Schopní lidé se do funkcí ve státní správě příliš nehrnou

Datum: 21.1.2014 Jiří Vavroň (Právo)

* Proč je v Česku tak těžké sehnat kvalitního a skutečně odborně zdatného a znalého kandidáta na poslance a ministra?

Nejde jen o ministry, obtížně se shánějí schopní lidé do státní správy obecně. Schopní lidé u nás, na rozdíl od lidí v západní Evropě a USA, nemají pozitivní vztah k veřejné službě. Tam se dokonce na špičkových univerzitách a elitních školách programově na tuto službu připravují, ve vládních, veřejných službách chtějí pracovat, vidí v tom šanci pro životní seberealizaci. Za 25 let jsme tady bohužel nevytvořili systém, který by lákal ty nejlepší lidi do státní služby, motivoval k práci pro stát. Neberou veřejnou službu jako perspektivní povolání. Ministerstva nemohou být obsazována na základě stranického principu či vysloužilými politiky, pro které jiná práce není. Proto je nutná reforma státní služby, aby vznikl funkční výkonný systém pro lidi, pro fungování státu. To se týká platů, možnosti profesního růstu, uplatnění tvůrčích schopností. I naše studenty CERGE-EI najdete spíše v ČNB než na ministerstvu financí.

* Z koaličních jednání vládních stran vyplynulo, že vláda chce zásadní rozhodnutí a změny udělat až za rok, po analýze situace.

To bych nedoporučoval. Rozkoukání je nutné, ale mělo by trvat maximálně týdny. Ekonomika i její problémy jsou totiž dobře zmapovány. Spíše je třeba začít něco dělat, měnit státní správu, připravit koncepce, podporovat investice atd. Výsledky vlády je třeba před dalšími volbami vidět.

* Je třeba změnit i vztah k Evropské unii?

Poláci a Slováci jsou příkladem, jak dělat rozumnou hospodářskou politiku a současně využívat efektivně členství v EU. Mají samozřejmě problémy, kterých si jsou vědomi. Jenže současně pochopili, že jsou členy největšího trhu na světě. Nemusí se vším souhlasit, ale vědí, že jen to, co společně vytvoříme, také budeme mít. A na tom se chtějí aktivně podílet. Nedává smysl být stále jen černou ovcí. Navíc je nadějné, že by v České republice mohla po mnoha letech existovat smysluplná a efektivní kooperace při formování vztahů a vazeb na EU mezi vládou a prezidentem.

* Sledují současné dění v České republice zahraniční ekonomové?

Sledují, ale už nás nemají v hledáčku jako na začátku 90. let, kdy panovalo velké očekávání, že budeme státem, který se rychle vrátí tam, kde byl před druhou světovou válkou, že budeme modelem, jak dělat transformaci. Špičkové práce amerických právníků a ekonomů nás spíše uvádějí jako příklady tunelování, jak dělat věci špatně. Nejsme ale příkladem, jak dělat chytrou, tvořivou hospodářskou politiku. Otázka je, proč ani po 25 letech nejsme schopni vrátit se na špici. Za tu dobu západní země zničené válkou byly od roku 1945 na vrcholu prosperity. To je důvod k zamyšlení, proč jsme stále pod svým potenciálem.

* Co by tedy nová vláda měla začít řešit jako první?

Jednoznačně zefektivnit fungování státní správy. Pak prosadit několik cílených investic, kde by si vláda mohla udělat ostruhy – např. do dopravní infrastruktury. Máme totiž obrovskou výhodu, jsme jako zeměpisný útvar velmi kompaktní zemí. Když bude dobrý systém dálnic a síť rychlovlaků, vytvoříme sjednocený pracovní trh, nikoli izolované pracovní oblasti. Do jedné hodiny, což je dnes ve světě přijatelný čas dojížďky za prací, by bylo možné dostat se prakticky kamkoli, kde by byla poptávka po pracovní síle. Dalším krokem je reforma a vydatnější financování školství a vědeckého výzkumu. Protože nemáme suroviny, musíme mít kvalitní pracovní sílu na všech úrovních. To by umožnilo růst našeho bohatství. Není dobré mít moc cílů, ty klíčové je ale potřeba konečně dotáhnout do konce.

* Dá se to dělat i při omezených finančních prostředcích?

Když máte dobré a smysluplné projekty, které přispějí k ekonomickému růstu a mají vysokou míru návratnosti, nevadí krátkodobě se zadlužit. Tento typ investic by pozitivně viděly i finanční trhy. A ještě něco musíme změnit. USA, západní Evropa, Čína poskytují stále větší prostor pro tvořivost, dávají šanci schopným lidem. Schopní lidé, schopné mozky od nás ale spíše utíkají. Odliv je totiž lehký, pro toho, kdo umí anglicky a má talent, je svět otevřený a talenty umí ocenit.

* Jak tomu zabránit?

Opak nevraživosti, závisti, nesnášenlivosti k úspěchu by se měl stát společenskou normou. Tím bychom mohli začít.