Jan Švejnar v rozhovoru pro Lidové noviny.

„V Německu se už od léta nevyhřívají bazény, my jsme v tomhle zatím pozadu,“ podotýká k možnostem úspor v době energetické krize česko-americký ekonom Jan Švejnar. Pomoc podnikům by měl kromě zastropování cen energií podle něj vyřešit trh. „Ten by rozhodl, které podniky mají přežít, protože energii používají efektivněji, a které ne.“Úplné zestátnění energetické společnosti ČEZ, o němž se v souvislosti s řešením energetické krize diskutuje, by mohlo mít dlouhodobé politické důsledky. „Vneslo by to do veřejného prostoru směr, kterým by se mohly později ubírat ambice politiků,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz profesor Jan Švejnar, česko-americký ekonom, šéf Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE-EI) a ředitel think tanku IDEA.

A zcela bezprostředně by podle něj nastala jedna zásadní věc – zestátněná firma by automaticky přestala být obchodována na burze –, takže by o ní spotřebitelé neměli tolik informací, jako mají díky přísným burzovním pravidlům dnes. Což by mohlo mít negativní vliv na cenu energií. „Takže ČEZ vlastněný aspoň z části soukromými vlastníky je podle mne to lepší řešení,“ shrnuje Švejnar.

Zastropování cen energií, o němž rozhodla vláda, považuje za správné, avšak polovičaté řešení. Postrádá totiž složku, která by spotřebitele motivovala k energetickým úsporám.

Lidovky.cz: Jak hodnotíte současnou hospodářskou politiku vlády?
Snaží se postupovat správným směrem a situaci řešit. Ale myslím, že doposud postupovala pomalu. Mnoho lidí už velmi citelně zaznamenalo zvýšení cen energií a vláda zatím nepřišla se silnými opatřeními.

Lidovky.cz: Zastropování cen energií nepovažujete za silné opatření?
Považuji, ale musí být provázáno s doprovodnými opatřeními, která zatím chybí. Chybí podněty pro to, aby domácnosti i podniky zavedly úsporná opatření. A ani ve veřejném sektoru nejsou podstatná opatření patrná. Německo má už od léta regulaci například v tom, že se tam nevyhřívají bazény, neosvětlují se tam nyní památky. My jsme žádná taková opatření nepřijali a přitom jsme mnohem zranitelnější než oni.

A jestliže budeme požadovat s Evropou solidaritu v zimě, pokud by situace byla vyhrocená, tak to bude trošku z pozice země, která příliš dlouho čekala s přijetím opatření, která mohla být podobného typu, jaký vidíme v Německu…

Lidovky.cz: Co tedy říkáte zastropování cen energií pro české domácnosti a živnostníky a návrhu Evropské komise zastropovat ceny výrobcům energií ze zdrojů mimo plynu?

Zastropování na nějaké nižší ceně, které je potřebné, aby lidé zvládli letošní zimu, způsobí, že spotřeba bude ještě větší než nyní. Nastane to, že nebude dostatek energie pro všechny. Samotné zastropování nepovede k úsporám. Proto jsou nutná ta doprovodná opatření.

Nejlepší by bylo zvýšit nabídku, tedy dodávat více energie a plynu. To ale nemusí být možné. Když je nedostatek, tak je z ekonomického hlediska optimální finančně podpořit ekonomicky zranitelné skupiny s tím, že mohou podporu zcela použít na nákup dražší energie anebo částečně na cokoliv jiného (ten zprofanovaný „nákup svetru“). To však nemusí být z politických důvodů průchodné.

Druhé nejlepší řešení je pak zastropovat ceny pro nízkopříjmovou část domácností u části spotřebovávané energie, řekněme na 80 procentech, a zbytek nechat na normálních tržních cenách. Dobré doprovodné opatření by bylo – a touto cestou by mohla jít vláda anebo nejlépe Evropa jako celek – nastavení cen různých energií na plovoucím průměru, který by odrážel vývoj tržních cen v posledních dvou třech letech a eliminoval největší cenové výkyvy.

