Pokud by se podniky sužované koronavirovou krizí měly dostat do krajní situace, bylo by dobré, aby do nich dočasně vstoupila vláda, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz americko-český ekonom Jan Švejnar, který nyní radí vládě i Ústřednímu krizovému štábu.

Lidovky.cz: Trvale žijete ve Spojených státech. Jak prožíváte současné období?

Už řadu let žiji napůl v Česku a napůl v Americe. Během jarního semestru učím na Kolumbijské univerzitě a bydlím přímo v New Yorku, na Manhattanu. Momentálně jsem ale převážně v Southamptonu na ostrově Long Island, přibližně 130 kilometrů od NYC (New York City – pozn. red.). Učím, stejně jako ostatní profesoři, online. Když jsem v NYC, jasně cítím, že město je silně zasaženo, což na člověka působí depresivně. Ale na druhou stranu musím říci, že lidé v NYC jsou přesvědčeni, že jsou té dnešní velké ráně schopni čelit, že nad tím zlem vyhrají a vyjdou z toho silnější.

 

Lidovky.cz: Je tam také zákaz vycházení, kromě nákupu jídla, a zákaz shromažďování?

V Southamptonu není zákaz, ale většina obchodů je zavřených. Otevřené jsou jen supermarkety s jídlem a základními potřebami. Potom lékárny a některé restaurace, které dodávají jídlo ven. Je důležité si uvědomit, že Amerika je decentralizovaná a opatření se liší stát od státu. Takže ve státech, kde hustota zalidnění není tak velká, nejsou opatření tak drastická jako v městských aglomeracích typu New York, Chicago, Detroit.

 

Lidovky.cz: Jak vnímáte skutečnost, že nejmocnější stát světa je koronavirem zasažen patrně nejvíce ze všech zemí a že se mu nedaří tento problém rychle dostat pod kontrolu?

Ukazuje se, že americká vláda podcenila nebezpečí koronaviru a začala s ním bojovat pozdě. Podle hlavních médií americké zpravodajské služby zachytily a oznámily vládě výskyt viru v Číně velmi brzy. Federální vláda však reagovala s několikaměsíčním zpožděním. Je zajímavé vidět i rozdílné reakce jednotlivých států. V Kalifornii guvernér a celá administrativa reagovali poměrně rychle a je tam mnohem menší výskyt nákazy než například v New Yorku.

 

Lidovky.cz: Jak se v této situaci cítíte vy osobně? A jak vypadá váš denní režim?

Pracuji tolik, že různá omezení ani moc nevnímám. Jako profesor Kolumbijské univerzity působím také v jejích administrativních výborech, navíc tam vedu Centrum pro globální ekonomiku. Vážím si toho, že jsem byl pozván, abych pracoval v ekonomickém poradním týmu při Ústředním krizovém štábu a v NERV (Národní ekonomická rada vlády – pozn red.). Je to pro mě velká čest a jsem rád, že tak mohu Česku pomoci. Takže musím říci, že moje každodenní náplň je hlavně pracovní. Ale snažím se udržet fit. Chodím každý den běhat na pláž a dýchám čerstvý vzduch z Atlantiku.

 

Lidovky.cz: V Česku řada lidí, jejichž byznys zamrzl, vymyslela nový, třeba šití roušek či rozvoz jídla. Co ve Státech?

Tady také. Je to hodně dobrovolnická činnost, což je věc, která má v Americe hlubokou tradici. Lidé se prostě snaží pomoci, kde mohou. Teď třeba vidíme, že se do New Yorku sjíždějí doktoři a zdravotnický personál z celé země, aby pomohli nejvíce zasaženému regionu. Každý to dělá jinak, ale rozhodně vidím obrovskou snahu být činný, být nějak nápomocný. To vyvolává optimismus do budoucna.

 

Lidovky.cz: Nedávno jste v médiích zmínil, že součástí podpory ekonomiky zabržděné kvůli koronaviru by mělo být dočasné zestátnění některých podniků.

Nemluvil jsem o zestátnění, nýbrž o možnosti velmi dočasného kapitálového vstupu státu do kolabujících podniků jako to nejzazší a nejextrémnější opatření na záchranu v době akutní krize. Hlavní přístup vlády je, že podniky dostávají půjčky a garance. Ale v případě eskalace krize může nastat situace, že některé z nich už budou zadlužené natolik, že další půjčka by z ekonomického hlediska nedávala smysl. A lepší než je nechat zkrachovat je, aby do nich dočasně kapitálově vstoupila vláda. Tedy aby poskytla podniku finanční injekci tím, že převezme určité procento akcií a prodá je zpět, až se podnik znovu postaví na nohy.

