Datum: 11.4.2010

Dámy a pánové,

chci vám nejprve poděkovat za pozvání na konferenci vaší strany, které jsem rád přijal.

Nikdy jsem nebyl členem či kandidátem jedné politické strany. Vždy jsem však byl připraven sdílet své názory a poskytnout radu kterékoli demokratické straně, která mě o to požádala. Svou roli, svou přidanou hodnotu pro českou společnost, jsem vždy viděl ve dvou rovinách. Jako ekonomický expert ochotný otevřeně komunikovat s tím, kdo má o mé znalosti a zkušenosti zájem. A jako politicky angažovaný občan, který pomáhá v utváření inovativního konsensu ohledně důležitých témat. Tuto roli chci hrát v českém veřejném prostoru i nadále, možná i více než doposud. Oceňuji, že jste mě pozvali, abych dnes, zde, u vás, vyjádřil své názory na ekonomickou a politickou situaci.

Co vidím jako hlavní výzvu pro naši republiku? Vrátit se co nejrychleji mezi ekonomicky a politicky nejvyspělejší země. Není to nereálná výzva. Před II. světovou válkou jsme patřili mezi nejvyspělejší ekonomiky světa a ještě v 50. letech američtí a angličtí studenti standardně psali eseje o unikátnosti naší meziválečné demokracie.

Za posledních 20 let se proto aktivně zasazuji o to, abychom se co nejrychleji vrátili do skupiny zemí s nejvyspělejším hospodářstvím a demokracií. Za tímto účelem je potřeba vyvinout nové instituce a vytvořit efektivní hospodářskou a sociální politiku. Hned na počátku 90. let jsem proto s Josefem Zielencem a dalšími kolegy založil při Univerzitě Karlově a Akademii věd České republiky líheň špičkových moderních ekonomů a ekonomického výzkumu (CERGE-EI). Stovky absolventů této instituce nyní úspěšně působí na klíčových pozicích v republice a ve světě. Též jsem soustavně sdílel své zkušenosti a názory s veřejností, politiky a politickými stranami, a rozhodl jsem se kandidovat na prezidenta republiky, abych mohl pozitivně ovlivnit náš ekonomický a politický vývoj. Mnoho lidí mne odrazovalo od prezidentské kandidatury s tím, že to nemá cenu, že Václav Klaus má znovuzvolení jisté. Již tyto samotné názory pro mne byly dostatečným důvodem k vážnému rozhodování se pro kandidaturu. Představa, že 20 let po obnovení demokracie na post prezidenta republiky kandiduje staronový kandidát sám, aniž by si kdokoli troufl nabídnout alternativu, mi přišla nepřijatelná. Proto jsem se rozhodl na sebe toto velké riziko neúspěchu vzít. A celý průběh kampaně, mne utvrdil v přesvědčení, že jsem se rozhodl správně. Že naše politika potřebuje a občané chtějí alternativu, chtějí změnu, a to změnu racionální, odpovědnou, slušnou a konstruktivní. V úsilí prospět České republice jsem samozřejmě nebyl jediný.

Kde se tedy nalézáme po 20 letech postkomunistické transformace? Mnohé jsme dokázali, ale zdaleka dnes nejsme tam, kde bychom vzhledem ke své historické perspektivě měli být. A uvědomme si, že země jako Slovinsko, Slovensko a Polsko měly horší výchozí podmínky a za 20 let dosáhly stejného či lepšího výkonu.

Zasaďme tudíž naši situaci do širšího kontextu. Všichni vnímáme, že současná doba není jednoduchá. Mám na mysli nejen ekonomickou krizi, jejíž důsledky se velmi neblaze projevují na hospodářském životě, ale i krizi společensko-politickou, která rozhodně neprospívá zdravé atmosféře v naší zemi. Stejně jako vy jsem přesvědčen, že Česká republika potřebuje změnu politického systému a stylu. Nastal vhodný čas pro generační obměnu. Je třeba otevřít dveře do politiky lidem, kteří tam nevstupují, protože se chtějí obohatit, ale protože chtějí odvést službu své zemi.

Česká republika potřebuje akceschopný politický systém: nemůžeme si dovolit i nadále fungovat s vládami, které závisí na jednom či dvou pochybně získaných hlasech, jak bývá bohužel od roku 1996 zvykem. Česká republika potřebuje obnovu důvěry občanů ve svou politickou reprezentaci – novou „společenskou smlouvu“, která vleje naší „příliš rychle unavené demokracii“ (Rupnik) do žil novou krev. K tomu vede program rozumných reforem, zásadní obnova politické reprezentace, a větší konkurence myšlenek a osobností.