Lidovky.cz: Zaznívají hlasy, že vysoké ceny energií jsou výsledkem burzovní paniky, protože plynu je dost. A že tedy spotřebitelé na burzu, tedy způsob určování cen, doplácejí…

Ano, plynu je dost. Když bychom vzali celosvětové zásoby, nabídka je dostatečná. Problém je, jak plyn dostat do Evropy a do dalších míst, která ho nejvíc potřebují. Pokud jde o burzu, ta sehrává nezaměnitelnou roli v tom, že ukazuje, jak je na tom momentálně nabídka vůči poptávce. Ukazuje tak situaci na trhu daleko lépe než cokoliv jiného i během extrémních výkyvů. A dlouhodobě funguje velice dobře. Takhle je třeba na burzu nahlížet a pečovat o její funkčnost.

Ale existují situace, kdy by měly do jejího fungování zasahovat vlády. Za prvé – když je obchodované komodity dostatek a nastane čistě panický cenový výkyv. Pak je dobré na krátkou dobu burzovní obchody zastavit, aby se situace uklidnila. Druhý případ – když se na burze prodává a nakupuje jen malé množství, takže trh je takzvaně řídký. Pak se cena může odchýlit od hodnoty, která by vznikla za normálních okolností. Může být výrazně vyšší, než je přiměřené. V takové situaci je správným řešením dodání komodity na trh anebo regulace ceny zásahem vlády.

Lidovky.cz: Co říkáte myšlence zestátnit ČEZ?

To je záležitost ekonomická i politická zároveň. A staví nás to i před otázku efektivity fungování státní správy. Zjednodušeně řečeno, v energetice existují dva modely. Ten „francouzský“ stojí na státních výrobcích energií. Podmínkou efektivního fungování je dobrý management a dobrý státní dohled. Pak je tu „americký“ model, kde výrobci i obchodníci jsou většinou soukromé firmy, ale kde prostředí vytváří a udržuje velice kvalitní státní regulace.

Pokud jde o ČEZ, ten z majoritní části státní je. Je to státní podnik, na nějž stát musí bedlivě dohlížet a zda jej vlastní ze 70 či ze 100 procent, nehraje příliš velkou roli. Ale je to politická otázka v tom, že stoprocentní státní vlastnictví naznačuje spíše levicový směr hospodářské politiky.

Lidovky.cz: Takže by úplné zestátnění ČEZ vneslo zestátňovací tendence i jinam?

Vneslo by do veřejného prostoru směr, kterým by se mohly později ubírat ambice politiků. Co je ale velmi důležité, pokud by byl ČEZ zcela zestátněn, přestal by být obchodován na burze, protože by neměl akcie. Proto by o něm existovalo daleko méně veřejně dostupných informací, což by nebylo dobré pro spotřebitele a občany v roli voličů. Takže ČEZ vlastněný aspoň z části soukromými vlastníky je podle mne to lepší řešení.

Lidovky.cz: V souvislosti s možným nedostatkem plynu se hovoří o tom, že je třeba připravit seznam podniků, kterým by v takovém případě měly být omezeny dodávky…

Jsme v situaci, kdy je nedostatek. Kdyby nebyl, nemuseli bychom zastropovávat ceny a mluvit o omezení dodávek. A bude ještě větší nedostatek, pakliže cena bude zastropována níže, než kam by ji umístil trh. Proto bude nutné spotřebu omezit. A je otázka, kolik omezit domácnostem, kolik veřejnému sektoru a kolik soukromému sektoru.