 

Lidovky.cz: Trochu to připomíná éru socialismu.

Je to velice praktické, nikoliv ideologicky zaměřené opatření. A daňoví poplatníci z toho vyjdou bez ztráty. Je to přístup, se kterým jsou dobré zkušenosti. V USA například během krize 2008–2009 vláda částečně převzala automobilku General Motors nebo pojišťovací společnost AIG. Osvědčilo se přitom, že podnikoví manažeři po dobu trvání krizového scénáře přijali výrazně nižší platy. To se pro ně stalo velkým stimulem, aby se snažili podnik co nejrychleji dostat zpátky do černých čísel, akcie od vlády odkoupit a získat zpět standardní příjmy. Ostatně s podobnými scénáři teď pracují kolegové v řadě evropských zemí.

 

Lidovky.cz: Daňové poplatníky by to nic nestálo? A za jakou cenu by stát prodával?

Ztrátám by se naopak předešlo. Když podnik krachuje a vše se rozprodá, je znovuotevření poměrně nákladné. A jestliže je podnik perspektivní, protože jeho potíže vznikly nikoliv jeho vinou, ale tím, že byl zasažen externím šokem, je dočasný vstup státu v extrémním případě prospěšný. Vláda tím splní cíl ochránit podniky před zbytečným krachem a udržet zaměstnanost.

 

Lidovky.cz: Které podniky by typově byly kandidáty, kdyby došlo na toto krajní řešení?

Nejsem zastáncem toho, že se předem určuje, jaký podnik nebo sektor. To se samo ukáže v případě hluboké krize. Mohou to být podniky, které přišly o zakázky nebo zákazníky kvůli celkovému problému trhu, na němž působí. Letecké společnosti jsou v dnešní době snad nejtypičtějším příkladem. Ale rozhodně bych tomu neříkal znárodňování nebo zestátnění. Jedná se o velmi dočasné opatření vlády s jasným cílem dát perspektivním podnikům šanci se vzchopit. Osvědčený přístup ze Spojených států a jiných zemí: transparentně se deklaruje, za kolik vláda podíl kupuje a že jej neplánuje držet dlouhou dobu. A pak se podíl prodá za tutéž cenu. Maximálně zvýšenou o úrok. Jakmile podnik začne opět vytvářet zisk, na odkup podílu v držení státu získá zdroje. Další možností je dojednání splátkového kalendáře.

 

Lidovky.cz: Česko ale není Amerika. Nehrozí, že by podíly v podnicích zůstaly v rukou státu natrvalo? Zvlášť pokud by se doposud lukrativní byznys změnil v nelukrativní a původním vlastníkům by se do něj zpátky moc nechtělo…

V takovém případě by stát mohl akcie nabídnout na volném trhu, tedy libovolným investorům mimo okruh původních vlastníků. Ale původní vlastníci normálně mají předkupní právo.

 

Lidovky.cz: Poskytlo by to třeba příležitost těm, kdo chtějí podnikat a tvrdí, že trh už je rozdělen?

V některých případech ano.

 

Lidovky.cz: Kapitálový vstup státu do některých podniků jste označil za krajní řešení. Co by bylo dál od toho kraje?

Podniky a živnostníky je třeba v době krize udržovat při životě pomocí bezúročných půjček a garancí. Česká národní banka už následuje centrální banky v mnoha jiných zemích a snižuje úrokovou míru k nule. Navíc má v arzenálu radu dalších možných opatření.

 

Lidovky.cz: Takže byste radil za každou cenu udržet při životě podniky.

Ano. Zvlášť důležité je udržet vazbu mezi podniky a zaměstnanci. Je mnohem lehčí oživovat podniky, ve kterých jsou na ně pořád navázaní zaměstnanci.

 

Lidovky.cz: Jak vlastně vidíte české OSVČ? Část veřejnosti je nyní naladěna proti nim, protože má pocit, že pomoc státu směřuje hlavně jim.

Teď není žádoucí řešit otázky typu, co je v existujícím systému férové a co není. Jsme v krizi a je třeba pomoci všem. Věci tohoto typu je dobré řešit až po krizi. Třeba otázky optimálního zdaňování. Po exitu z krize bychom například mohli udělat zásadní daňovou reformu. Krize může být pro některé velké kroky příležitostí. Ale nedává smysl to dělat ve chvíli, kdy hasíme zuřící požár a je potřeba pomoci všem. A OSVČ zvlášť. Protože to jsou oni, kteří jsou hodně zranitelní.

 

Lidovky.cz: Jak hodnotíte dosavadní přístup vlády a ČNB?

