Ti, kdo již dávno oznámili kandidaturu na Hrad, start přepálili, soudí Švejnar

Datum: 12.5.2012 Jan Rovenský (Právo)

* Pane profesore, už jste se rozhodl, zda budete kandidovat na prezidenta?

Bylo by ode mě nezodpovědné se rozhodnout předtím, než budeme znát pravidla volby, tedy prováděcí zákon. Ten ještě neprošel Sněmovnou. Dále bych rád projel pár měst a krajů a slyšel názory občanů. Za třetí musím zjistit, zda budu schopen získat peníze na kampaň.

* Není vaše vyčkávání alibistické?

Není. Před čtyřmi lety jsem ukázal národu, že jsem rozhodný a neváhám – byl jsem jediný, kdo se postavil Václavu Klausovi. Dal jsem se do toho v situaci, kdy nikdo nebyl ochotný se do toho pustit. Tehdy jsem ukázal, že šlo o pečlivou přípravu a promýšlení. Potom následovalo rozhodnutí a jasná kampaň. Ve vyspělých západních demokraciích je běžné, že lidé rok dva připravují kandidaturu. Jakmile ale kampaň vyhlásí, tak ji velice aktivně dělají.

* Začal jste už alespoň s přípravami? V prvním kole může kandidát podle návrhu koaličních a soc. dem. poslanců utratit až 40 miliónů, ve druhém dalších deset. Jan Fischer do kampaně plánuje dát 15 až 30 miliónů.

Ti, kdo již dávno oznámili kandidaturu, postupují podle mě příliš unáhleně. Volby budou až za devět měsíců, takže je to předčasné. Ale počítám, že kampaň může stát 20 až 50 miliónů.

* Zrušil jste účast v debatních arénách ČSSD s jejím místopředsedou Dienstbierem se slovy, že otevřely stranickou debatu, která je v rozporu s vaší vizí nezávislého kandidáta a nezávislostí prezidentského úřadu. Proč jste ale do nich vůbec šel?

Od samého počátku jsem se soc. dem. mluvil o tom, že bych případně byl nezávislý kandidát s podporou ČSSD a optimálně i dalších stran. Když jsem se 28. února z médií dozvěděl, že soc. dem. se rozhodla vybírat mezi mnou a Jiřím Dienstbierem ve formě diskusních arén, tak jsem znovu zdůraznil, že by se mělo jednat o dvou odlišných konceptech – konceptu stranického kandidáta a konceptu nezávislého kandidáta s možnou podporou ČSSD.

* Ale přesto jste do nich šel. Proč?

Řekl jsem, že bylo velice nešťastné rozhodnutí vybírat po vzoru amerických prezidentských primárek, v nichž se rozhoduje mezi dvěma stranickými kandidáty. Navrhoval jsem, že nejdříve pojedu sám do krajů a sejdu se s občany a členy soc. dem. To ale vedení ČSSD nechtělo. Tak jsem s arénou tedy souhlasil pod podmínkou, že půjde o dvě separátní prezentace dvou odlišných konceptů. To, že to strana začala nazývat debatami, bylo předčasné, stejně jako když mluvila o dvou kandidátech. Říkal jsem to i 16. března na grémiu ČSSD, kde byl i Jiří Dienstbier. Vedení soc. dem. jsem upozorňoval, že arény povedou k nežádoucím vnitrostranickým soubojům a že ČSSD nebude v otázce výběru kandidáta jednotná. To se stalo před a během prezentací v Ústí nad Labem, kdy Jiří Dienstbier tvrdil, že jsem nyní změnil postoj a nechci být stranickým kandidátem, nýbrž nestranickým kandidátem s podporou. To není pravda, protože jsem to požadoval od samého začátku.

* Skončil jste tedy kvůli Dienstbierovi?

Skončilo to vývojem, před kterým jsem ČSSD varoval. Jiří Dienstbier se šéfem klubu Jeronýmem Tejcem začali vyvolávat střet zapříčiněný děním uvnitř strany a do toho nepatřím. Řekl jsem si, že nejsem straník a nejsem součástí vnitrostranického boje.