A to je velice těžké politické a ekonomické rozhodnuti. Jestliže nastane hluboká energetická krize, tak bude dobré, když všechny firmy dostanou nějakou základní dodávku, jakkoliv nízkou. A pak je na nich, do jaké míry omezí spotřebu anebo si koupí další plyn či elektřinu za vyšší ceny. Musíme si uvědomit, že česká ekonomika má vysokou energetickou náročnost. Čili zde jsou rezervy, že bychom mohli spotřebovávat mnohem méně a přitom vyrábět přidanou hodnotu, která je přiměřená tomu, co vyrábíme. Podle vlády české firmy spotřebují na korunu vyrobené přidané hodnoty v průměru přibližně dvakrát tolik energie než západní země.

Lidovky.cz: Šlo by to snížení energetické náročnosti ekonomiky provést jen úsporami a novými technologiemi, anebo bychom museli změnit strukturu ekonomiky? Třeba trvale zrušit některé výroby?

O dodávkách nemocnicím, školám, domovům důchodců a dalším samozřejmě rozhoduje stát. Tam se musejí energie dodat. Pokud jde o podnikovou sféru, tam by bylo lepší, kdyby to řešil trh. Ten by rozhodl, cenami mimo ono zastropování, které podniky mají přežít, protože energii používají efektivněji, a které ne. Budou podniky, které omezí výrobu anebo úplně odejdou z trhu. Jde o to, aby jich nebylo příliš mnoho.

Lidovky.cz: Jak vlastně funguje zásobování domácností energiemi ve Spojených státech, kde máte své druhé bydliště a působiště?

Většina výrobců a distributorů je soukromá a stát reguluje cenu. Za normálních okolností tak, že výrobci mohou z ceny pokrýt své náklady a určitou ziskovou marži, řekněme 15 procent. A když dochází ke kritické situaci, stát zasahuje více a na přechodnou dobu určí cenu, která může znamenat nižší marži. Ale to se děje jen ve velmi kritických situacích.

Lidovky.cz: Jak dnes vypadá cena energie ve Spojených státech?

Je mnohem nižší než u nás. USA byly dovozcem energie, ale za posledních deset let, zvláště v rámci frakování plynu z břidlicových ložisek, se staly soběstačnými a dokonce mírně vyvážejí. Takže zkapalněný plyn, který nyní budeme dovážet z Nizozemska, bude původem z Ameriky.

Lidovky.cz: Co vlastně říkáte na Green Deal? Mnoho lidí jej označuje za jednoho z viníků růstu cen energií…

Jistě se shodneme, že je nutné chránit planetu a že je třeba podporovat opatření, která zajistí nové druhy energií. Ale současná krize realizaci Green Dealu oddálí.

Lidovky.cz: Myšlenka zastropovat ceny plynu na evropské úrovni naráží na odpor. Důvodem jsou obavy některých zemí z úplného zastavení dodávek ruského plynu.

Rusko je silný hráč a Putin používá sílu, respektuje ji. Je žádoucí, aby Evropa postupovala vůči Rusku jako celek. Jako celek je silná. Když jsou proti sobě dva silní hráči, výsledek je lepší, než když je na jedné straně silný Putin a na druhé straně jednotlivé státy, které se s ním snaží vyjednávat. Jakékoliv vyjednávání by mělo být z pozice síly, tedy celé Evropy. Připomenu iniciativu států G7 (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Velká Británie, USA – pozn. red.), které se snaží Putina přimět k tomu, aby prodával za mnohem nižší cenu. Nevím, zda se jim to podaří. Ale vyjednávat jednotně, to je jediná cesta.

Pak je tu otázka, zda vůbec odebírat ruský plyn. V současnosti se snažíme hledat jiné zdroje a osamostatnit se, což je správná cesta, protože Putin proti nám vede energetickou válku. Jak to bude vypadat dlouhodobě? Bude potřeba, abychom jako Evropa byli dostatečně nezávislí a mohli se obejít i bez ruského plynu.

