Datum: 22.03.2009 Jan Švejnar

Vážený pane předsedo, vážené delegátky a delegáti, dámy a pánové,

hned v úvodu svého pozdravu vám chci poděkovat za pozvání na váš sjezd. Tohoto pozvání si vážím.

Setkáváme se ve zvláštním období. Na jedné straně stojíme na začátku roku, ve kterém oslavíme 20. výročí pádu komunismu. A můžeme být právem hrdi na ten kus cesty, který jsme za toto období urazili. Můžeme být právem hrdi na to, že naše země dnes stojí v čele Evropské unie a po staletích jsme tak opět v centru dění na našem kontinentu. Před 10 lety jsme se stali členy spojeneckého svazku NATO, který letos slaví 60. výročí svého založení. Zažíváme období míru, svobody a doposud relativní prosperity v míře, která je pro srdce Evropy nebývalá. A to jsou jistě důvody k radosti.

Na druhé straně vstupujeme do období nejistoty, do období hospodářské krize, se všemi riziky, nejen hospodářskými a sociálními, ale též politickými. Svět se nachází v největší finanční krizi od 30. let minulého století a v nejhlubší ekonomické recesi za posledních 60 let. U nás v České republice zatím pociťujeme jen první nepřímé dopady, ale prohlubování krize v Americe a západní Evropě naznačuje, že i my ještě velmi pravděpodobně zažijeme podstatný hospodářský útlum. Nepropadejme přehnané panice, ale nezapomínejme na osud naší První republiky, jejíž pád se začal rýsovat právě ve stínu hospodářské krize 30. let…

Jako od ekonoma ode mne jistě očekáváte, že se vyjádřím především k ekonomickým otázkám.

Hlavní dilema dnešní situace spočívá v tom, že pro řešení globálních finančních a ekonomických problémů postrádáme globální instituce, jako např. silnější Mezinárodní měnový fond a efektivnější Světovou banku. O to větší zodpovědnost padá na jednotlivé vlády, neboť podle toho, co vlády udělají či neudělají, se  recese může obrátit v růst anebo v depresi, tedy hluboký a dlouhodobý pokles doprovázený vysokou nezaměstnaností a strádáním.

Nedávno jsem v tomto kontextu v novinovém článku poukázal na dva historické citáty. V předvečer Francouzské revoluce údajně reagovala Marie Antoinetta na sdělení, že lid je tak zbídačelý, že nemá na chleba, slavnou větou: „Tak proč nejedí koláče?“

Druhý citát je postřeh francouzského politika Talleyranda ze začátku 19. století: „Státnické umění spočívá ve schopnosti předvídat nevyhnutelné a přičinit se o jeho urychlený průběh.“

Uvidíme, který z těchto dvou citátů se ukáže být prozíravějším.

Já jsem osobně přesvědčen, že dnešní krizová si tuace vyžaduje státnické umění předvídat a urychlit ukončení krize. Tzn. efektivně zvýšit vládní poptávku v rámci velkých ekonomických celků jako jsou USA a Evropská Unie (optimálně však v celém světě najednou). Krátkodobé navýšení dluhu, které s tím bude spojeno,  se dá poměrně lehce splatit z rychle nastartovaného ekonomického růstu, tak, jako si s tím například poradila Amerika po 2. světové válce a Čína v 90. letech.

Dále považuji za prioritu protikrizové politiky odlehčení nákladů na pracovní sílu, které přispěje k většímu zachování pracovních míst. Jen tak se lze vyhnout masivnímu nárůstu nezaměstnanosti se všemi negativními průvodními jevy. A – jak jsme si všichni vědomi – nezaměstnanost u nás za poslední dva měsíce rychle roste.

Nechci zde však vystoupit jen v roli profesora ekonomie. V loňském roce jsem s vaší podporou, za kterou vám chci znovu vyjádřit upřímný vděk, kandidoval na prezidenta. Dovolte mi proto, abych se nyní krátce zamyslel nad dnešní politickou situací v naší zemi.