Jaká je naše pozice v Evropě?

V rámci Evropy jsme na předních místech v počtu krádeží v obchodech, ve spotřebě alkoholu, některých drog, ale i třeba v počtu dopravních nehod. Vzrůstá intenzita korupce. Náš daňový systém je druhý nejkomplikovanější v Evropské unii. Máme neúměrně předražené stavby a dálnice, čelíme častému zneužívání státních zakázek k obohacování soukromých osob, které jsou navíc mnohdy provázány s politickou scénou. Je třeba skoncovat s praxí skandálů, které vždy „vyšumí“ a nikdo za nic nemůže. To je jednak apel na více osobní odpovědnosti politiků, ale i na větší efektivitu a nezávislost justice a policie a celkovou vymahatelnost práva.

Nenápadně a plíživě dochází k rozdělení moci mezi silné a velké. Schází nám vize do budoucna. Je zřejmé, že česká politická scéna je vážně nemocná. Je nutné zásadně změnit tato pravidla hry a naši politickou scénu oživit. Potřebujeme více věcnosti a ochoty řešit konkrétní a podstatné problémy, včetně nepopulárních kroků, ne plané ideologizování, osobní invektivy, malichernost a populismus.

Bude to vyžadovat hodně vytrvalé práce, velkorysosti a invence. V tomto procesu nám může významně pomoci naše aktivní členství v Evropské unii, která je důležitým kultivujícím faktorem pro své členy. Nutně potřebujeme zvýšit své sebevědomí a zlepšit svou pověst v EU, která je dnes neoddělitelnou součástí české ekonomiky a politiky. Česká politická reprezentace vesměs své evropské roli nedorostla, což se projevuje tím, že jsme v EU většinou pasivní, někdy dokonce agresivní, ale bohužel zřídka máme rozumnou iniciativu a naše slovo tedy bere málokdo z našich evropských partnerů vážně.

Abychom uspěli, potřebujeme spojenectví širokého spektra politických sil a osobností, které sdílejí hodnoty a principy, na kterých lze postavit příští, zdravější etapu české demokracie v evropském rámci.

Jaká je naše ekonomická situace a jak dále?

Naše ekonomická situace zatím ještě není na úrovni řecké tragédie, ale je vážná, v mnohém je horší než byla, a vyžaduje efektivní reformy.

Veřejné finance a státní dluh. Toto je prioritní oblast. Stojíme si v ní stále ještě lépe než většina Evropy, ale od roku 1995 se naše situace zhoršuje. Měli jsme poměrně dobré výchozí podmínky, jejichž hodnotu systematicky promrháváme. Potřebujeme tudíž solidní střednědobou strategii, která nám během 2-3 let umožní dostát Maastrichtským kriteriím a pak vstoupit do eurozóny.

Dám pár příkladů důležitých reforem, které bychom měli uskutečnit:

1. Náš daňový systém je příliš komplikovaný a neefektivní. Několika zásadními změnami bychom mohli snížit deficit, zrychlit tempo ekonomického růstu a zvýšit blahobyt občanů. Mezi nejdůležitější kroky počítám zjednodušení celého daňového systému, odbourání vyjímek a neefektivních opatření typu nynějšího stavebního spoření, podstatné snížení daní a odvodů z platů, mezd a příjmů právnických osob, zavedení mírné progrese v dani z příjmu, a zvýšení daní z nemovitostí a spotřeby.

2. Příliš dlouho odkládáme reformu penzijního systému a zdravotnictví. Potřebujeme systém, který dobře zajišťuje opravdu staré občany, poskytuje zdarma základní zdravotní péči, a umožňuje vyšší míru penzijního spoření, připojištění a dokoupení luxusní zdravotní péče. Nynější systém bohužel není podnětný a adresný, plýtvá prostředky a neposkytuje dostatečnou péči občanům, kteří ji opravdu potřebují.

3. Boj s korupcí musí být prioritou, s důrazem na podstatný postih. Korupce je jako rakovina — když se rozroste, naruší chod celé ekonomiky a ohrožuje demokracii. Tento boj by měl být součástí zlepšení funkčnosti právního systému.

4. Podnikatelské prostředí je stále nedostatečně příznivé. Je třeba jej zjednodušit a umožnit podnikatelům větší flexibilitu.