Předpokládám, že po skončení války a uklidnění situace bude Rusko dodávat na světový trh plyn a ropu a všichni od něj budou nakupovat. Ale bude žádoucí, aby na těchto dodávkách nebyla žádná z evropských zemí včetně nás závislá do velké míry. Ovšem nepochyboval bych o tom, že Rusko bude dlouhodobě velký hráč na světovém energetickém trhu.

Lidovky.cz: Jak vlastně hodnotíte vývoj inflace v Česku a co by se proti ní mělo dělat?

Asi víte, že se můj názor liší od názoru bývalého guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. Nejprve připomenu, že jsou dva způsoby, jak měřit inflaci. Jako celkovou, v níž jsou zahrnuty energie a potraviny. Anebo jako jádrovou, která je od těchto cen očištěná, protože ceny těchto komodit jsou velmi těkavé, neustále se pohybují nahoru a dolů. Takže jádrová inflace má daleko větší vypovídací schopnost.

Až do loňského podzimu se naše jádrová inflace chovala podobně jako v celé Evropě. Ale pak najednou, v posledním čtvrtletí loňského roku, kdy začala ČNB velice razantně zvedat úrokové sazby a zostřovat svou rétoriku o inflaci, tak se najednou naše jádrová inflace odpojila od zbytku Evropy, včetně okolních zemí. Vzrostla a stala se nejvyšší v EU a tuto vysokou míru si udržela.

Takže moje hypotéza je – a radím ČNB, aby to důkladně zanalyzovala – že inflaci v Česku vlastně mohla vyvolat naše centrální banka právě zvyšováním sazeb a svou rétorikou. A vidíme, že v rozvojových rychle rostoucích ekonomikách tento přístup centrálních bank často vyvolává inflaci. Protože podniky, ale i domácnosti a jednotlivci v reakci na to očekávají inflaci. Zatímco ve vyspělých ekonomikách mají lidé větší důvěru v instituce včetně centrální banky a předpokládají, že se snaží potlačovat inflaci. I když vyčkává a rychle nezvedá sazby, jedná v nejlepším zájmu obyvatel.

Je možné, že naše ČNB vyvolala inflační očekávání. A že to je ten důvod, proč se jádrová inflace, tedy nikoliv ta, která je ovlivňovaná dovozy energií či potravin, právě v posledním čtvrtletí 2021 najednou tak zvýšila. V tomto názoru se liším od některých pozorovatelů. Jejich vysvětlení ale nevidím jako kvalitnější, a proto si myslím, že důkladná analýza je na místě.

Lidovky.cz: Co by z té analýzy, jejíž vypracování doporučujete ČNB, mělo vzejít?

Někteří hovoří o tom, že vysoká jádrová inflace byla vyvolaná tím, že domácnosti dostaly hodně peněz díky zrušení superhrubé mzdy i růstu mezd a platů, a že tyto peníze začaly utrácet a svou velkou poptávkou vyvolaly inflaci. Já to ale nevidím jako vysvětlení, které má oporu v datech. Reálné mzdy už loni mezi čtvrtletími nerostly. A v posledním čtvrtletí, kdy se jádrová inflace tak zvýšila, už domácnosti začaly spotřebu omezovat a omezují ji i dál. Není to tak, že utrácejí čím dál více a tím tu inflaci povzbuzují…

Myslím, že pravděpodobnější vysvětlení je to, ze firmy začaly očekávat, že inflace půjde nahoru, a tak zvyšovaly své ceny. A zvyšovaly je víc než v jiných zemích, protože zásahy centrální banky u nás byly mnohem agresivnější než v jiných zemích.

Ještě je třeba dodat, že naše podniky mají kvůli vysokým úrokovým sazbám, které se promítly do úvěrů, vyšší náklady a jsou znevýhodněné vůči svým konkurentům z eurozóny. Tam se sice sazba zvedla, ale je stále skoro na nule. My máme sedm procent repo sazbu, v eurozóně je půl procenta.

Zdroj: LN