Autor: jansvejnar

Restart ekonomiky může být poměrně rychlý

Epidemii koronaviru se snaží zkrotit nejlepší lékařské mozky. Souběžně s nimi ale svůj díl záchranářské práce odvádějí i odborníci z oboru ekonomie. Nikdo totiž nepochybuje o tom, že ekonomické dopady krize budou drtivé. Jan Švejnar stojí v čele expertní skupiny při Ústředním krizovém štábu a zároveň je členem obnovené Národní ekonomické rady vlády. V exkluzivním rozhovoru pro Deník profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku a zakladatel think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR vysvětluje, jakými nástroji lze virus přemoci. (Pokračování textu…)

Naší slabinou je, že jsme doposud netestovali tolik, jak v některých jiných zemích.

Otázka je, do jaké míry se může nákaza šířit tím, že se určité sektory začnou znova otevírat. Tak uvažuje ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku Jan Švejnar, který vede ekonomický poradní tým krizového štábu v Česku. Velkou výhodou podle něj je, že česká ekonomika je velmi málo zadlužená, důležité také je nezpřetrhat vazby mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. (Pokračování textu…)

ČNB má srazit úrokové sazby a stát se chystat na převzetí krachujících firem

Profesor Kolumbijské univerzity Jan Švejnar se stal vedoucím týmu ekonomů, kteří budou radit Ústřednímu krizovému štábu s reakcí na krizi, s pomocí firmám a obnovou ekonomiky. Česko má podle něj díky nízkému zadlužení lepší výchozí pozici než jiné země, nemá se bát půjčovat si, deficit ve výši deset procent HDP není problém. Klíčové je nyní přesvědčit firmy a živnostníky, že je stát nenechá padnout. Švejnar, který je i ředitelem myšlenkového centra IDEA při CERGE-EI, poskytl rozhovor HN z New Yorku, který je nyní epicentrem koronavirové pandemie.

(Pokračování textu…)

Návod, jak opravit Česko. Vybrat nejlepší řešení ze světa, netrestat děti mizerným školstvím, nebránit se trendům

Rozhovor s Janem Švejnarem investičním bankéřem Ondřejem Jonášem pro Hospodářské noviny si můžete přečíst zde.

Celá léta se dokola mluví o tom, že Česká republika má být „zemí pro budoucnost“. Jenže nějak to pořád nefunguje. Za třicet let jsme se nedokázali vrátit na pozici, kterou jsme měli v mezinárodním srovnání za první republiky. A ani teď to nevypadá, že bychom se, pokud jde o řešení výzev budoucnosti, mohli dostat dál než na verbální rovinu. Proč to tak je? A co udělat, aby se to změnilo?
(Pokračování textu…)