ale pak počítá vůči klesajícímu objemu ekonomiky. Například Řekové bolestivými opatřeními stabilizovali dluh rozpočtu, ale ekonomika jim stále padá, takže se zvyšuje i procentuální zadlužení. Abych to vrátil do českého prostředí, chci tím říci, že ne vždy vede dobrý úmysl ke kýženému výsledku.

* Nakolik recesi ovlivnila skutečnost, že Česká republika není v eurozóně?

Je tady řada argumentů pro a proti. Proti členství v eurozóně stojí skutečnost, že když máme plovoucíkurs, můžeme jím vyrovnávat určité nerovnováhy v ekonomice a třeba snížit hodnotu koruny. To například Řecko nemůže. Většina našeho obchodu probíhá se zeměmi eurozóny, především s Německem. Investoři, kteří se rozhodují, kam umístí svoji investici, jdou často na Slovensko, protože má euro zavedené a oni si tím eliminují riziko kursových výkyvů.

* Ještě v polovině minulé dekády politici běžně operovali termíny přisud jetí eura. Nyní už to nedělají. Jaké datum považujete za optimální?

Eurozóně bude ještě chvíli trvat, než nynější krizi vyřeší způsobem, který bude adekvátní. Navíc každá uchazečská země musí projít dvouletým obdobím, v němž dokazuje, že je schopna udržet poměrně stabilní směnný kurs. Myslím si ale, že než stanovování nějakých termínů je nyní důležitější soustředit se na to, zda do eurozóny skutečně chceme, za jakých podmínek a zda chceme být v rámci eurozóny a potažmo celé Evropské unie aktivními členy.

* Na konci října se v Česku konaly předčasné parlamentní volby. Jak hodnotíte jejich výsledek ?

Plyne z nich řada poznatků. Lidé byli tak zklamáni vládními stranami a do určité míry i možným propojením opoziční ČSSD s KSČM, že mnozí vsadili na nově příchozí politiky. Do zavedené strany dostaly od voličů velkou výstrahu, že nejsou spokojeni s nimi a s tím, jak spravovaly veřejné záležitosti. Z výsledků je proto patrná určitá míra nejistoty a stále nikdo neví, jakým směrem se bude budoucí vývoj hospodářské politiky ubírat.

* Podle posledního dění to vypadá na budoucí koalici ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL. Co by měla tato vláda dělat, aby se v České republice konečně nastartoval hospodářský růst?

Všeobecné řešení by mělo mít několik bodů. Patří mezi ně zefektivnění fungování státní správy, kde se zdá být značná míra byrokracie a též korupce při veřejných zakázkách. Na makroekonomické úrovni je potřeba zkombinovat trochu více expanzivní rozpočtovou politiku s tím, že se bude investovat do vysokonávratných projektů. Tedy do takových projektů, které nám umožní nejen splácet dluh, ale přinášet ještě prostředky navíc.

* Jaké projekty máte na mysli?

Například kvalitní a úplná dopravní infrastruktura, která by nám umožnila utvořit pružný pracovní trh. Ten by pak pomohl řadě regionů od vysoké nezaměstnanosti, protože jinde je poměrně více pracovních míst. Mohl by tak vzniknout jednotný pracovní trh nebo například tři vzájemně se překrývající pracovní trhy. Takovým vzorem by mohla být Plzeň. Dříve tam cesta z Prahy trvala přes dvě hodiny. Od doby, co do ní vede dálnice, to je padesát minut.

* ČSSD hovoří spíše o větších sociálních výdajích, které hodlá financovat navyšováním státního dluhu. Není už tento dluh vysoký?

Je patrné, že jsme ve srovnání s mnoha zeměmi stále ještě poměrně málo zadluženi. Nicméně růst našeho dluhu je velmi rychlý – a to je nebezpečné.

* Takže už by se tento trend měl zastavit?

Můžeme udělat ještě jeden krok, ještě jednou se trochu více zadlužit. Ale tyto prostředky by měly být použity na projekty s vysokou návratností, které by nám navíc měly pomoci z recese. Z pozitivního tempa růstu bychom pak měli tyto dluhy svědomitě splácet.

* Není růst zadlužení způsoben například i konstrukcí daňového systému?

Myslím, že by stála za zamyšlení jeho komplexní reorganizace.

* Co by se mělo změnit?