5. Pro úspěch ve středně- a dlouhodobém horizontu musíme dát značný důraz na zavedení kvalitního systému vzdělávání, vědy a výzkumu. Často se domníváme, že máme kvalitní systém, ale to je v nejlepším domněnka minulosti. Naše děti se dostatečně neučí od útlého věku jazyky (zvláště angličtinu, která je dnes světová lingua franca) a nemáme ani jednu univerzitu mezi prvními 100, ba ani prvními 200, podle většiny mezinárodních rankingů. Znamená to, že velká část našeho výzkumu není na úrovni a takový výzkum de facto nemá význam dělat, a tudíž financovat. Je lepší dělat méně a kvalitně, než hodně a špatně.

Nyní mi dovolte pár všeobecných slov k Vašemu projektu

1. Nejste první politický subjekt, kterému se podařilo vzbudit naděje nemalé části veřejnosti, že se na politické scéně objevil někdo, kdo přinese onu tak očekávanou změnu, založenou na slušnosti, odpovědnosti a věcnosti. Bohužel mnohé subjekty, které takto začaly, posléze špatně skončily – a s každým takovým neúspěchem vzrostla skepse občanů ohledně šance na změnu k lepšímu. Věřím, že to máte na paměti, že jste si dobře zanalyzovali příčiny těchto selhání a že si uvědomujete, jak velký kus spoluodpovědnosti jste převzali. Pokud ve volbách potvrdíte úspěch, který vám dnes slibují předvolební průzkumy, přeji vám pro nadcházející léta hodně energie, pevnosti přesvědčení a odhodlání uhájit si své hodnoty a ideje.

2. Ve vašem programu je mi blízká myšlenka přímé volby na všech úrovních, protože to je jeden z dobrých způsobů, jak posílit tolik potřebnou osobní odpovědnost politiků. Doporučoval bych vám však dobře zvážit, kde končí zdravý princip přímé volby politických reprezentantů ze strany občanů a kde začíná skluz od zastupitelské demokracie k demokracii přímé, která neodpovídá zcela naší tradici, a která se může snadno naopak zvrhnout v alibistickou rezignaci politiků na vlastní odpovědnost za důležitá rozhodnutí.

3. Jak jsem již zmínil, je mi blízký váš důraz na boj proti korupci, na očistu a zprůhlednění veřejného života, na pojetí politiky jako služby. Jen prosím nezapomeňte, že v těchto oblastech více než kde jinde platí, že nezáleží na slovech, ale především na činech.

4. Je mi sympatické, že vaše strana přivadí do politiky řadu mladých lidí. Ale generační obměna sama o sobě není řešením. Česká politika je plná příkladů toho, že mladší politická generace může být i méně kvalitní než její předchůdci. I zde ponesou vaši budoucí reprezentanti velkou odpovědnost: dokázat, že do politiky nepřináší jen své mládí a energii, ale hlavně novou kvalitu a vyšší hodnotové a morální standardy.

5. To, že mnoho předchozích projektů selhalo, ještě neznamená, že v nich bylo vše špatně. Chcete-li uspět a prosadit podstatnou změnu poměrů v české politice, budete muset umět jednat velkoryse, umět podat ruku, domluvit se. Mnoho projektů v minulosti selhalo také kvůli malichernosti a neschopnosti se dohodnout.

Pár slov na závěr

Dnes je předvolební čas a každá politická strana přirozeně tíhne k tomu se od ostatních co nejvíce distancovat, co nejvíce je kritizovat. Volební kampaň je okamžikem národní nejednoty par excellence. Ale po volbách bude třeba vytvořit nová spojenectví, dospět k dohodě, znovu si připomenout, co koho v hodnotové a ideové rovině spojuje. A zejména v dnešní době bude důležité si připomenout i imperativ skutečné národní jednoty, celospolečenského konsensu alespoň v některých klíčových věcech. České republice by neprospěl politický monopol se stále silnou a nereformovanou komunistickou stranou v roli jakéhosi arbitra. Jsem přesvědčen, že více stran by po volbách mělo umět najít společnou řeč ve věci strukturálních změn českého politického a ekonomického života.

Jsem i nadále připraven se spolu s vámi i s dalšími partnery, kterým leží na srdci budoucí vývoj naší vlasti, podílet na přípravě a realizaci pozitivních změn ve prospěch České republiky v rámci našeho společného evropského domu.

Děkuji vám za pozornost.