Datum: 10.3.2014 (Respekt)

Ludvík Rybáček, muž, který v roce 1968 založil Klub angažovaných nestraníků (KAN), zemřel 5. února 2014. Bylo mi velkou ctí být dlouholetým přítelem tohoto mimořádného člověka.

„V březnu jsem si přečetl článek od Alexandra Klimenta Aktivita nepojmenovaných,“ vzpomínal Rybáček na události roku 1968. „Kliment vyslovil do očí bijící pravdu, že většina národa -to jest nestraníci – je vyřazena z politického života a má status občanů druhého řádu. Vypravil jsem se do redakce Literárních listů, a když jsem jim řekl, že vyzývají k aktivitě nepojmenovaných, ale nic konkrétního pro to nedělají, podívali se na mě, jako bych spadl z Marsu.“ Ludvík Rybáček se proto spojil s kolegy z univerzity a z akademie věd. Nejdůležitější schůzka se odehrála 20. března v hostinci Na Šumavě ve Štěpánské ulici. Jak Ludvík vzpomíná, zasedlo tam 12 rozhněvaných mužů a žen – 11 přírodovědců a jedna absolventka FF UK , Jiřina Mlýnková, později Rybáčková. Po delší debatě vymysleli název nového spolku. Tak se zrodil Klub angažovaných nestraníků.
První zpráva o KAN, zveřejněná v Literárních listech 11. dubna, vzbudila masivní odezvu a nestraníci po celé republice začali zakládat vlastní kluby. Zbytek je součástí naší nedávné historie. Existuje jasná, byť implicitní linie KAN – Charta 77 – Občanské fórum. To vše byly výzvy k občanské angažovanosti.
Po srpnu 1968 se Ludvik s Jiřinou „dočasně“ uchýlili do exilu v New Jersey. Tam jsme se v sedmdesátých letech setkali a společně s Michaelem Krausem a dalšími u Rybáčků často debatovali o budoucnosti Československa. Ludvík, ač povoláním chemik, měl široké zázemí ve společenských vědách a na jaře 1989 vypracoval stať řešící, jak po pádu komunismu férově rozdat občanům díl státem vlastněné ekonomiky. Jeho model jsem citoval ve svém článku A Framework for Economic Transformation of Czechoslovakia (Rámec pro hospodářskou transformaci Československa), o kterém jsme debatovali na vládním zasedání 1.-2. února 1990 v Kolodějích.
Ludvík Rybáček je neopěvovaný hrdina československého zápasu s komunismem, který se nikdy netlačil do popředí. Je proto dobré si jeho důležitou roli připomenout aspoň nyní.