* Dienstbier řekl, že se štítíte soc. dem., vy jste mu vytkl jeho extrémně levicové postoje. Co jste tím myslel?

Nikdy jsem se ČSSD neštítil. Soc. dem. byla součástí širokého spektra, které mě podporovalo jako nezávislého kandidáta při minulé volbě. Byl jsem ochoten s nimi spolupracovat až do té doby, než jsem viděl, že v otázce výběru prezidentského kandidáta strana opravdu začíná být nejednotná. V Ústí nad Labem jsem pouze Dienstbiera napomenul s tím, že bychom se měli bavit o podstatných věcech. Řekl jsem mu: podívejte, já s vámi například nemusím souhlasit, protože zajímáte extrémně levicovou pozici, ale neříkal bych, že se štítíte svých stranických kolegů, kteří nejsou tak extrémně doleva jako vy. Vzal jsem prostě v potaz to, že on je ten, který je blíž komunistické straně.

* ČSSD oznámila, že by vládla případně i s tichou podporou komunistů. I přesto byste usiloval o podporu soc. dem.?

Já bych to soc. dem. nedoporučoval do té doby, než se KSČM reformuje. I během minulé prezidentské volby jsem říkal, že pokud chtějí být komunisté plně státotvorní, musejí vyřešit problémy – omluvit se za minulost, přijmout tržní hospodářství, členství v NATO – aby se mohli stát součástí celého systému jako v jiných zemích.

* Když vás soc. dem. jako kandidáta nechce, jste připraven shánět 50 tisíc podpisů?

Když bych se rozhodl kandidovat, tak bych musel sehnat podpisy občanů.

* Jste dlouhodobý Klausův kritik. Co mu vyčítáte nejvíc a jaké má klady?

Musím uznat, že v československém a poté v českém kontextu byl velice schopný politik v tom smyslu, že kdykoliv měl funkci, tak ji byl schopen využít. Na druhou stranu mu musí společnost vytýkat, že nedal důraz na vytvoření silného právního systému a že ho slovy o soudcokracii podrývá. To, že v 90. letech takzvaně zhasnul a vlastně nikdy nerozsvítil, a tudíž došlo k obrovské defraudaci majetku, je velice problematické. Když byl premiér, tak jsme jako jediná země v regionu šli v 90. letech do recese. Od té doby, rok co rok, měsíc co měsíc všichni vyděláváme o deset až dvacet procent méně. Došlo též přesně na má slova během kampaně před minulou volbou – v druhém období začal Klaus působit negativně během schvalování Lisabonské smlouvy, pomocí svých lidí přispěl k pádu vlády. Kromě chilského pera jsem odhadl všechno celkem správně.

* Nakolik ve vašem rozhodování o kandidatuře hraje roli to, že jste se v lednu stal ředitelem Centra pro globální hospodářskou politiku na prestižní newyorské Kolumbijské univerzitě?

Je to rozhodně jeho součástí. Centrum bude mít vliv na světovou hospodářskou politiku – v Bílém domě, EU, Světové bance, MMF – a tak si myslím, že mohu být prospěšný globální ekonomice, situaci v Evropě i ČR. A je pravda, že pro lidi, kteří nemají tuto moji alternativu, je vidina prezidentské funkce jednoznačněji důležitá.

* Je vaše alternativa lépe placená?

Je více placená, ano.

* Jako akademik či poradce jste měl konkrétní vliv. Nepřipadal byste si jako prezident jen jako figurka, obzvlášť když se plánuje omezení jeho pravomocí?

Je pravda, že český prezident nemá takovou moc jako americký, ale klíčová je jeho autorita. Tam je moje výhoda v tom, že mám zkušenosti, vzdělání, zázemí jak odtud, tak celosvětově. A myslím, že bych tím mohl ovlivnit věci více, než kdybych zázemí neměl. A vliv může být vyšší, než se na první pohled může zdát. Jako finančně nezávislý a nestranický člověk nejsem zavázán žádné ekonomické skupině či politické straně.