Jdou správným směrem. To je důležité si uvědomit. Opatření vlády musí být rychlá a razantní. Máme na to jako země finanční prostředky a je dobré je nyní použít. Stálo by za zvážení, zda by během krize nebylo možné převést chod státního aparátu do rychlejšího módu. Aby se administrativa a to, co nazýváme byrokratickým procesem, výrazně zjednodušily. Vyřizovat věci rychle, do 24 hodin nebo třeba do tří dnů. Kdyby se funkčnost státního aparátu během krize zvýšila, to by hodně pomohlo a byl by to také důležitý signál občanům. Mohl by to být také první krok ucelené reformy státní správy, která by byla prospěšná.

 

Lidovky.cz: Říkáte, že státní aparát by měl výrazně zrychlit svou práci. Jde to? Jak to vidíte jako někdo, kdo je coby poradce vlády a Ústředního krizového štábu přímo u toho?

Ve státní správě je mnoho schopných lidí, ale fungují v systému, který by měl být efektivnější. V krizi jde o zavedení takového systému, který umožňuje rychlé rozhodování. Jeho parametry se pak dají měnit.

 

Lidovky.cz: Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjádřila obavu, aby se podniky, oslabené koronavirovou krizí, nedostaly do zahraničních rukou. Především čínských. A Německo chce přijmout zákonnou úpravu, která zvýší kontrolu nad prodejem majetku do zahraničí. Co tomu říkáte?

Krátkodobě je to jedna z možností, která dává smysl, protože akciový trh může krátkodobě zaznamenat obrovský pokles. A tudíž by se podniky prodávaly za nerealisticky nízkou cenu. Třeba do rukou čínských investorů. To je ale další argument na podporu dříve zmíněného dočasného vstupu státu do podniku v extrémních situacích. Zatímco zahraniční investor by podnik kupoval za nízkou cenu a pak jej buď držel, či prodal zpátky za vysokou cenu, stát by prodal za to, za co koupil. Někteří zahraniční investoři navíc představují bezpečnostní riziko. Podniky, které mají pro stát strategickou hodnotu, by neměly přecházet do vlastnictví zemí, které nejsou spřátelené. Zvlášť ne v době krize.

 

Lidovky.cz: Co vlastně koronavirová krize udělá s Čínou, která soupeří se Spojenými státy o pozici největší ekonomické a technologické velmoci?

Nejnovější ukazatele, které máme, naznačují, že je Čína z hlediska ekonomického cyklu asi tak o měsíc dál než Spojené státy a Evropa. Dá se očekávat, že se bude ekonomicky zvedat dříve. Krátkodobě tudíž může mít předstih. Pokud ovšem v Číně nenastane nějaká nečekaná komplikace jako třeba druhá vlna nákazy koronavirem. Střednědobě a dlouhodobě se může silový vztah mezi Čínou a Spojenými státy opět vyrovnat. Ale dočasně má Čína výhodu prvního, který vstupuje zpět na trh. A bude to přirozeně využívat pro své ekonomické i mocenské zájmy.

 

Lidovky.cz: Takže koronavirus pozici Číny naopak posílí.

Relativně vůči ostatním pravděpodobně ano. Čína rostla rychleji už před koronavirovou krizí a asi bude pokračovat v rychlejším růstu i po krizi. Čísla, která vidíme, ukazují, že Amerika bude pandemií silně zasažená a pokles v Evropě bude zřejmě ještě větší.

 

Lidovky.cz Jaký vliv bude mít posílení Číny na Evropu a na českou ekonomiku?

Zvýší se čínská nabídka i poptávka. Pro evropské a české firmy bude opět dostatek zakázek a znovu se otevře čínský trh. Ale na druhé straně to také znamená, že z Číny přijde silná konkurence a že bude silnější z hlediska investic a vyjednávání. Proto je důležité, abychom byli silným hráčem v Evropské unii. Platí, že EU jako celek bude stále silná, na rozdíl od jednotlivých zemí, které jsou samy o sobě proti Číně slabé. Takže je třeba, abychom drželi krok a spoluurčovali strategii a taktiku v EU.

 

Lidovky.cz: Bude Čína i nadále platit za region výhodný pro investice?

Čína je rozhodně stále velmi výhodným investičním teritoriem. Ale z hlediska ceny práce už tato výhoda přestává platit. Rostou tam poměrně rychle platy. Vietnam a Bangladéš jsou mnohem levnější. Ale Čína zůstane pro investory přitažlivá jako velká a technologicky silná ekonomika.

 

Lidovky.cz: A co koronavirus udělá s globalizací?