Na rizika černobílého vidění světa a neschopnosti pochopit reálné problémy dnešního světa jsem poukazoval již před rokem. Dnes jsou tato rizika nesrovnatelně větší. Jak můžeme všichni vidět, skutečně se nejedná „jen o pár mráčků na modré obloze“, jak někteří politici tehdy říkali.V době, kdy desetisíce lidí ztratily svá pracovní místa, je necitlivé a bezohledné tvrdit, že dnešní krize je pouze chřipka, která sama o sobě zase přejde. Nepotřebujeme slyšet, že kauzy, vyvolávající důvodné znepokojení ze stavu české justice, jsou pod rozlišovacími schopnostmi politiků. Neměli bychom tolerovat mnohdy bezdůvodné odsuzování Evropské unie, která je přitom vhodným prostorem pro naši svobodu, bezpečnost a prosperitu.

To všechno jsou teze, které jsou v kontextu roku 2009 tak říkaje mimo čas a prostor. Dokud se vaši oponenti, kteří svými antievropskými i dalšími problematickými postoji poškozují jméno České republiky v zahraničí, nebudou schopni od těchto tezí jednoznačně distancovat, ponechávají vám prostor, který je konstruktivním a pro naši demokracii zdravým klíčem k výkonu politické moci – levý střed.

Ani to vám však nespadne do klína automaticky. Je samozřejmě normální a zcela legitimní, že usilujete o návrat k vládní odpovědnosti – ale myslím, že stojí za vážnou úvahu, jakou cestou se k tomuto cíli vydáte.

Vidím stejně jako vy, že nesprávnou cestou by byla spolupráce s komunistickou stranou. Domnívám se, že ve vašem zájmu by spíše byla existence stabilních a silných partnerů v politickém středu.

Hodně se mluví o úterním hlasování v poslanecké sněmovně. Předpokládám, že všechny okolnosti dobře zvažujete a nepodceňujete evropský rozměr naší situace.

Zamysleme se na závěr nad tím, co by mohla být role moderní, na široké společenské vrstvy zaměřené sociálně-demokratické strany v dnešní době. Jako strana máte velkou tradici a řadu úspěchů. Jako součást světové sociální demokracie, do níž zahrnuji labouristy ve Velké Británii a demokraty ve Spojených státech, jste součástí obrovského hnutí, které může v dnešní krizové situaci sehrát významnou roli.

Více než kdy jindy je zde dnes prostor pro pragmatickou politiku, která dokáže skloubit ověřené tržní principy a požadavek společenské solidarity. Jsou zde však dvě úskalí, kterým je třeba se vyhnout: pokušení do velké míry zavrhnout tržní ekonomiku a pustit se do riskantních experimentů; a naopak strkání hlavy do písku s tím, že musíme počkat, až „chřipka“ přejde a nic neměnit na dosavadním fungování. Když budete dělat politiku, která se vyhne těmto dvěma úskalím, máte před sebou velký prostor.

1. Více než kdy jindy je dnes zapotřebí občanům vrátit důvěru ve spravedlnost. Když budete státotvorně řešit problémy české justice a důsledně bojovat proti korupci, máte před sebou velký prostor.
2. Více než kdy jindy je třeba občany sjednocovat. Když vaše politické snahy nebudou stavět chudé proti bohatým, mladé proti starým, zaměstnané proti nezaměstnaným – pak před sebou budete mít velký prostor.
3. Více než kdy jindy v dnešní krizi potřebujeme silnou Evropskou unii a být v ní respektovaným a vlivným členem. Přijdete-li s programem, který k takovému vývoji přispěje, máte před sebou obrovský prostor.

Přeji vám hodně štěstí a rozvahy pro vaše jednání.

Děkuji za pozornost.

Jan Švejnar