* Jedna z výtek vůči vám zní, že jste víc Američan než Čech. Kolik jste z posledních 20 let strávil v Česku a kolik v USA?

Třicet procent v Americe, 35– 40 procent v Česku a zbytek jinde ve světě. Cítím se jako Čech, jako Evropan a samozřejmě i světoobčan, což je v nynější globální situaci přirozené. V USA mě všichni považují za Čecha. Patřím do skupiny lidí, kteří jsou schopni dobře fungovat v nadnárodních strukturách, ale cítím se zakotven v české kultuře a v ČR. Narodil jsem se zde, žil jsem tady do sedmnácti, kromě maturity jsem celou střední školu absolvoval zde. Pak jsem žil 20 let v zahraničí, ale od roku 1990 zde soustavně působím. Zakládal jsem CERGE UK, Národohospodářský ústav Akademie věd ČR, myšlenkové centrum IDEA, působím v NERV, jako předseda ekonomické rady Asociace krajů ČR, radil jsem prezidentu Havlovi a mnoha ministrům. Takže je, myslím, těžké mi vyčítat, že tu dlouhodobě nepůsobím.

* Přesto za Fischerem jasně zaostáváte a na záda vám dýchá Zeman.

Myslím, že otázka může též být postavena, proč já, aniž bych vyhlásil kandidaturu, mám poměrně vysoké preference, a Fischerovi, i když ji vyhlásil loni, nestoupají. Velmi si vážím toho, že mi velká část občanů vyjadřuje podporu, je to velmi inspirativní. Myslím, že to je vlastně výsledek toho, že poznali můj postoj a názory během minulé prezidentské kampaně a během dvaceti let, kdy jsem v ČR veřejná osoba.

* Široký střed ale lze také chápat jako snahu nikoho nezarmoutit a nemít vlastně žádný vyhraněný názor.

Moje názory jsou vyhraněné jak v ekonomické, tak politické a sociální oblasti. V boji proti monopolům, neprávnímu systému, korupci a tak dále jsem v diskusích v ČR konzistentní přes dvacet let.

* Tak konkrétněji. Jak byste řešil třeba DPH?

Navrhoval bych zreformovat celou daňovou soustavu, která je neefektivní. Začít jen zvyšovat DPH celkovému řešení nepomůže. Vznesl bych tedy otázku daní z nemovitostí, otázku, proč tolik zatěžovat daněmi pracovní sílu, proč tvořit drahý druhý důchodový pilíř.

* Co si myslíte o majetkových přiznáních?

Normálně nutná nejsou, ale v případech lidí podezřelých z korupce či daňových úniků či politiků a dalších osob činných ve veřejném životě je situace zcela jiná a je na místě o tom uvažovat, ne-li to zavést. To se dělá všude na světě.

* Byl byste pro církevní restituce i v současné situaci?

Nynější stav bude do budoucna velice nákladný. Proto je pro stát žádoucí udělat určité restituce, i peněžité, a udělat za vším tečku.

* Vyjádřil jste se i pro nadstandard ve zdravotnictví. ČSSD to právě kritizovala slovy, že se tím vytvoří zdravotnictví pro chudé a bohaté. Vy si to nemyslíte?

Stejně jako ve vlaku si koupíte první či druhou třídu, tak i ve všem ostatním si koupíte vyšší nebo nižší jakost. Není tedy důvodu, proč v této oblasti služeb nemít určitý standard, na kterém se dohodneme a zaplatíme ho z daní, a potom též mít nadstandard. Není žádoucí mít nadstandard na základě známostí či protekce, je lepší ho zavést na základě dobře fungujícího a regulovaného tržního systému.

* Jsou peníze pravým měřítkem pro to, jakou kdo má mít zdravotní péči?