V určitém smyslu dojde k dočasné deglobalizaci. Dodávkové řetězce byly pandemií narušeny a ukazuje se, jak je nebezpečné mít všechny dodavatele v jedné zemi a daleko. Dojde k diverzifikaci dodavatelů a k jejich částečnému návratu do Evropy, k mateřským podnikům. Ale na druhé straně technologické změny a to, že stále více přecházíme na digitální technologie, bude znamenat, že v některých oblastech se globalizace naopak prohloubí a rozšíří.

 

Lidovky.cz: Máme tedy očekávat, že české firmy stáhnou své investice z Číny?

To úplně ne. Spíše se sníží tempo růstu investic do Číny. Navíc nové investice půjdou více do jiných destinací. Za levnou prací do Vietnamu nebo Bangladéše. Za technologickým zázemím do Spojených států a Evropy, ale i do Číny.

 

Lidovky.cz: Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. Platí to i pro koronavirus?

Je to šok, který nás nutí přemýšlet a inovovat. Jak v okamžitých reakcích, tak v dlouhodobějším koncepčním plánování. V tomhle bych viděl přínos. Jsme vzdělaný národ, jsme kreativní. A jestli to uchopíme správně jako příležitost – například jestli učiníme právní systém a státní aparát efektivnější –, tak ano.

 

Lidovky.cz: Mohlo by se změnit něco na tom, že má Česko nálepku montovna?

Určitě ano. Před druhou světovou válkou i ještě po druhé světové válce jsme byli jednou z nejvyspělejších ekonomik. Naši dědové a pradědové, babičky a prababičky byli schopni ekonomicky dotáhnout zemi na špici a není důvod, abychom se při ekonomické obnově nemohli dostat dopředu. Podívejme se, jak rychle a pozitivně nyní dokázali reagovat některé výzkumné ústavy, školy a podnikatelé, aby vyvinuli a začali ve velkém vyrábět ochranné pomůcky. Jsme skvělá země s velkým potenciálem.

 

Lidovky.cz: Před týdnem jste měli první pracovní schůzku ekonomického poradního týmu při Ústředním krizovém štábu. Jak to probíhalo, jaké jsou závěry?

Dohodli jsme se na operativních oblastech, vytvořili pracovní skupiny a strategii, jak postupovat dál. Každá skupina má na starosti jednu z klíčových oblastí. První skupina spolupracuje s epidemiology, neboť primární jsou stále zdravotní otázky. Musíme vycházet z co možná nejpřesnějších dat o nákaze, kde se nachází, jak se rozšiřuje. Zatím máme poměrně málo informací o tom, kde a ve kterých sektorech ekonomiky se epidemie může rychle šířit, což jsou zásadní informace pro naši analytickou práci. Bez nich je těžké propočítávat náklady a výnosy spojené s různými vládními zásahy do ekonomiky a připravovat doporučení.

 

Lidovky.cz: Vy a profesor Štěpán Jurajda jste zároveň členy obnovené Národní ekonomické vlády, poradního orgánu, kterému bude velet vicepremiér Karel Havlíček. Jak tomu máme rozumět?

Personální propojení je správné a má svůj důvod. Je třeba, abychom všichni táhli za jeden provaz – koordinovaně, aby se úsilí netříštilo a analýzy zbytečně neduplikovaly. Tým při krizovém štábu se zaměřuje na aktuální vývoj a z něho plynoucí krátkodobé a střednědobé perspektivy. Předpokládám, že se stane de facto pracovní skupinou vládní rady a jeho poznatky a zkušenosti budou přenášeny do NERV.

 

Lidovky.cz: Čím se oba týmy liší?

NERV má silné zastoupení finančního sektoru, průmyslového sektoru i podnikatelů. Poradní tým u krizového o štábu je naopak zaměřen zejména na analýzy ekonomických a sociálních dopadů vládních opatření. Oba týmy sdružují širokou škálu odborníků.

 

Lidovky.cz: Měl jste možnost uplatnit svůj vliv nejen na konstituování ekonomického poradního týmu pod vicepremiérem Hamáčkem, ale i na NERV?

Byl jsem přizván oběma místopředsedy vlády jako jednotlivec, můj vliv na vytváření týmů byl omezený. Ale se složením obou týmů nemám problém.

 

Lidovky.cz: Lidé v NERV a pod Hamáčkovým štábem nepředstavují jednobarevný politický mix. Budete schopni se shodnout?

Myslím, že jsme všichni zajedno v tom, že představujeme expertní poradní útvary. Toho bychom se měli držet a zaměřit se na co nejlepší řešení vážných problémů, které jako země máme.

Zdroj: Lidovky.cz