Poslechněte si celou debatu Václava Pešičky s profesorem Janem Švejnarem. Společně mluvili také o tom, jestli současná situace bude znamenat konec plánů na takzvanou zelenou transformaci, nebo naopak některé plány ještě urychlí.
Vysoká inflace nebo rostoucí ceny benzínu a nafty dopadají nejen na domácnosti, ale i na firmy. Ty tak po pandemii čelí další hrozbě existenčních problémů. „Počet krachujících firem během pandemie nebyl tak velký, jak se očekávalo. To je ještě do určité míry před námi. Je možné, že to vyvolá právě současná krize,“ říká ekonom Jan Švejnar, ředitel Centra pro globální a hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě.
Ruská agrese vůči Ukrajině vyvolala v uplynulých týdnech paniku na světovém trhu s ropou. Ceny skokově vyrostly na svá historická maxima.
Některé státy proto přistoupily například k zastropování maximálních cen nebo ke snížení daně pohonných hmot.
„Viděli jsme paniku na burzách, následně mezi spotřebiteli. V takovém okamžiku by žádná vláda neměla přispívat k panice rychlým řešením,“ vysvětoval v České televizi ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), proč se Česká republika k podobným krokům neuchýlila.
Vláda proto hledala opatření trvalejšího rázu, která nakonec našla v podobě zrušení povinnosti přimíchávání biosložky do pohonných hmot a zrušení silniční daně.
„Nemůžeme každý týden měnit sazby daně podle toho, co se děje. Zaprvé tady máme nějaký legislativní proces a za druhé musíme mít nějakou stabilitu. Jestli po něčem volají naši podnikatelé dlouhodobě, tak po stabilitě,” dodal.
Nedá se přesně předpovědět prakticky nic. Ale je možné připravit různé scénáře a dát jim určitou míru pravděpodobnosti.
Jan Švejnar
S potřebou čitelnosti a stability souhlasí i ekonom Švejnar. I tak se ale vláda podle něj může dopředu na nenadálé výkyvy připravit.
„Je důležité, aby vláda měla nějaký balíček dočasných opatření s tím, že dlouhodobou hospodářskou politiku vede fixně, má ji naplánovanou. Ale když přijdou šoky nebo výkyvy, tak je někdy potřeba reagovat. Zvlášť kvůli ochraně sociálně a ekonomicky slabších skupin,“ říká Švejnar.
A dodává: „Ano, nedá se přesně předpovědět prakticky nic. Ale je možné připravit různé scénáře a dát jim určitou míru pravděpodobnosti, která se může měnit.“
Potřeba investovat
Rekordní inflaci čelí nejen česká ekonomika, ale také celá řada dalších zemí. To, jak se ji podaří zvládnout, bude v tuto chvíli podle profesora Kolumbijské univerzity záležet především na podpoře ze strany státu.
„Na konci roku jsme stále nedohnali úroveň HDP z roku 2019. Kdežto řada západních zemí – obzvláště Amerika – ji nejen dohnaly, ale i předehnaly. Čili my zaostáváme. Bude klíčové, abychom jako ekonomika zůstali v růstu, který potřebujeme, abychom dohnali rok 2019 a abychom šli ještě dál. A ne, abychom spadli do recese. Tu bychom si sami připravili tím, že by vláda a Česká národní banka šly směrem, který ekonomiku utlumuje.“
Na rozdíl od celé řady okolních států přitom máme velmi dobré startovní podmínky. „Máme nízkou míru zadlužení vůči HDP, mnohem nižší než Němci, Francouzi a další země. V tomto smyslu máme větší manévrovací prostor,“ připomíná ekonom.
Podle něj se česká ekonomika nemusí bát ani většího zadlužení. „Pokud se ty peníze použijí na investice, které mají vysokou návratnost, ať už je to dopravní infrastruktura, reforma školství a věda a výzkum, bude to vnímáno pozitivně. Protože to bude mít pozitivní následky po několik desetiletí. Pakliže to bude na běžnou spotřebu, tak by to bylo vnímáno negativně,“ popisuje.
Nejhorším scénářem by podle něj ale bylo na investice kvůli udržení nízkého zadlužení zcela rezignovat.
„Když nebudeme investovat, budeme zaostávat. A když budeme investovat málo, tak si můžeme říkat, že jsme na tom dobře. Ale bude to mýlka, protože když vy jen jdete kupředu a ostatní běží, opět zaostáváte,“ říká Švejnar.
Zdravý krach
Problémům čelí také podnikatelé. Sotva se firmy začaly oklepávat z ekonomických důsledků pandemie, dopadají na ně rostoucí ceny vstupních surovin i energií. Některé proto začínají mluvit o to, že situaci nezvládnou.
„Tržní hospodářství funguje tak, že je příliv a odliv firem i za normální situace. Některé firmy se zmenšují, jiné zanikají. Důležité je, aby zkrachovaly jen ty, které by nepřežily ani v normální době. Zavřít podnik je totiž poměrně rychlé. Vybudovat ho znovu do fáze, kde byl předtím, je složité, nákladné a dlouhodobější,“ popisuje Švejnar a uvádí jeden příklad za všechny:
„V době velké recese americká vláda zachránila podniky, které byly perspektivní, ale prostě byly zasaženy šokem, na který nebyly připraveny. Jako třeba General Motors, obrovská automobilka, která byla znárodněna ne z ideologického důvodu, ale čistě z pragmatické snahy ji zachránit, nechat očistit a znovu pustit.“
Václav Pešička,Ondřej Skácel