Strašně zatěžujeme pracovní sílu odvody a daněmi. V současné době je to velká konkurenční nevýhoda oproti zemím, které jsou na východ a na jih od nás. Kdyby na sobě podniky neměly tak vysoké odvody, byl by to pro ně silný podnět zaměstnávat další lidi nebo se existujících zaměstnanců tolik nezbavovat. Vždyť každý nezaměstnaný člověk je pro stát velké břemeno.

* Pokud by ovšem stát přišel o peníze od firem a zaměstnanců, čím by je nahradil?

To by bylo na hlubší analýzu, nicméně je zřejmé, že v České republice jsou například velmi nízké daně z nemovitostí. Má to ten efekt, že zatím všichni vnímáme byty, domy a ostatní reality více jako spotřebu než jako investici, která musí vytvářet hodnoty. Ve světě vidíte, že lidé, kteří mají dům, často jeho část pronajímají. Vedou je k tomu do velké míry daně z nemovitostí. Toto efektivnější zacházení s realitami má za následek i větší nabídku na realitním trhu.

* Na začátku roku 2008 jste kandidoval na funkci prezidenta České republiky. Jak to hodnotíte s odstupem času? Nelitujete toho ?

Myslím,  že to bylo dobré rozhodnutí. Šlo o to, že tu tehdy nebyl nikdo ochoten se postavit Václavu Klausovi jako protikandidát. Václav Klaus měl extrémní názory určitým směrem a bylo potřeba, aby společnost viděla, že existuji rozumné názory, jež jdou jiným směrem. Názory, které jsou otevřenější a vstřícnější vůči světu, vůči Evropské unii. To, že při volbě byly určité machinace a nestandardní metody, pak jen vybudilo občany k tomu, že začali požadovat přímou volbu.

* Vaše jméno bylo zmiňováno i s přímou volbou. Proč jste do toho nakonec nešel?

Udělal jsem si pečlivou přípravu a finanční rozvahu. Mezi potenciálními finančními podporovateli, které jsem považoval za eticky přijatelné, panoval názor, že náklady spojené s volbou budou mnohem menší, než jsem očekával. A můj odhad se pak ukázal jako správný. Pro mne tedy nemělo smysl jít do kampaně, v jejíž polovině bych pravděpodobně neměl dostatek prostředků.

* Ještě k Václavu Klausovi. Ten v průběhu výkonu druhého mandátu ztrácel přízeň veřejnosti, což ještě umocnila novoroční amnestie. Jak bychom se měli stavět k jeho odkazu?

Jeho odkaz je velmi negativní. Svou amnestií omilostnil spoustu lidí, kteří se buď korupčně provinili, nebo byli vyšetřováni v kauzách potenciální finanční kriminální aktivity. To poznamenává celou éru, kdy byl Václav Klaus na počátku 90. let předsedou vlády, která nebyla ochotná ustanovit silný právní rámec v systému, v němž docházelo k obrovským transferům bohatství z rukou státu do rukou jednotlivců. Myslím, že lidé mu často přisuzovali pozitivní aspekt v tom, že se u nás za něj provedla transformace atd. Ale je potřeba věci hodnotit v kontextu okolních zemí, kde transformace taky proběhla, proběhla stejně dobře a v mnohém i lépe.

* Novým prezidentem je Miloš Zeman. Jak hodnotíte jeho dosavadní kroky?

Zatím neudělal velké kroky, které by měly dalekosáhlé důsledky tím či oním směrem. Učinil ale něco, co já považuji za velmi zásadní. Poukázal na to, že ústava je dostatečně široká, že prezident může vykonávat některé velké kroky, třeba jmenovat úřednickou vládu bez zastoupení politických stran. Miloš Zeman tu zakládá dvě možné interpretace ústavy. Na druhou stranu ale stojí za připomenutí, že strana, která se Zemanem v parlamentních volbách zaštítila, nakonec zcela propadla. V tom se Miloš Zeman hodně podobá Václavu Klausovi. Volební uskupení, jemuž vyjádřil svou podporu Klaus, dopadlo ještě hůře.

***

Jan Švejnar (61) Profesor ekonomie a ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a vedoucí think-tanku IDEA. Patnáct let působil na Michiganské univerzitě. V letech 1994 až 2002 byl ekonomickým poradcem Václava Havla. Od roku 2003 je šéfem dozorčí rady Československé obchodní banky. V roce 2008 kandidoval na funkci českého prezidenta. Ve volném čase hraje tenis, lyžuje a občas hraje na kytaru. Má rád dobré jídlo a pití, klasickou hudbu a jazz. Je milovníkem filmů Miloše Formana a románů Milana Kundery. Jan Švejnar je vdovec, má dvě dospělé děti.