Máte úplnou pravdu, ale žijeme li v tržním systému, tak ve všech oblastech máme různou kvalitu oddělenou cenově. K oblasti zdravotnictví přistupujeme společenštěji než k jiným v tom smyslu, že určitý standard dáváme zdarma a pouze nadstandard se platí. Z idealistického pohledu to optimální není, ale přijmete-li celosvětovou realitu, tak z ekonomického hlediska je tento model nejlepší.

* Jaký je váš názor na školné? Vláda chce zavést zápisné.

Zaregistroval jsem, že pan Dienstbier nesprávně řekl, že jsem pro školné, což není pravda. Jsem pro odložené školné, které se platí později z vyšších příjmů, které má člověk na základě vzdělání, ne školné, které platí v době, když příjmy nemá. Zápisné je samozřejmě určitá forma školného.

* Mluvil jste o důchodové reformě. Jaké máte k té vládní výhrady?

První, průběžný pilíř je standard, ale tento systém sám o sobě je nevýhodný v tom, že jenom český stát se snaží občanovi garantovat jistotu ve stáří. Kdyby v ČR nastala velká krize jakéhokoli typu, budou občané vystaveni obrovským nejistotám. Pokud se ale první pilíř doplní druhým pilířem jako ve Švédsku, kdy existuje dobře koncipovaný plán investic do celosvětové ekonomiky, tak lidé budou mít i výhody pocházející z čínské, z brazilské či americké ekonomiky. Takový druhopilířový fond ale musí být levný, co se týče poplatků. Český druhý pilíř má poměrně vysoké poplatky, takže ho nemohu doporučit.

* Vládu příliš nechválíte. Co podle vás dělá dobře?

Zaměřuje se na to, kde je a kde není efektivnost, ale řada reforem není dostatečně skloubena do celkového rámce reforem. Vláda měla obrovskou šanci reformy prosadit, měla jasnou většinu. To, že se prakticky od začátku partneři v koalici začali hádat a že došlo k různým skandálům, je strašně nešťastné, protože pak nelze dělat konzistentní politiku, ať už hospodářskou, či sociální. Například jednotlivé daňové změny nejsou žádoucí, když se nezjednoduší celá daňová soustava – příliš například zatěžujeme pracovní sílu daněmi a odvody ze mzdy a to ji činí příliš drahou a způsobuje vyšší nezaměstnanost. Nezaměstnaní nejen že nepřidávají hodnotu, ale stojí nás peníze, protože jim platíme podporu. To je z ekonomického hlediska nesmyslné.

* Vládě se vytýkají tupé škrty. Je to oprávněné?

Tím, že reformy nejsou úplně promyšlené v rámci celkové koncepce, tak v tomto smyslu jde o tupé škrty. Na druhé straně se vláda snaží dělat, co může, v rámci dohody v koalici, která je samozřejmě čím dál složitější.

* Na druhou stranu se často zmiňuje nebezpečí Řecka.

Myslím, že to absolutně není férové, protože naše situace se vůbec nepodobá Řecku a dlouhou dobu by se nepodobala, i kdybychom pokračovali tak, jak pokračujeme. Je však důležité mít střednědobý a dlouhodobý plán, strategii, jak jít dál. Krátkodobě si myslím, že míra restrikcí, kterou naše vláda nyní prosazuje, je přílišná.

* V čem?

Britský nebo americký model, kdy dochází krátkodobě k většímu stimulu, ale dlouhodobě se počítá s vyrovnaným rozpočtem a v období konjunktury s přebytkovým, je podle mě ten správný přístup. Například v Řecku a Španělsku HDP kvůli všem úsporným opatřením klesá a ekonomika nemůže vygenerovat pozitivní hodnoty. Je tudíž nyní žádoucí investovat do oblastí, kde je vysoká míra návratnosti ve střednědobém a dlouhodobém horizontu – jako je kvalitní vzdělání, věda a výzkum, rozvoj, infrastruktura, která pomůže přílivu zahraničních investic. Klíčová je ale realizace. Ďábel je totiž ukryt v detailu a vystavět most do neznáma nemá smysl. Stejně jako nalévat peníze do školství, které ještě není zreformované, a tudíž efektivní.